ÁNOfert ČR a.s. aneb jak se řídí firma

Není tedy divu, že mladý Andy měl z komunistů trauma a na moudrou radu matky se rozhodl k nim raději vstoupit, by mohl bořit jejich struktury zevnitř. Záhy pochopil, že úplně nejlepším odbojem bude občasné povečeření se soudruhy z StB, kterým sdělí své dojmy ze zahraničních stáží a cest. Nemohl přeci vědět, že někdy přijde jakási sametová revoluce a ti fízli na něj zfalšují desítky udavačských svazků, kterými mu i čtvrtstoletí po převratu budou chtít zamezit v budování úspěšné politické firmy, fungujícího státu a prosperující budoucnosti.

Nicméně na revoluční dění byl velmi dobře připravený a plnil si svůj podnikatelský sen, který po několika letech přerostl v sen politický. Když přeci umí řídit firmu, musí umět řídit i celý stát. Rozdal pár koblížků, grilovaných kuřátek i plachých úsměvů lidového miliardáře a dobrá věc se podařila. „Ano, bude ještě líp,“ říkal si Andy.

Byl velmi úspěšným vzorem eurosocialistického podnikatele. Nevěděl sice úplně přesně co znamená se prosadit vlastní produktivní prací na volném svobodném trhu, ale velice dobře se uměl výhodně zadlužit,  konsolidovat finanční toky, načerpat dotace a samozřejmě zkušeně dojit erární kravky na mnoho způsobů. Byl dokonce tak šikovný, že mu soudruzi přerozdělovači pomohli 50 milióny na Hnízdo pro čápa, které jezdil sledovat při relaxaci po náročném pracovním týdnu.

Tak se řídí firma, burani! Všude se chlubil jak pomáhá našemu hospodářství stovkami miliónů odvedených na daních, zaměstnáváním tisíců pracovníků a výrobou kvalitních poživatin. Jednu chvíli to v médiích vypadalo, že by národ bez Andyho Bureše zemřel hlady a republika musela vyhlásit bankrot. Pár šťouralů sice poukazovalo na fakt, že dotace přijaté jeho spasitelskou firmou poněkud převyšují jeho daňové platby, a že je tak vlastně obyčejným erárním parazitem, ale kdo by to počítal, že? Hlavně když jsou dobré koblihy a bude líp!

Hodný ujo Bureš se tak nakonec stal ředitelem státní kasy a začal jí ordinovat firemní medicínu dle svého vyučení. Založi Finanční policii, jejíž Rudé gardy měly svými kontrolami postupně likvidovat nepohodlnou konkurenci, navýšil úřednickou buzeraci i daňovou zátěž. „Nějak to z těch poplatnickejch otrokov musím dostať, nie?“, pravil do kamer roztomilou českoslovenštinou při náznaku jakékoliv pochybnosti o kompetenci svých politických kroků a dodával: „A Kalousek je taky kokot a chlastá.“

 Andy totiž dobře věděl jak se řídí taková eurosocialistická firma. Jen zamlčel národu ten rozdíl mezi ní a firmou ve svobodné společnosti s volným trhem, kde se zákazník může rozhodovat na základě dobrovolnosti a svého uvážení. Bureš a jeho soudruzi nám zde totiž již delší dobu budují firmy euromarxistického typu. Firmy, které své zákazníky nutí k nákupu nesmyslů silou zákonů a výkonné státní moci. Firmy, které do společenského bezvědomí vysávají produktivní obyvatelstvo, aby mohly čerpat přerozdělené peníze a ještě to vydávat za dobré a prospěšné.  Firmy, které pod hrozbou kriminálu musí dotovat ze svých výdělků každičký malý živnostník i jeho zaměstnanec.

Ano, tak si představuje řízení firmy i státu Andy Bureš. Vyslat dráby, ukrást obyvatelstvu jeho peníze, vše posvětit nepřehlednou legislativou a podporovat úřední a mocenskou buzerací. V případě, že by se nedostávalo v přerozdělovacím kolotoči dost na malé dotační domů, ještě pustit žilou dluhovým pastím.  Ano, bude líp, i kdybyste nechtěli, dobytkové!

Skoro se zdá, jakoby tato pohádka o tom, kterak jsme před 25 lety zatočili s komunisty a estébáky měla nějakou trhlinu. Jakoby se komunistický koncentrák jen přeměnil v komunistickou tunelářskou firmu a totalitní klec byla vyměněna za klec daňovou. Jako bychom sice již nebyli otroky ideologie, ale otroky finančních úřadů, vyčůraných oligarchů a politických tunelářů.  Ale to se mi asi jenom zdá. Andyho Fronta ani Burešovy noviny to nepíšou.

Diskuse bez registrace, včetně návrhu hardcore verse videa: ZDE