Když si čtete volební program komunistů, nevycházíte z úžasu: Ono se s řadou věcí dá souhlasit! Tak třeba taková větička na samém začátku: „Za současnou krizi nemohou občané.“ No nepodepsali byste se pod ni? Jasně, že všichni víme, že hospodářská krize k nám přišla proto, že svět je globalizovaný a v globalizovaném světě se krize šíří napříč všemi státy. A když si do toho ještě navíc dvakrát po sobě zvýšíme DPH, abychom tutově spotřebu domácností rozcupovali, můžeme si být jisti, že to nebude jen tak nějaká obyčejná krize, ale recese… Anebo co třeba tohle? „Korupční vláda… zavlekla zemi do pasti nesystémových škrtu.“ Byly snad škrty systémové? Nebyly. Hm, řeknete si možná, to je mi ale zajímavé, hned dvě rozumné myšlenky v jednom odstavci a obě od komunistů, to bych nečekal. A tak dost možná – povzbuzeni tou hlubokou pravdou – program dokonce i dočtete. Takže: Co nás tedy od komunistů čeká, začnou-li nám vládnout pevnou rukou?
No, popravdě řečeno, je to trochu těžké odhadnout. Komunisté totiž vynikají v tom slíbit, co udělají, ale neříct, jak to udělají. Takže například zamezí korupci, zavedou odpovědnost úředníků, vychovají nové odborníky, zrychlí práci soudů a kdesi cosi. Pokud však budete tak odrzlí, že se budete chtít šťourat v detailech, nemáte šanci zjistit, jak bude korupci zamezeno, jak budou úředníci donuceni k odpovědnosti, jak si nabrkneme „odborníky“, aniž bychom disponovali kouzelnou harfičkou z pohádky Tři veteráni, nebo jak zrychlíme soudy, aniž bychom z padesáti procent produkovali justiční omyly.
Podobně utopicky zní plamenná slova o právu na práci. Hernajs, to si jako komunisté představují nulovou míru nezaměstnanosti? A jak jako vytvoří tolik pracovních míst, aby nikdo, kdo chce pracovat, nebyl bez práce? A zaměstnávali někdy komunisté někoho? Tipuju, že ano – minimálně mě napadají poslanci zaměstnávající své asistentky. Bylo to sice pseudozaměstnávání, protože tito poslanci neplatili své asistentky ze svých vlastních peněz, ale dejme tomu. Pak by ovšem tito poslanci měli ze své zkušenosti vědět, že nulová míra nezaměstnanosti by byla totální národní tragédií. Protože zaměstnavatel by nebyl schopen vybírat si své zaměstnance, tedy nebyl by schopen získat zaměstnance kvalifikované. A zaměstnanci by zase neměli nejmenší motiv jakkoliv pracovat, protože by nad nimi nestála žádná hrozba ztráty práce. Nejen, že technicky nelze nulovou nezaměstnanost docílit. I kdyby to šlo, byl by to pro nás všechny extra průšvih.
Vskutku výživný je však návrh na vytvoření „veřejné komerční banky bez poplatků, se zaručeným zhodnocením vkladů a s dostupnou úrokovou mírou na poskytované úvěry“. Jedna věta a hned několik protimluvů. Jak může banka fungovat komerčně, když má dopředu naplánováno, jak bude zhodnocovat vklady? A že bude poskytovat úvěry levně? A vědí komunisté, jak vznikla stávající krize, která se s většími či menšími pauzami táhne už od roku 2008? Vznikla tak, že americká centrální banka donutila svou politikou komerční banky poskytovat velmi levně úvěry. Tedy všem těm, kteří je nikdy neměli dostat. A pak už to jelo. Předražené nemovitosti, předražené akcie, předražená ropa, předražené všechno a do toho neschopnost tyhle nesmyslné úvěry splácet. Následkům čelíme dodnes a po celém světě. To jsem fakt netušila, že komunisté touží vnést do ekonomiky tak nechutně kapitalistický prvek, jako jsou krize…? Oni se nám, kluci jedni ušatí, nezdají, hotoví zakuklení kapitalisté!
A pak už to jde zase dál na jedno kopyto: Prosadíme to a prosadíme ono. Hlavně se neptejte jak. Tak jen namátkově: Třeba taková národní potravinová soběstačnost. Netušíme sice, jak toho docílíme, ale jen tak mimochodem, nepozapomněli náhodou komunisté, že vytvořit národní potravinou soběstačnost znamená podpořit národní zemědělství na úkor zahraničního, což je ovšem evropskými normami zakázáno? To je vskutku podivné, že se takové evropské nedopatřeníčko vloudilo, vždyť komunisté mají svého zástupce v Evropském parlamentu! (Takového toho, co nám neustále mediálně předvádí, jak to hlavně nedělat se svými dluhy.)
Zábavná je také zmínka o snižování počtu odpracovaných hodin, ale souběžném zvyšování mezd, a to až na průměr EU. Ehm, povšimli si pánové a dámy z KSČM, že právě tímto principem – tedy flákáním se a současným zvyšováním mezd – zbankrotovalo Řecko a přivodilo si svou nynější 28% nezaměstnanost…? (Já jen, že to zase nejde tak docela dohromady s tím právem na práci pro každého, které jsme tu měli před chvilkou.)
Pravda, dalo by se ve čtení pokračovat. Ale upřímně řečeno, první dvě stránky programu stačí. Stačí na pochopení, že tenhle volební program asi spadl z Marsu.
(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)
Markéta Šichtářová vyšlo na:
Až nám povládnou pevnou rukou komunisté…