Je mi to velice líto a vůbec mě to netěší, ale Andrej Babiš mi znovu vstoupil do rány. Na vině bude zjevně jeho časté a chtěné exponování ve veřejném prostoru, kterému jsem se již v dřívějších textech věnoval (zde a zde). Nepřestává mě velmi zarážet, že sebou někteří občané nechávají tolik vláčet, dopřávají sluchu jeho názorové povrchnosti, vyčpělým protikorupčním heslům a manipulativnímu populismu, tedy že nejsou schopni odhalit pravou příčinu jeho politické angažovanosti. Tentokrát se pan Babiš blýsknul „svým“ článkem o příčinách a následcích methanolového problému (osobně však pochybuji, že je jeho přímým autorem).
V článku opět vystupuje na povrch zásadní nepochopení příčin a důsledků, spočívající ve zdůrazňování role státu. Autor horuje za důslednější práci úřadů a orgánů státní moci a za důslednější výběr daní, aniž by si uvědomoval, že právě samotný stát a jeho daně jsou prapříčinou vzniku tohoto problému. Nemorálně vysoké daně, nikoliv nekvalitní státní represe, způsobují, že je zde (a vždy bude) motivace se jim vyhnout a vydělat bez toho, aniž by se stát nadměrně daňově přiživoval. Babišův recept na řešení je pouhým hašením důsledků a necílí na samou podstatu problému. Důsledná státní represe (stejně tak jako v případě problému korupce) neoficiální alkohol a případná související zdravotní rizika prostě nikdy nemůže zcela eliminovat. Může pouze vypátrat jedovaté zboží a rasantně trestat viníky, což by mělo být v současnosti jediné opatření, na které by se měl stát zaměřit (jak objasňuji zde).
Doktrína Andreje Babiše i velké části českého národa, říkající, že je třeba se ve většině veřejných oblastí spolehnout na roli státu, je vadná ze samé podstaty. Značně nafouknutá methanolová aféra to jen dokazuje, neboť stát ji díky své podstatě zapříčinil a nyní se ji snaží silácky vyřešit. Pojmenování „nafouknutá aféra“ lze použít nikoliv z neúcty k vysokému počtu tragických obětí, ale kvůli souvisejícímu pokrytectví politiků a vadnosti řešení nastalé situace. Na následky užívání nejedovatého alkoholu umírá v Čechách ročně 4-6 tisíc lidí, v autech na silnici kolem 1000 osob ročně. Zakážeme to všechno trvale kvůli souvisejícím zjevným rizikům? Zřejmě ne (ač se o to mnozí sociální inženýři v té či oné podobě snaží). Proč tedy nyní vyvstala celospolečenská hysterie spojená s těmito riziky užívání alkoholu? Nebo se nám snaží politici dokázat „urychlenou“ akcí, že pro nás konečně konají to slibované dobro? Odpověď zná jistě každý sám…
Je zřejmé, že Babišovy náměty do diskuse se nacházejí v naprosto stejné slepé uličce, jako vadná „řešení“ nabízená současnou socialistickou vládou. Oproti tomu umenšení role státu v mnoha oblastech limituje prostor pro takovéto fatální omyly a jejich následky. Pro všechny, kterým tedy stále uniká podstata problému, se na závěr pokusím základní myšlenku co nejvíce zjednodušit: zásadní není to, jestli stát aktuální aféru dokáže vyřešit, ale zda ji přestane svými daněmi způsobovat…
Jan Polánecký vyšlo na:
Babiš jako příklad nepochopení methanolového problému