Podzimním volbám se nedá uniknout. Předvolební kampaní jsme téměř obklíčeni. V médiích, na sociálních sítích i v ulicích. Nelze si tak nevšimnout velmi malých rozdílů mezi kandidujícími subjekty. Soupeří mezi sebou pouze o to, čí představy budou uspokojovat ze společných (daňovým poplatníkům odebraným) peněz. Jedinou výjimku představuje Strana svobodných občanů. Jde o stranu, která řečeno s Ladislavem Jaklem, „lidem peníze brát nechce. Chce jim je nechat, aby lidé sami rozhodli, co si za své peníze koupí.“
Politika je mi z celého srdce odporná. Je to metoda pohrdavého rozhodování o životech druhých lidí a způsob, jakým se spravují peníze, o které byli připraveni produktivní jedinci. Je to ale také médii respektovaný a sledovaný prostor, kde dochází k výměně názorů. Může-li do něj někdo proniknout s návrhem na alespoň částečné omezení rozsahu státu, považuji za prospěšné vyjádřit mu podporu a zvýšit jeho šance na úspěch. Média a následně i jejich publikum naslouchají těm, za nimiž stojí výsledky. Mohu-li výsledek Svobodných alespoň jediným hlasem ve volbách ovlivnit, udělám to (stejně jako jsem tak učinil na jaře 2010 a na podzim 2012, kdy jsem za ně pak sám kandidoval). A udělám i to, že volbu Svobodných doporučím vám.
Nevěřte prázdným slibům z plakátů. Stát nám úspěch nezaručí. Cestu k úspěchu si musíme najít sami. Jde jen o to, jak velké překážky (daně, byrokracie, příkazy, regulace), s jejichž překonáváním musíme počítat, nám stát nastraží. Svobodní mají šanci ovlivnit to, že překážky budou pokud možno co nejnižší. My je v tom můžeme podpořit svým hlasem.
Originální článek naleznete zde:
Chtějí-li omezit stát, mají můj hlas