Dobroser vtíravý (Rectus lumpensis) (kriz)

8. 4. 2015

80

Tento zvláštní živočišný druh, který celý svůj život žije v představě, že o co více bude paraziticky systematicky vysávat svého hostitele, o to bude „všem“ lépe, přežívá v lidském společenství od nepaměti. V historii byl však jeho výskyt mapován spíše ojediněle. Teprve počátkem minulého století začala jeho populace výrazněji růst a dnes můžeme v naší euroatlantické civilizační sféře jen s hrůzou sledovat jeho masivní přemnožení.

Dobroser je absolutně přesvědčený o své pravdě a neustupuje ni krok, ni slovo, ni myšlenku. Kupředu, levá, směrem ke šťastným zítřkům jde přímo, rovně, přes mrtvoly. Vydatně krmen výživnou propagandou svých vůdců stáda hledá každý den i tu nejmenší společenskou skulinku, kde by se mohl přiživit, přisát a vegetovat.

Populační klima je mu v současnosti velmi příznivě nakloněno. Rapidně ubývá jeho přirozených nepřátel, naopak téměř geometrickou řadou přibývá možností jeho rozmnožování. Společenská situace dokonce již dospěla tak daleko, že si pomocí kamuflážních triků dokáže vytvořit svá rejdiště i na místech jinak zcela vyžilých, neperspektivních a v podstatě zcela neužitečných.

Tak dobroserové stále zakládají a zakládají nové kolonie. Na postupně umírajících kusech svých reálných živitelů kují pikle všeobjímajícího sluníčkového dobra, plánují plány, strategují strategie, regulují regulace, dotují dotace, zdaňují daně, lustrují lejstra, diskriminují diskriminace, vymýšlejí výmysly, obohacují obohacené, udávají udavače a blábolí bláboly. S rypáky hluboce zabořenými v korytech erárních pomejí, se správným partajním kancionálem v kapse a vždy otevřenou rukou Páně vyvádějí den za dnem nová mláďata do svých hnízd plných fabulované pravdy, lásky, jistoty, prosperity a zářných zítřků.

Každý den tak z těchto rudých líhní vylétají noví „spasitelé“ světa, kteří nás chtějí přesvědčit o tom, že pokud právě jim vydáme všechny své majetky a svobody, tak jen oni nám přinesou to pravé dobro dle svého zvráceného přesvědčení, že jen oni, vyučení největšími zasloužilými dobrosery z Prahy, Bruselu, Kremlu či třeba Obamova Bílého domu, mohou řídit naše životy lépe než my sami, mohou zúřadovat naše statky a přetvářet naše myšlenky. Kde berou tolik drzosti? Kdo jim dal právo srát se do naší jedinečnosti, do našich duší? Kdo jim dal právo ničit naši práci, krást naše výdělky? Kdo jim vůbec dal právo na jejich zbytečnou, přitěžující existenci?

Odpověď je jednoduchá. „Moderní“ multikulturní socialistický stát postavený na fantasmagorických marxistických základech Potěmkinovských vesnic, kde demokracie zdegenerovala na korupční kšeftování s voličskými hlasy neschopných. To je ideální biotop pro výskyt „Dobroserů vtíravých“, které by s jejich přirozenými vlastnostmi příroda již dávno poslala na seznam vyhynulých druhů tak, jak to udělala s jinými jejich línými, nepřizpůsobivými předchůdci, jen čekajícími s otevřenými hubami na donášené krmení.

Naše generace se však, bohužel, dožila společenského životního paradoxu. Systém soužití lidských „druhů“ je dnes nastaven tak, že tito parazitičtí dobroserové určují chod věcí, jsou překrmení a zdánlivě i neohrozitelní. Jenže oni jsou také neschopný, závistivý, hašteřivý, mocí posedlý a mamonářský produkt svých „rodičů“, kde matkou je totalitní demagogie vymytých mozků a otcem neustálý boj o koryta, vliv a cizí peníze.Seberme jim jejich úřady, neziskovky, dozorčí rady a další trafiky. Seberme jim naše peníze, za které si tato teplá místa budují a pochcípají hlady i se svým populistickým pácháním všeobecného dobra přes naše zničené životy.

Ano, to je zcela zásadní. Kdo má peníze, má i moc. My ty peníze umíme vydělat, umíme na rozdíl od dobroserů reálné hodnoty vytvořit. Proč se máme nechat neustále jimi ponižovat, okrádat a kriminalizovat, když se lidsky nedůstojnému pseudosystému bráníme? Dokážeme ještě někdy zvednout hlavy a říci ďáblovi ne? Dokážeme si námi vytvořené hodnoty ubránit?Dokážeme najít odvahu k cestě mimo všežravý stát, dobrosery k jejich socialistickému obrazu stvořený?

Zřejmě je tu už naše jedna z posledních šancí. Rectus lumpensis je dnes totiž již natolik přemnožený druh společenského parazita, že nad ním můžeme zvítězit jedině tak, že nebude mít co žrát. Žrát naše peníze, naše svobody, naše myšlenky i naše životy. Jinak, než na to svoje dobro pojde on sám, zničí dříve nás všechny okolo.