Česká televize přestala vysílat přihlouplou upoutávku na oslavné vzpomínkové pořady o Václavu Havlovi, kterak “poprvé promluvil v americkém kongresu” a kdesi cosi. Co se to děje? Nic. Jen začalo Forum 2000, a tak teď ČT “jede Havla” naživo.
Spolek intelektuálů, diskutujících o nejpalčivějších problémech světa, jak s vážnou tváří říkají reportéři veřejnoprávní televize v každém zpravodajském bloku, se sešel už počtrnácté.
Tentokrát se zabýval životním prostředím, urbanismem, plýtváním přírodními zdroji. Ale je to skoro jedno, protože jde stále o tatáž planá řečnická cvičení na téma globalizace, její klady a zápory.
Svět, ve kterém bych nechtěl žít
Ani po čtrnácti letech podobných debat ale vlastně nevíme, co se nám ti různí mudrcové, dalajlámové, rabíni, politologové, filosofové, ostřílení političtí gauneři, ředitelé nadnárodních korporací, vysloužilí politici, filantropové a jim podobní snaží říci. Nevědí to nejspíše ani oni sami. Na jednu stranu povýšeně moralizují a naříkají nad tím, jak globalizace ničí tradiční hodnoty či životní prostředí, na stranu druhou všichni volají po ještě větší globalizaci – globální vládě, globálním spravování toho či onoho, globálním náboženství.
Milují přehnané výrazy, přehnaná gesta, slova, slogany a motta, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Svět, ve kterém chceme žít. Demokracie a svoboda. Otevřenost. Globální soužití. Hledání globálního konsenzu. Hledání globální odpovědnosti. Mosty přes globální propasti. Porozumění, solidarita, toto, tamto, jémine, kdo by nechtěl v tak krásném a dokonalém světě žít?
Na druhou stranu varovně zdvihají prst a barvitě líčí temné a ponuré scénáře o konci světa, zániku civilizace, zemi řítící se do záhuby. Pád, zánik, pýcha lidstva, bububu, bojme se, matka Země nás všechny potrestá.
Tak co tedy platí? Je globalizace fajn či fuj? Čeká nás báječný nový svět, do kterého se těmito a podobnými fóry profilosofujeme, nebo ani ti největší mudrci nezabrání nástupu věku katastrof, do kterého se řítíme? Máme jásat, nebo naříkat? Jsou všichni ti různí havlové proroky nadcházejících božích soudů, nebo ohlašovateli báječné budoucnosti plné harmonie, lásky, přátelství, plurality a já nevím čeho všeho ještě?
Jestli čekáte od Fora 2000, že vám na toto dá odpověď, rovnou to vzdejte. Forum 2000 tu je od toho, aby pouze šířilo globální blbou náladu, nic víc. Aby nám řeklo, jak bychom si mohli krásně žít (kdybychom tyto vševědoucí moudré pány poslouchali), ale jak stejně skončíme špatně, protože tyto vševědoucí moudré pány neposloucháme a protože si to vlastně zasloužíme. Pokud máte po Foru 2000 přesně takovýto pocit – že stejně nevíte, co a jak a neposunuli jste se ani o píď ve svém přemítání, co se světěm – pak je to vlastně správně. K ničemu jinému to ostatně ani neslouží. Intelektuálové si pouze udělali výlet do Prahy za svým starým kamarádem, aby si spolu s ním synchronizovaně zavzdychali nad globálními útrapami. Po jejich vystoupeních zůstane jen podivná pachuť, nezodpovězené otázky a pocit zmaru.
Bilderberg po česku
Kdybych zde mohl skončit, bylo by to ale ještě docela dobré. Podobné tlachání je celkem neškodné a tak jako můžete vypnout televizor, když v něm dávají jen samé hlouposti, můžete stejně tak ignorovat klábosení moudrých na Žofíně. A vypnout Českou televizi, která to přenáší.
Ve skutečnosti je ale Forum 2000 rafinovanější, než bychom si mohli na první pohled myslet. Neškodné tlachání má totiž své politické důsledky.
Kromě těch, co zde vypouštějí do vzduchu prázdné fráze, se tu totiž scházejí i mocní lidé, byť často už za politickým zenitem, ale přesto se stále ještě velkým vlivem. A někteří i v době výkonu svých vlivných funkcí. Jejich pečlivý výběr není náhodný, jejich pozvání má v očích české veřejnosti legitimizovat minulá či budoucí sporná politická rozhodnutí, jež reprezentují a utužovat podřízené postavení české zahraniční politiky vůči zemím, ze kterých pocházejí.
Forum 2000 totiž nejsou jen vyhublí disidenti ze “zlých” zemí, neomarxista dalajláma (jak na sebe nedávno prozradil), sami-sebe-rádi-se-poslouchající-intelektuálové, podnikatelská smetánka či zástupci české pravdolásky, kteří se chtějí na Žofíně poplácat po zádech.
Jsou tu totiž i takoví politici či vysocí státní úředníci, kteří jako vlci v rouše beránčím vzletně hovoří o potřebě porozumění a solidarity, šíření demokracie, svobody a humanity, ale ve skutečnosti za nimi najdeme statisíce mrtvých. Humanista Havel si tak na Žofíně podává ruku s nejmocnějšími lidmi planety, kteří nemají žádné zábrany. I to je paradox Fora 2000.
A tak mezi delegáty najdeme levicovové myslitele a idealisty, snílky snící si svůj velký sen o lepším příštím lidstva, o pokroku, novém lepším člověku a novém lepším politickém zřízení rovnou celého světa, ale vedle nich i ty, kteří sice tolik nemluví, ale plány těch prvních o to více realizují. Plánovači válek a invazí, plánovači příštího dobra, plánovači počasí, plánovači nemocí, humanitárních bombardování, ekonomických krizí, tvůrci Usámů a dalších strašáků.
Není zvláštní, že tu sedí všichni u jednoho stolu? Na první pohled mírumilovní pacifisté, pečující o blaho Matky přírody, lidé mluvící o morálce a o tom lepším v nás. A vedle nich jestřábi, válečníci, zástupci těch nejmocnějších lobbistických struktur, nejdravější byznysmeni, jaké svět poznal? Není zvláštní, že se Havel kamarádí nejen s kubánskými disidenty, ale i s bývalými šéfy CIA či lidmi, kteří nalajnovali několik poslední amerických válek?
Zdalipak tomu není proto, že je vlastně spojuje (aniž by to možná někteří o sobě věděli) jeden a týž cíl – zničit svět, jak jej známe, dovést ho, za použití jakýchsi morálních apelů i chladných zbraní, do Nového věku, do Nového světa, do Nového světového řádu?
Stačí se podívat na pár jmen pozvaných hostí, aby člověk zjistil, že konference ve skutečnosti onomu míru a proklamované jednotě ve světě nenapomáhá, ale naopak.
A zmíním jen dva, i když bychom jich mezi téměř stovkou delegátů, co každý rok do Prahy přijedou, našli nepochybně velké množství.
Tak třeba Paul Wolfowitz. Neokonzervativec nejhrubšího zrna. Nejprve architekt války v Iráku, za kterou životem zaplatily tisíce amerických vojáků a statisíce lidí v okupovaných zemích, autor doktríny o novém americkém století. Poté šéf Světové banky, kde vlastně usiloval o totéž, jen jinými prostředky. Byl tu v roce 2007 a letos ho Havel pozval opět. Jinak člen CFR a pravidelný návštěvník Bilderbergu.
Nebo James R. Woolsey. Podivná postavička, která má prsty v podvodu s 11. září i v globálních kšeftech s emisními povolenkami. Ředitel americké CIA, který například po útocích z 11. září vydal newyorským hasičům zákaz, aby nemluvili o tom, co viděli.
Woolsey je členem Rockefellerovy Trilaterální komise, Rockefellerovy Rady pro vnější vztahy (CFR), think-tanku Freedom House, členem neokonzervativních institucí jako Jewish Institute for National Security Affairs, Center for Security Policy, Foundation for Defense of Democracies, America Abroad Media, Center for Strategic & International Studies a řady dalších. Na stará kolena se zapojil i do výnosného byznysu s “čistou” energií a vstoupil do eko-investiční firmy Vantage Point. Vystudoval za stipendium Cecila Rhodese, takže jeho skrytým posláním je šířit nadvládu bílé rasy. Letos sice nepřijel, ale v roce 2006 si s Václavem Havlem na Foru náramně rozuměl.
Havlovo Forum tak vzdáleně připomíná jakousi českou obdobu Bilderbergu (také mezi hosty najdeme všech pět Čechů, kteří dosud Bilderberg navštívili). Mocní se tu sice nescházejí tajně, o světlovládě si nešeptají za zavřenými dveřmi, ale přímo před novináři. Žádná bezpečnostní opatření, zátarasy, policejní vrtulníky, persekuce novinářů. Naopak – výplody mocných jsou tu přenášeny v přímém přenosu, servírovány novinářům přímo na teplém talíři.
Od Bilderbergu dělí Forum také ještě jeden podstatný rozdíl – zatímco tam se probírají důležité globální plány za účasti lidí, kteří skutečně ve svých rukou třímají ekonomickou a politickou moc (samozřejmě že ne v hlavním sále konference za účasti všech hostů, ale jen mezi několika očima kdesi v přilehlých salóncích), na Foru se jenom řeční a spíše filosofuje.
Pár významných lidí (mezi jinými právě Wolfowitz či Woolsey) ale přesto na tato užvaněná Fóra zavítá a tvoří jakési spojky mezi akademickými architekty nového světového řádu a těmi architekty či stavbyvedoucími, kteří pracují jaksi v terénu, kteří onu pomyslnou stavbu (nebo spíše Chrám) podle přísných (zednářských?) pravidel a instrukcí stavějí.
Ideové zázemí obou konferencí je totiž stejné. Tu i tam najdete lidi přesvědčené, že svět, ve kterém žijeme, není dobrý a je potřeba ho radikálně přetvořit.
“Svět, ve kterém chceme žít,” tvrdí, aniž by se ptali skutečných lidí, jestli toto opravdu chtějí. Je to svět uměle vykonstruovaný podle pyšných plánů několika elitářů, kteří se považují za novodobé proroky, a proto je nezájem obyčejných lidí jen utvrzuje v jejich přesvědčení – protože starozákonní proroky obvykle také nikdo neposlouchal.
Někdo by těmto lidem ale měl říci, že nezájem lidí není dán mírou jejich zkaženosti či neschopností nazřít jejich hlubokomyslné úvahy, ale právě tím, že je nazřeli a správně vyhodnotili. Někdo by jim měl říci, že jsou falešnými proroky. A někdo by jim měl říci, že svět, který projektují a připravují, je svět, ve kterém žít nechceme.
Psáno pro Prvnizpravy.cz
Adam. B. Bartoš