Imperiální kolaps a licence k zabíjení

Ten příběh je pokaždé stejný: určitý národ se v důsledku souběhu šťastných okolností stane mocným – daleko mocnějším než zbytek světa – a po nějakou dobu dominuje. Ale ty šťastné okolnosti, které občas neobnáší nic víc než pár výhodných vrtochů geologie, jako bylo svého času uhlí ve Walesu nebo ropa v Texasu, v průběhu času náležitě pominou. Mezi tím ta někdejší supervelmoc sama sebe zkorumpuje svou vlastní mocí.

S tím, jak se přiblíží závěrečné dějství, tak se ti, co mají pořád kolabující impérium formálně na povel, uchýlí ke všem druhům zoufalých opatření – kromě jednoho: odmítnou vůbec i uvažovat o skutečnosti, že jejich imperiální super-moc končí, a že by podle toho měli změnit své chování. George Orwell svého času pro tento jev poskytl excelentní vysvětlení: když se přiblíží závěrečné dějství impéria, stane se záležitostí imperiální sebezáchovy vypěstovat si vládnoucí třídu ke zvláštním účelům – takovou, jaká je neschopná pochopit, že závěrečné dějství se už blíží. Protože, víte, kdyby měli ponětí o tom, k čemu se schyluje, tak by svou práci nebrali dostatečně vážně, aby tu hru udržovali tak dlouho, jak je to jen možné.

Ten blížící se kolaps impéria je vidět ze všech zhoršujících se výsledků veškerého imperiálního úsilí.

Po II. světové válce odvedly US úctyhodnou práci při pomoci s přestavbou Německa spolu i se zbytkem západní Evropy. Japonsku se pod US poručnictvím také vedlo dost dobře, právě tak jako Jižní Koreji, když boje na Korejském poloostrově skončily. U Vietnamu, Laosu a Kambodže, které všechny US strašně poničily, byly výsledky daleko horší: Vietnam byl otevřenou porážkou, Kambodža si prožila období genocidy, zatímco úžasně odolný Laos – nejbombardovanější země planety – se zotavil sám.

První válka v Zálivu dopadla ještě hůře: s tím, jak vypadalo provedení pozemní ofenzivy do Iráku děsivě, tak se US zdržely své běžné praxe svrhnout v zemi vládu a instalovat tam loutkový režim, a tak ji nechaly po desetiletí smažit se v pekle. Když tam pak US nakonec vpadly, tak uspěly poté, co zabily nespočet civilistů a zničily značnou část infrastruktur – takže po nich zůstala rozčtvrcená mrtvola země.

Podobných výsledků bylo dosaženo i na jiných místech, kde to US viděly tak, že by se do toho měly pustit: v Somálsku, v Libyi a nakonec v Jemenu. A to ani nemluvě o Afghánistánu, protože tam se dosáhnout dobrých výsledků zatím nepovedlo ještě žádnému impériu. Trend je tedy nepopiratelný: zatímco toto impérium na svém vrcholu svět ničilo, aby jej přebudovávalo k obrazu svému, tak s blížícím se koncem ničí prostě jen pro zkázu samotnou a zanechává za sebou hromady mrtvol a kouřící ruiny.

Další nepopiratelný trend má co dělat s efektivností utrácení peněz na „obranu“ (což by se v případě US mělo předefinovat jako na „útoky“). Mít štědře obdařená vojska může občas vést k úspěchu, ale i tady se to v průběhu času nějak posunulo. Ten proslulý americký duch, to můžeme udělat, který byl zřetelný po celou II. světovou válku, kdy US zastínily zbytek světa svou průmyslovou silou, už neexistuje. Teď se vojenské výdaje stávají čím dál více cílem samy o sobě – bez ohledu na to, čeho se jimi dosahuje.

Vždyť čeho bylo dosaženo posledním tryskovým bitevníkem F-35, který neumí ani létat; čeho poslední letadlovou lodí, která neumí vypustit letadla, aniž by je rozbila, pokud si nesou přídavné nádrže, které pro bojové lety potřebují; čeho technologicky nejpokročilejším torpédoborcem AEGIS, který zvládl vyřadit z provozu jediný neozbrojený ruský tryskáč, co si vezl košíček udělátek na elektronické válčení, a čeho další letadlovou lodí, která v děsu uprchla z hlubokých vod před pár ruskými ponorkami na rutinní hlídce, a pak byla nucena zakotvit.

Ale Američané milují své zbraně a rádi je rozdávají jako projev podpory. Ale ty zbraně pak končí v nesprávných rukou: ty, které dali Iráku, jsou teď v rukou ISIS; ty, které dali ukrajinským nacionalistům, byly pře-prodány syrské vládě; ty, co dali jemenské vládě, jsou teď v rukou Houthiů, kteří ji nedávno svrhli. A i efektivita těch štědrých vojenských výdajů se propadla. V určitém okamžiku by mohlo začít být efektivnější modifikovat tiskárničku na US peníze na penězo-met, aby ve směru na nepřítele vrhal hromady dolarů.

S tím, jak strategie „zničit, aby se mohlo tvořit“ už nefunguje, ale slepá ambice pořád zkoušet nadřazenost nade vším na světě je pořád ještě součástí politické kultury, tak už jim zůstává jediné, a to je vraždění. Hlavním nástrojem zahraniční politiky se staly politické vraždy: jako tomu bylo u Saddáma Husseina nebo Muammara Kaddáfího nebo Slobodana Miloševiče? nebo Usámy bin Ládina nebo nesčetných menších cílů, kdy mají jediný úmysl, prostě je zabít.

Ač upřednostňovanou technikou je zaměřit se na šéfy organizací, tak i běžné obyvatelstvo si užije podílu na těchto vraždách. Kolik pohřbů nebo svateb se už stalo cílem útoku dronů? Nevím, jestli to někdo v US opravdu ví, jsem si ale jist, že příbuzní těch zabitých si to pamatují, a budou si to pamatovat přinejmenším několik další staletí. Tahle taktika obecně nevede k vytvoření trvalého míru, je to ale dobrá taktika k udržování a eskalaci konfliktů. To je teď ale přijatelný cíl, protože vytváří zdůvodnění pro ještě vyšší vojenské výdaje, když se umožňuje přiživovat ještě více chaosu.

Nedávno se v televizi objevil penzionovaný US generál, aby prohlásil, že aby se zvrátila situace na Ukrajině, tak je třeba prostě „začít zabíjet Rusy.“ Rusy, kteří to slyšeli, to pobavilo svou idiocií, a pak proti němu zahájili vyšetřování trestného činu. Ten generál teď nebude moci cestovat do čím dál většího počtu zemí celého světa ze strachu, aby nebyl zatčen a deportován před soud v Rusku.

Je to převážně symbolické gesto, ale ta preventivní opatření, která budou následovat, nebudou žádným symbolismem a žádnými gesty. Víte, moji kosmičtí spolucestující, vraždy jsou shodou okolností ilegální. Ve většině jurisdikcí je podněcování druhých, aby vraždili, ilegální.  Američané si ale sami udělili licenci na zabíjení, aniž by si dávali bacha, jestli náhodou nepřekračují svou pravomoc. Měli bychom tudíž čekat, že spolu s tím, jak bude jejich moc skomírat, bude jejich licence na zabíjení zrušena a oni sami budou re-klasifikováni z globálních hegemonů na pouhé vrahy.

Impéria s tím, jak kolabují, tak se obrací dovnitř a vystavují své vlastní obyvatelstvo stejně zvrhlému zacházení, jakému vystavují jiné. Tady v Americe to není výjimka: počty Američanů zavražděných svou vlastní policií s jen minimálními důsledky pro pachatele těchto usmrcení, jsou dost zarážející. Jestli Američany zajímá, kdo je jejich nepřítel, nemusí se dívat nikam daleko.

To je ale teprve začátek: precedens k nasazení US vojsk na US půdě už byl stanoven. Jelikož se zákon a pořádek hroutí na více a více místech, tak uvidíme v ulicích US měst více a více US vojáků rozsévajících smrt a zkázu zrovna tak, jako to dělali v Iráku nebo v Afghánistánu. Ta poslední licence k zabíjení, která bude zrušena, bude licencí zabít sami sebe.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com

Čtěte také:

• V USA schválili revoluční zákon: Armáda bude moci lidí věznit i zabít!
• Eskadrona US vrtulníků provedla invazi do Polska, zabloudili
• Petr Mach: Za obchodní deficit si Američané mohou sami
• Ron Paul: Obama začal v Iráku a Sýrii ‚nemorální a ilegální‘ válku

Sdílejte přátelům