Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Tolik často citovaný bonmot, který je velmi smutnou rekapitulcí našeho vývoje po sametové parodii na revoluci proti bolševické totalitě. Kam se poděla naděje a víra, kam se poděla národní soudržnost a hrdost? Kde jsou všechna očekávání lepších dnů příštích, kam se ztratila šance na spravedlivou demokratickou společnost, vedenou čestnými a neúplatnými politiky, kteří pracují na zvelebení jim svěřených hodnot a prosazují dodržování nedotknutelných osobních svobod a rovných práv i povinností pro všechny?
Jsou úplně na dně páchnoucí žumpy, pod nánosy korupční zlodějiny, demagogických předvolebních lží, závisti, nenávisti, mafiánského politikaření, byrokratické šikany, exekutorského řádění, právního nihilismu či nekřesťanského daňového výpalného, bez relevantní šance vyplavat na povrch.
Je nekonečnou ostudou této země, že si nechává do svých vrcholných společenských funkcí navolit pořád stejné a stejné kreatury bolševického smýšlení, jejichž jedinou vizí je okrádat tvůrce hodnot, přerozdělovat s korupční nadhodnotou do vlastní kapsy a paraziticky hospodařit. Je nekonečnou ostudou, že jim to dovolíme, a že demokratická většina to de facto, za pofidérní příslib jakýchsi sociálních jistot, i vyžaduje. Je nekonečnou ostudou této země, že volební většina přijala hru politických mafií na “Stát je moudrý, stát se postará”, ve které prohrála svoji čest, svědomí i hrdost.
Hrůzné je potom sledovat, kterak se tento socialistický mor rozšířil do celé Evropy, jak pomalu likviduje celou euroatlantickou společnost, jak se otevírá pekelná brána totálního krachu, zmaru a beznaděje. O to horší je to pohled, když si uvědomíme, kolik našich spoluobčanů tomu tleská, kolik jich to přímo podporuje, kolik si jich myslí, že jim stát opravdu v nesnázích pomůže, kolik jich spoléhá na to, že jim stát zajistí plné korýtko až do smrti, neboť zdroje pořád jsou!
Ano, i proto zvítězí i v dnešních a zítřejších volbách současná parlamentní Národní fronta populistických tlachalů. Je úplně jedno jestli Česká strana občansko demokratická či Občanská socialistická strana, komunisti, nebo jejich jiné klony.
Michal Horáček na svém facebookovém profilu píše:
Poslední volby, ve kterých jsem nevolil, byly za bolševika.
A to proto, že jsem chtěl volby svobodné .
Když mi pak byly umožněny, volil jsem vždycky.
Půjdu i zítra.
Ale: připadám si jako člověk, který chtěl lahůdkářství a snil o volbou mezi biftekem a humrem, teď ovšem stojí ve vybrakovaném koloniálu a rozhoduje se mezi shnilým celerem, myší ve žluklém oleji a ruským vejcem podezřelým ze salmonely. Z těch si tedy budu muset vybrat. Jo, svobodně.
Myslím, že není třeba nic více dodávat.
Karel Kříž vyšlo na:
Jaké "menší" zlo budete volit tentokrát?