Bývaly kdysi takové časy, kdy si lidé uvědomovali, že chtějí-li nějakým způsobem koexistovat s ostatními, občas je nutné ustoupit svým ideálním představám a dohodnout se s nimi na kompromisu.
Tak třeba rohlíky si u pekaře neberu jen tak (což by sice bylo ideální pro mě, ale zdaleka ne pro něj), ale kupuju. Kompromis jsme udělali oba; on by je jistě raději prodával třeba za stovku kus. Ale ten kompromis se nám oběma vyplácí: pekař je radši, že má peníze a já, že mám ty rohlíky. Dohodli jsme se.
Kdybych ztratil soudnost nebo byl jen obyčejně hloupý, mohl bych křičet, že je přeci neprosto nezbytné, aby pekař rozdával rohlíky zadarmo (čímž bych trval na 100% naplnění mých zájmů). Mohl bych apelovat na stát, aby to násilím nařídil. Mohl bych se radovat, že se tak stalo (protože čím stupidnější nápad, tím větší pravděpodobnost, že jej demokratičtí politici, ve snaze zalíbit se prostému lidu, přijmou). Mohl bych se pak divit, kam najednou všichni pekaři zmizeli. A nadávat zase na ten stát, jak byl nedůsledný…
Příklad s rohlíky je křiklavý, ano. Přesto si však většina lidí myslí, že jim násilné nařízení v obdobných případech pomůže a že bude lépe. Nebude, leda možná krátkodobě, dlouhodobě ovšem o dost hůře.
Lidé, kteří jsou násilím do něčeho nuceni, se tomu snaží vyhnout, a to třeba tak, že celou činnost přestanou vykonávat (dokud se aspoň to ještě smí). Navíc (a to považuji za ještě škodlivější důsledek) se ti druzí učí, že jejich zájmy lze násilně prosazovat proti zájmům ostatních, čímž dále klesá ochota dohodnout se (ostatně, dohoda je pro mnohé už zcela neznámé slovo). Lidé jsou uměle rozděleni na ty, jejichž zájem byl vládou a odborníky povýšen na správný a zbytek a bují mezi nimi nenávist. Ani už je nenapadne, že v normálním světě by obě tyto skupiny mohly existovat v míru a pospolu, za cenu drobných a přirozených ústupků na obou stranách.
Příklady? Kouření v restauracích, umělé zvýhodňování menšin nebo třeba nedávno klimatizace. Hlavně, že novinářský svazák umí svým čtenářům vštěpit tu zásadní myšlenku už v titulku: pryč s těmi ošklivými dohodami, konečně to nařídí centrálně! To by jeden blil…
Vyšlo na blogu Hansuv.net, zveřejněno s laskavým svolením autora.
Originální článek naleznete zde: