Dánský profesor Henrik Svensmark je vůdčí osobností ve fyzice kosmického záření. Koncem loňského roku měl prezentaci na 12. Mezinárodní klimatické konferenci v Mnichově, kde předvedl, že klima je opravdu z větší části modulováno pokryvem oblačností, která je však sama modulována sluneční aktivitou v kombinaci s kosmickým zářením.
Podle jeho teorie kosmické paprsky, což jsou extrémně rychle letící částice – které pochází ze zmírajících supernov – prolétající vesmírem, naráží do zemské atmosféry a mají značný dopad na pokryv oblačností a tudíž na klima na zemském povrchu.
O tom Svensmark říká, že už bylo potvrzeno nesčetnými laboratorními experimenty.
Ve své prezentaci tento renomovaný dánský vědec předvedl, jak sluneční aktivita moduluje kosmické paprsky narážející do atmosféry a tak tudíž pokryv oblačností hýbající klimatem. Dr. Svensmark předvádí, že po celé planetě existuje velice silná korelace mezi sluneční aktivitou a klimatickými cykly, takže slunce v kombinaci s kosmickými kondenzační jádra oblačnosti zasévajícími paprsky jasně hraje vůdčí roli. A to potvrzují teď už stovky studií.
Jak pozorování, tak data z proxi ukazatelů ukazují, že „když máte hodně kosmických paprsků, tak máte studené klima,“ protože se zvýší pokryv oblačností. Podle Svensmarka je čistý účinek na ochlazení Země až 30 W/m2.
„Mraky jsou pro energetický rozpočet Země nesmírně důležité. Čistý účinek je asi 20 až 30 W/m2.“
Tato čísla znamenají ohromný dopad na klimatickou změnu, ale učenci fixovanými na CO2 jsou hrubě přehlížena.
Jeho výzkum ukazuje, že existuje jasná vazba mezi formací oblačné pokrývky a galaktickým kosmickým zářením.
Slunce moduluje intenzitu kosmického záření dopadajícího do zemské atmosféry
Ve své prezentaci vysvětluje mechanismus, jak kosmické paprsky zasévají zárodky nízké oblačnosti, která funguje jako ochlazovač klimatu. V obdobích silné sluneční aktivity pohlcuje sluneční magnetické pole zemskou atmosféru a zaštítí ji proti kosmickým paprskům zasévajícím jádra mraků, tudíž se formuje méně nízké oblačnosti a Země se otepluje.
A opačně, během období nízké sluneční aktivity je sluneční magnetické pole slabší, a tak více kosmických paprsků proniká do atmosféry a zasévá kondenzační jádra mraků. Vzniklá oblačnosti působí ochlazení planety.
Potvrzeno experimentálně
Svensmarkovy experimenty potvrzují, že sluneční cykly mají dopad na energetickou výměnu v oceánech v rozmezí 1,5 W/m2 v průběhu 11 letého slunečního cyklu a tak jsou jeho zjištění v souladu s klimatickými změnami v Holocénu a dokonce i v geologických érách táhnoucích se více než 100 milionů let do minulosti.
Během geologické historie, zvláště když Země prolétala některým ze spirálních ramen Mléčné dráhy, byly kosmické paprsky narážející do atmosféry velice intenzivní, a tudíž vedly k extrémně chladným podmínkám známým jako epizody Země jako ledové koule. Jiní vědci ale tvrdí, že tyto epizody způsobily intenzivní vulkanické erupce.
Význam slunečních změn pro energetický rozpočet Země
Dr. Svensmark shrnuje systém modulace klimatu sluneční aktivitou a kosmickými paprsky v následujícím grafu:
Nakonec změny ve sluneční aktivitě vedly k významným změnám energetického rozpočtu Země, a tudíž ke klimatické změně, věří Svensmark. To vysvětluje, proč Země v posledních 10 000 rocích stále opakovaně zažívala „ochlazování a oteplování o asi 2°C.“
Dospívá k závěru:
„U Slunce došlo během 20. století k neobvykle vysoké aktivitě a její důsledky přispěly k pozorovanému ‚globálnímu oteplování‘.“
By P Gosselin on 22. January 2019