Když jsem kolem těch billboardu jel, smál jsem se a říkal si, že je to dost dobrej fór, jak mu někdo z cizího tábora dal k jeho fotce tak pitomý hesla. Jenže chyba lávky, ty hesla jsou vážně jeho.
„Spravedlivý stát je možný“. A to mě má jako nalákat na to, abych mu dal hlas v přímé volbě prezidenta? Že spravedlivý stát je ´možný´?! Jinými slovy teď spravedlivý není, ale když mě zvolíte, bude, resp. pokusím se o to, aby byl, protože je to ´možný´? Jo, jistě první zásah mezi jednoduché voliče.
„Politika bez korupce je možná.“ Druhý zásah mezi jednoduché voliče bez vlastního rozumu, kteří nevidí, nebo nechtějí vidět, co se tu kolem nás po celou dobu existence nové samostatné republiky děje. Kromě skutečnosti, že pro takový stav, tedy politiku bez korupce, neexistuje nikde na světě důkaz, zatímco existují tisíce důkazů o opaku, je to už z podstaty existence člověka blbost, neboť v každé skupině lidí se vždy nějaký zkorumpovaný objeví. Představa, že se to vyhne zrovna naší sněmovně, senátu a politickým stranám obecně, je lichá. Kromě uvedeného navíc heslo jasně sděluje, vlastně přímo přiznává, že politika v současné době bez korupce není, což lidé jako Jiří Dienstbier, kteří pomalu nikdy nic jiného nedělali a byli u toho, musí vědět nejlépe. A že je taková politika možná? To by jí museli dělat stroje a ne lidi. Ti by je nesměli ani programovat.
„Rovný přístup ke vzdělání je možný“ nebo „Rovný přístup ke zdravotní péči je možný“. Jediné možné vysvětlení významu těchto hesel je, že v současné době rovný přístup ke vzdělání ani k lékařské péči není, jakkoli se politici s odkazem na Sbírku zákonů tváří, že je. Představa, jak se Jiří Dienstbier nadále podílí na změně čehokoli cestou prohlubujícího se socialistického rovnostářství, mě děsí. Pseudohumanistická snaha o rovný přístup ke vzdělání je nyní realizována na samém počátku už zrušením zvláštních škol a umísťováním těch, co na to mnohdy nemají, mezi ostatní. Už jste viděli z tohoto stavu nadšeného učitele nebo rodiče? Já ne. O rovném přístupu ke zdravotnictví ať mi pak nevypráví nikdo, kdo užívá nadstandardního zacházení za cenu standardu jen proto, že je poslanec.
Ze všeho nejvíc mě ale dožralo heslo „Rovnost před zákonem je možná“. Opět – toto heslo není ničím jiným, než přiznáním, že teď rovnost před zákonem není, o čemž by ostatně mohla řada lidí vyprávět ze své zkušenosti. Máme ji sice zakotvenou v Ústavě, jenže i policisté, státní zástupci a soudci jsou taky jenom lidi.
Inu, jen málokterý slogany jsou tak pitomý, jako ty Jiřího Dienstbiera. Kandidáta ČSSD, božemůj, na prezidenta (!) České republiky. Pitomější už bylo snad jen „Myslím to upřímně“ od Standy Grosse.
František Matějka vyšlo na:
Jen málokterý slogany jsou tak pitomý, jako ty Jiřího Dienstbiera