en.wikipedia.org
Minulý týden byl tím nejdramatičtějším ve věci americko-íránských vztahů od roku 1979.
Deset členů amerického námořnictva bylo přistiženo v íránských vodách a Pentagon neustále měnil svůj příběh o tom, jak se tam dostali. Mohla to být katastrofa pro Obamovu velkou hazardní hru s diplomacií v íránském konfliktu. Ovšem po několika kolech telefonní diplomacie mezi ministrem zahraničí Johnem Kerrym a jeho protějškem Javadem Zarifem se íránské vedení – o kterém neoconi říkají, že pro jeho iracionalitu s ním ani nemá smysl hovořit – učinilo nejracionálnější věc: zvážilo pro a proti, pak rozhodlo, že otázku, co ozbrojené plavidlo US Navy dělalo pouhých pár mil od Íránské vojenské základny, je smysluplnější neprobírat. Namísto vyhrocení íránská vláda námořníky nakrmila a poslala zpět na jejich základnu v Bahrainu.
Potom v sobotu Írán propustil čtyři íránské Američany z vězení, včetně reportéra Washington Post Jasona Rezaiana. Na americké straně byla sedmi íránským vězňům, drženým v amerických věznicích, udělena milost. Ve vězení byli za pokus o obchodování s Íránem a porušení několik desetiletí starých amerických ekonomických sankcí.
Toto vzájemné propuštění přišlo jen pár hodin předtím, než OSN potvrdilo, že Írán vyhověl svým závazkům v jaderné dohodě, podepsané minulé léto, a tudíž americké a mezinárodní sankce proti této zemi byly zrušeny.
Jak “iracionální” Írán zpětné přijetí do mezinárodního společenství oslavil? Ihned oznámil mohutný nákup více než stovky osobních letadel od evropského Airbusu a zakoupení náhradních dílů od amerického Boeingu. Navíc američtí ropní činitelé v Teheránu vyjednávali obchodní dohodu s termínem dokončení jakmile to bude legální. Pracovní pozice vytvořené touto mírovou dohodou budou přínosem pro všechny zúčastněné strany. Jediné pozice, které by měly zaniknout, jsou obhájci znovunastolení sankcí proti Íránu.
Poslední události byly šokem pro neocony ve Washingtonu, kteří po desetiletí varovali proti jakémukoli zaplétání se s Íránem. Tito skuteční izolacionisté byli rozhodnuti, že jedině změna režimu a loutková vláda v Teheránu mohou vyprodukovat mírové vztahy mezi USA a Íránem. Místo toho nynější jednání posloužila ku prospěchu oběma zemím.
Neměli bychom však očekávat, že se neokoni po vyplynutí tohoto prospěchu omluví či dokonce na chvíli přestanou přemýšlet o své selhané ideologii. Budou pokračovat v prosazování nových sankcí pod jakoukoli záminkou. Našli si i způsob, jak si ztěžovat na propuštění oněch amerických námořníků – že se jim především nikdo neměl stavět, dokonce i pokud by se bývali nacházeli v íránských vodách. A našli si způsob, jak si ztěžovat na návrat íránských vězňů ke svým rodinám a blízkým – reptali, že USA neměly vůbec o propouštění vyjednávat. Vyjednávání byl projev slabosti! Řekněte to rodinám těch vězňů na obou stranách.
Často jsem říkával, že největší strach mají neoconi z vypuknutí míru. Jejich dobře placená místa jsou závislá na konfliktech, sankcích a preemptivních válkách (k odvrácení “hrozby”). Bohatnou na konfliktu, který jen vysává americkou ekonomiku. Doufejme, že nové vztahy s Íránem umožní mnoha jiným produktivním Američanům bohatnout na obchodních a podnikatelských vazbách. Doufejme, že mnoho produktivních příležitostí vznikne na obou stranách. Mír znamená prosperitu!
Zdroj: http://ronpaulinstitute.org/archives/featured-articles/2016/january/17/when-peace-breaks-out-with-iran/