Aniž by to širší veřejnost vnímala, v Evropské unii právě přestává existovat právo veta.
S celkovou ztrátou suverenity, tak nyní členské země definitivně ztrácejí i právo vznést námitky vůči rozhodnutím nadřazenějších států unie.
Přesvědčilo se o tom například Maďarsko, když na radě bezpečnosti OSN vyjádřilo nesouhlas s prohlášením EU ohledně Izraelsko-Palestinského konfliktu.
Celkově na ,,demokratickém” zasedání OSN probíhaly dost podivné věci. I přes nesouhlas Maďarska bylo totiž prohlášení rady nakonec stejně zveřejněno, a to skrz finského vyslance při OSN, který doslova řekl, že měl tu čest mluvit za 27 zemí EU, které pak uvedl, přičemž Maďarsko suverénně vynechal.
A také si málokterá média všimla, že například, prohlášení by měl správně přečíst rumunský vyslanec, protože jako držitel úřadujícího předsednictví je povinen mluvit za všech 28 členských států. To ale nebylo možné, neboť jeden stát nesouhlasil a tak se prohlášení obešlo vykutáleným nápadem. Nějakou chytrou liberálně demokratickou hlavičku, jak si tito lidé rádi říkají, napadlo, že prohlášení přečte velvyslanec země, která v červnu bude přebírat předsednictví v radě OSN a tou je právě Finsko.
Maďarské veto, ale není první případ vzpoury jednoho státu.V únoru se o neochotě přijmout námitku přesvědčila také Itálie, když vetovala prohlášení EU o Venezuele. Itálie tehdy dokonce pohrozila, že kvůli tomu znemožní sankce proti Rusku.
Podle smluv EU, musí být rozhodnutí o zahraniční politice vždy schváleno všemi členskými státy. To se ale evidentně neděje. A místo aby Evropská komise akceptovala veto Maďarska, zkoumá způsoby, jak reformovat rozhodovací proces, aby se mluvilo jedním hlasem. Nebo-li, lépe znějícím – hlasováním kvalifikovanou většinou.
Dle očekávání, už většinové hlasování podpořily dva nejmocnější státy – Francie a Německo a nezaráží je ani fakt, že potlačování práva veto je v rozporu s Lisabonskou smlouvou.
Absolutně proti těmto totalitním způsobům, je naopak Maďarsko a Polsko, neboť také v současné době čelí sankčnímu řízení za to, že nepodpořily rozhodnutí EU o migraci.
A tak se nám ty liberálně demokratické principy, na kterých měla být Evropská unie založena celkem rychlým pádem řítí do propasti, ze které není návratu.
Vít Jedlička
