Změna je to poslední, co by si současné parlamentní politické strany přály. Základem jejich přežití je druh prostituce a hazardu zároveň, které navíc nemusí platit ze svého. Nazývá se „mandatorní výdaje“. Čím více lidí závislých na státu, tím menší riziko, že se něco opravdu změní.
Mezi mandatorní výdaje patří tzv. sociální transfery, tedy výplaty důchodů, nemocenských dávek a státní sociální podpory, ale také platby státu do všeobecného zdravotního pojištění, výdaje na dluhovou službu, výplaty státních příspěvků ke stavebnímu spoření, penzijnímu připojištění, nebo například mzdy pracovníků rozpočtových a příspěvkových organizací. Mandatorní výdaje prý nemůžeme omezit, protože jsou vázány zákony. Jinými slovy se svého času sešla parlamentní parta, přičemž každá skupina v ní preferovala své voliče, a rozhodla, že bude rozdávat. A od té doby nebyl v parlamentu nikdo, kdo by měl sílu říct dost, takhle to nejde, stát není schopen tohle všechno pojmout, je nutné lidem nebrat jejich peníze a nechat je se svou odpovědností postarat se o sebe.
Mandatorní výdaje tvoří téměř 80% všech výdajů státního rozpočtu. Proč jsou tak vysoké? Potřebujeme je? Ne. Občané je nepotřebují, potřebují je politici, protože bez nich by jich byla drtivá většina k ničemu. Bojí se zrušit a změnit zákony, na základě kterých tvoří výdaje ze zákona takovou dardu, a zároveň se bojí nechat lidem jejich vydělané peníze, aby se o sebe a svou rodinu, včetně starých rodičů, mohli postarat sami. Bojí se příliš svobodných lidí, nezávislých na státu, protože svoboda obecná umožňuje také svobodu volby, což je v očích parlamentních politiků přímým ohrožením jejich existence. Mandatorní výdaje zajišťují jistý počet voličů, kteří politikům pomáhají držet se u moci, byť si občas vystřídají role, v rámci kterých si hrají tu na vládní koalici, jindy na opozici.
Výše popisovaný stav se volbami nikdy nezmění a pro žádoucí změny bude muset dojít k jeho úplnému vyčerpání. Státní dluh bude narůstat dál, peníze na úroky z něj také, počet lidí odkázaných na stát poroste úměrně demografické křivce, ale také úmměrně zvyšující se nezaměstnanosti a byrokracii, za které nemůže nikdo jiný, než předchozí politická rozhodnutí. Politici „podpoří“ tento stav občasným tiskem nových nekrytých peněz a jednoho dne to všechno praskne. Velmi pravděpodobně, neboť historie se opakuje, to bude po nějakém veřejném ujištění shora ve stylu „buďte klidní, nic se neděje“.
Dnes více než kdy jindy platí nejen u nás, ale i v celé Evropě, že demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři, zatímco svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat. A já dodávám, že vrcholným státnickým uměním, hodným úcty, je být ozbrojeným vlkem, který po jehňatech, které chrání, veskrze nic nechce.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
Další střelba na pachatele aneb zvrácenost našeho právního systému
.
František Matějka vyšlo na:
Legální prostituce a hazard na šestnáct? „Mandatorní výdaje“