Pokud cestujete do spojených států, často se vám stane, že po otevření svého odbaveného zavazadla
najdete překvapení. Na papírové kartě zahrabané kdesi na spodku pečlivě srovnaných věcí se dočtete, že pro “bezpečí Vás a spolupasažérů” byl kufr prohledán, že pokud je něco zničeného, můžete jim zavolat, a že to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. A jsou to chvíle jako tato, kdy si kladete otázku, jestli by opravdu nějací úplně cizí lidé, se kterými jste se na ničem nedomluvili, měli mít moc dělat věci proti vaší vůli či rozhodovat za vás. Toto je samozřejmě spíše úsměvný příklad. Nepříjemnější jsou chvíle, kdy vám tito lidé vezmou (každý měsíc) bezmála půlku platu, zakáží vám dát si cigaretu nebo panáka, na které máte chuť, zakáží vám podstoupit léčbu, která by vám mohla zachránit život, nebo vás rovnou pošlou s puškou střílet jiné lidi, kteří o to, stejně jako vy, ani trochu nestojí.
Odpor proti státním aktivitám je společný libertariánům, kteří věří, že člověk za sebe nejlépe rozhodne sám a tím pádem by se mu mělo toho rozhodování nechat co nejvíce. Kromě toho však mezi nimi existují veliké rozdíly. Jedna dimenze je ideologická. ‘Leví’ libertariáni by sice ledacos změnili, ale stát považují za nevyhnutelný, na druhé straně jsou radikální anarchisté, kteří (oproti běžnému povědomí) neběhají s Molotovy po ulicích, ale stále věří, že by absolutně žádný stát existovat neměl. Druhým měřítkem by mohla být míra exremistmu, kde máme libartariány čistě akademické a pak takové, kteří již aktivně pracují na (postupném) převratu.
Zde, na Mises university, narazíte na zástupce celého spektra. Během přestávek se v malých kruzích po salonech a chodbách probírají povětšinou etické a praktické důsledky převážně velmi teoretických přednášek, vymýšlí se plány na šíření kapitalismu a nadává se na politiku. Dnešní přednášky byly zaměřené na základní koncepty jako mezní užitek (za šestý iPad nezaplatím tolik, co za první), dělba práce (Švýcaři umí nejlepší hodinky, tak je dělají; to ale neznamená, že by Číňané nemohli taky), peníze (mívaly reálnou hodnotu, dnes je to prakticky podvod) a o něco pokročilejší teorie kapitálu, ve které se ekonomové rakouské školy pyšní tím, že vynalezli čas. Mají vůbec na věci svůj pohled a ačkoliv dosáhli v minulosti mnoha významných úspěchů, připadají si nedocenění (což je asi pravda) a občas se na ně musí s citem.
Dnešní den je diskusně obzvláště intenzivní, protože součástí tradiční “Tom Woods hour”, tentokrát pojaté jako televizní show, byl blok “Zeptejte se Walter Blocka”, což vybudilo fantasii účastníků k vymýšlení obzvláště těžkých otázek, jako “Může libertarián donutit jiného člověka, aby zachránil pět dětí” nebo “Jak inteligentní musí být Begónie, aby dostaly volební právo”. Aby toho Walter neměl málo, Tom ho ještě veřejně zničil v šachovém zápase.
Většina diskusí je velmi přátelská a plodná. Občas se ale rozhoří natolik, že z hloučku uslyšíte velmi silné výrazy, jako “ty socialisto” (asi byl někdo pro záchranu oněch dětí), nebo dokonce slovo na “k”, ale to už musí být fakt špatné.
Vrcholem dne bylo karaoke ve Sky Baru, klasické hospodě plné místních buranů a libertariánů, kteří se zpívat rozhodně nebáli. Delegaci vedli Rob Murphy a Dan Sanchez, kteří v pozdější fázi, asi ve snaze pomstít Waltera, vytleskali na pódium i Toma Woodse, což vyústilo v hromadný zpěv “Hey Jude” a pád posledních zábran.
Zítra nás čeká plánovaná ekonomika, monopoly a pizza v Gay street.
Dominik Franěk vyšlo na http://libertytrip2013.blogspot.cz/
Online přenos z Mises University (a mnoho dalšího) lze sledovat na Mises Akademii (http://academy.mises.org), nutná je registrace a zaplacení poplatku $25.
Předchozí příspěvek: