Miloš Zeman presidentem dolních deseti miliónů nebo jen Zemanovců?

Nedovedu si představit ten mediální humbuk, pokud by si Václav Klaus seskupil kolem sebe své poradce, doplnil to lidmi typu Řebíček, Novák, Bém, jako hlavního stratéga povolal Mariána Čalfu či Miroslava Štěpána a založil si politickou sektu Občanská strana – Klausovci, se kterou by se vydal do volebního boje. Respekt by vycházel v černém rámu na toaletním papíru, Jiří Pehe by prolomil klávesnici, pravda by šílela a láska zelenala nenávistí. V případě Miloše Zemana se nad tím však nikdo ani nepozastavil.

Všichni jsme si rovni, ale straníci SPO – Zemanovci jsou dnem 8. března 2013 tak nějak rovnější. S plackou svého idolu a šálou jak na fotbalové utkání byli vybráni jako jediné správné publikum do předních řad veřejnosti přístupného ceremoniálu. Chybělo snad jen skandované: “Zeman, pyčo!” Plebs bez partajních průkazek se musel smířit s poněkud méně komfortními místy v pozadí. Nová doba, staré bolševické manýry?

František Ringo Čech patří mezi velké příznivce Miloše Zemana. Také je pojí dlouholeté přátelství a Ringo svými mediálními vystoupeními jistě hodně současnému presidentovi na Hrad pomohl. Jako jeden z mála jej neopustil ani před deseti lety, po jeho veřejném zostuzení sociálně demokratickými “soudruhy”. Na inauguraci však pozván nebyl. Jak to? Kdo už jiný by tam měl být? František je člověk Boží. Servítky si nebere. V rozhovoru na Radiožurnálu to komentoval slovy, že Miloš, přítel, o tom prostě asi něvěděl. Že tedy Čecha nepozvali. Mají to prý na starosti lidé kolem Zemana a on to všechno nechává na nich. Stejně jako mnoho výroků ve volební kampani, dodává Ringo, stejně jako zřejmě mnoho dalších činností, dodávám já.

Proč tyto zdánlivé maličkosti zde zmiňuji? Neboť to hodně vypovídá o politické práci Miloše Zemana a o pěti letech, které nás čekají. Pokud můžeme věřit slovům Františka Ringo Čecha, není Miloš Zeman sám o sobě špatným člověkem. Katastrofou je však spolek lidí, kterými se obklopuje. Banda prospěchářů, řitních alpinistů a čekatelů na “zaslouženou” funkci, vedená – “nevedená” komunistickým kmotrem, která tvoří presidentův think tank a v konečném důsledku i jeho reálné politické kroky.

Zemanův tým velmi dobře odhadl nálady pověstného Paroubkova “obyčejného člověka z lidu”. Obraz věčně přiopilého burana z nory na malé vesnici, oblečeného ve stylu JZD jede do Prahy, věčně se ládujícího nezdravými tučnými pochutinami a kouřícího jak tovární komín, dokonale zafungoval. Mnoho obyčejných se na něj dívalo jako do zrcadla a komu se to nějak intelektuálně eklovalo, tomu byla nastrčena ve druhém kole první dcera Kačenka. Šloufovi borci znají své pappenheimské dokonale. Hrad je dobyt.

Kašpárek na niti může začít běhat po prknech, která v Česku znamenají moc, vliv a hlavně peníze. Loutkovodiči mají ústa roztažená do širokých soudružských úsměvů v očekávání dnů příštích a statků bližních. Jen stále opakovat mantru o lidovém presidentovi, o sjednotiteli. Opět kráčíme vpřed zářným sociálním zítřkům. V příštím roce k tomu demokraticky vybereme vládu socanů a komunistů. S Milošem I. Lidovědemokratickým bude kruh uzavřen.

Čekají nás krušné časy. Tedy nás, kteří “neumíme” státní krmelce, nejsme “přátelé” Zemanovci či neparazitujeme na sociálním smíru a páchání dobra. Presidenstká éra Miloše Zemana začala jako falešná, ulhaná, plná přetvářky a segregace nevyvolených. Obávám se, že bude horší než Havlova, horší než Klausova. Obávám se, že Miloš Zeman je jen formelínová presidetská socha na podstavci z rudých nomenklaturních kvádrů, které chtějí Hrad i podhradí vrátit do časů svého revolučního komunistického mládí. Bůh s námi!

  Diskuse bez registrace a mnoho dalších článků: ZDE.