Poznámka pro české čtenáře: Tento článek o zákulisí mocenské situace vojenských struktur Doněcké lidové republiky vyšel 9. srpna. 14. srpna pak Strelkov rezignoval ze své dosavadní oficiální funkce. Snad o tom následující text něco napoví.
Během svého pobytu v Doněcku jsem nespatřil nic, co by se zřetelně lišilo od toho, co je veřejně známo. Avšak při bližším pohledu se podrobnosti mnoha věcí určitě začaly jevit úplně jinak.
Když přišla Slavjanská brigáda do Doněcka, okamžitě byla vznesena otázka spolupráce mezi jednotkami shromážděnými v tomto městě. Zřetelně se rýsovaly dvě cesty: vytvoření centralizovaného hierarchického velení nebo zřízení něčeho na způsob ‚Šúry‘ – rady velitelů. První možnost naháněla strach nebezpečím občanské války uvnitř občanské války; ta druhá učinila z procesu vytvoření skutečné armády dlouhodobou záležitost.
Velitelé se rozhodli pro druhou cestu, a konkrétně od té doby jsem si nikdy nevšiml, že by kterýkoliv z nich měl nějaký konkrétní rozpor se Strelkovem. Otázky batalionu Vostok a Chodakovskij se řešily odděleně, ač jak to chápu, tak i pro tuto otázku bylo nalezeno řešení.
V tomto okamžiku sestává Doněcká milice ze tří velkých brigád: ze Slavjanské brigády a z Oplotu a z batalionu Vostok. Kromě nich je tam ještě několik soběstačných militarizovaných struktur, jako jsou policejní jednotky. Mezi nimi funguje důkladná koordinace a kooperace. Zástupci batalionu Vostok se kategoricky zdržují účasti na společných schůzích; avšak i přes to má Strelkov mechanismus ke koordinaci akcí i s nimi – přímo přede mnou, doslova pět minut poté, co se k němu dostala dezinformace týkající se útoku na Jasonovataju deseti tanky Ukrajinské armády dostal Strelkov informaci od Vostoku, že to nebylo deset tanků, nýbrž tři, a i tak, stejně jeden už hoří a zbytek ustoupil. Kromě doněckých vojenských formací je tam ještě téměř soběstačná jednotka Bezler; avšak ani s ní nejsou žádné problémy se spoluprací nebo s koordinací.
Tento systém funguje dost efektivně, i když přirozeně určité problémy existují. Nezávislost batalionu Oplot a Vostok je v první řadě a především důsledkem nezávislosti jejich zásobovacích kanálů. Tyto jednotky jsou prakticky na Strelkovovi nezávislé i v tomto aspektu; avšak i v tomto ohledu, když je zapotřebí, tak společně manévrují a v zájmu společného boje se podělí o dostupné zdroje, přičemž všechno proběhne bez problémů. Proces budování Armády Doněcké lidové republiky (DLR) postupuje cestou, která je v podobných situacích dost tradiční. V tomto stadiu lze říci, že většina struktur schopných operačního managementu už byla založena.
Tato struktura má však svou slabou stránku. Velitelská rada uznává Strelkova za svého vrchního velitele; navíc jsem si všiml, že jeho přijímání je bezpodmínečné. I když je pouze první mezi rovnými, je jeho role v této organizaci mimořádně důležitá. A proto je tu také neustálé úsilí zvláště nacistů v Moskvě (všimněte si Kurgiňjana a jeho sektářů, jejichž média na Strelkova ku prospěchu Ukrajinské junty útočí), a těm se v každém ohledu jeví jako čím dále nebezpečnější. Z hlediska zvolené organizace velení tu v tom není nikdo jiný, s podřízeností k němuž by velitelé souhlasili.
Mohlo by tomu být tak, že ten dobře známý politický analytik (tedy Kurgiňjan) a jeho pro-nacistická sekta živí naději, že odstraněním Strelkova a instalací jimi kontrolovaného velitele Milice po vítězství získají právo tam zkonstruovat nějakou napodobeninu Novorossie, která ale bude zastupovat je. Problém ale je, že v takovémto scénáři se nenachází žádná viditelná cesta, která by vedla k vítězství – Milice se nikdy nepodřídí nikomu jinému. Nevyhnutelně by následovalo zhroucení řídících struktur a pak ve snaze obnovit alespoň nějakou kontrolu by se musela vést válka mezi bývalými spojenci. V takovém případě by výsledek takovýchto vnitřních bojů vypadal pro nacisty z Moskvy dost problematicky – je to Slavjanská brigáda, která je v Milici nejmocnější silou. Nicméně nic z toho nic nemění na faktu, že Kurgiňjova sekta operuje striktně v zájmu Kyjeva.
Avšak ti moskevští oligarchové, kteří poslali do Doněcka tohoto horujícího politického analytika, asi vidí situaci v Doněcku spíše ve správném světle, a tak doufají, že odstraněním Srelkova nakonec pohřbí ideu Novorossie – pak si udělají i puč v Moskvě. Těžko říci, zda tomu rozumí i ten ‚Guru zrady‘ sám. Dost možná jej jen využívají, aniž by to on chápal.
Tak i onak – ale jakýkoliv pokus vytvořit Milici problémy podvracením současné struktury velení v této fázi povede k porážce. To je v podstatě ta hlavní věc, o níž jsem tu v Doněcku nabyl přesvědčení.
Pravdou sice je, že armáda založená v podstatě na ústních dohodách není, přísně řečeno, žádnou armádou. A potřeba zřídit plnocennou strukturu velení, která není závislá jen na identitě úřadujícího velitele, nevyhnutelně vyvstane. Avšak v tomto okamžiku neexistují ani v nejmenším předběžné podmínky k tomu, aby to už nastalo. Hodnota politické složky Doněcké lidové republiky je dnes přinejlepším nulová, pokud ne negativní. Konstrukce plnocenného systému politického a ekonomického managementu byla až dosud neúspěšná. Neustálé přešupování premiérů a místo-premiérů je nejlepším dokladem této skutečnosti. Tahle struktura se teprve začíná formovat; vhodní kandidáti se už identifikují, základní principy politického programu Doněcké lidové republiky se už formulují.
A právě proto i armáda založená na ústní domluvě je jedinou strukturou, která v Doněcké lidové republice poskytne nezbytnou stabilitu. Podvracení této armády diskreditací jejího velícího důstojníka a cílenými útoky na něj od zkorumpovaných politiků a jejich šílených sektářských reprezentantů je úmyslným pokusem zničit samotnou myšlenku Donbaského povstání. V tomto okamžiku není jiný způsob jak charakterizovat útoky na Strelkova nebo je chápat.
Tohle říkám ne proto, že se s ním znám, nebo protože k němu cítím přátelství, v tomto případě jsou všechny takovéto úvahy irelevantní. Tohle je zcela objektivní situace, která si diktuje svá vlastní pravidla zapojení. V podstatě jsem se právě proto teď vrátil do Moskvy, a nikoliv až později, protože nebezpečí představované těmito útoky je v současnosti nadměrně vysoké. Jejich intenzita roste a neexistují žádné projevy toho, že by to bylo jen ve veřejné doméně. Nepřišel jsem sám, a my zkusíme tohle poselství předat jak nejvyšším místům, tak co nejširšímu auditoriu. To je v tomto okamžiku to nejdůležitější.
Současně s tím bych vojenský výhled pro Doněckou lidovou republiku charakterizoval jako jasně ‚nikoliv nulový‘ (tj. pozitivní). Kyjev zjevně nemá žádnou takovou strategii k potlačení povstání, která by snad mohla v krátkém výhledu přinést nějaký výsledek. Opotřebovávací válka by byla pro Novorossii ruinující – zvláště v kontextu toho, že pomoc Ruska zůstává ve své povaze převážně symbolická a projevuje se převážně v podobě humanitárních a soukromých dodávek.
Ale ani tak nemá Kyjev na takovémto kolbišti široké manévrovací pole – jeho situace vypadá, že už není jen kritická, nýbrž že je katastrofická. Řešením by se mohl stát puč a nastolení otevřené nacistické vojenské diktatury, která by pak rozdrtila na území Ukrajiny veškeré nepokoje, což by jí umožnilo pokračovat ve válce v předchozím formátu i v kontextu naprostého kolapsu.
Tohle říkám ne proto, že se s ním znám, nebo protože k němu cítím přátelství, v tomto případě jsou všechny takovéto úvahy irelevantní. Tohle je zcela objektivní situace, která si diktuje svá vlastní pravidla zapojení. V podstatě jsem se právě proto teď vrátil do Moskvy, a nikoliv až později, protože nebezpečí představované těmito útoky je v současnosti nadměrně vysoké. Jejich intenzita roste a neexistují žádné projevy toho, že by to bylo jen ve veřejné doméně. Nepřišel jsem sám, a my zkusíme tohle poselství předat jak nejvyšším místům, tak co nejširšímu auditoriu. To je v tomto okamžiku to nejdůležitější.
Současně s tím bych vojenský výhled pro Doněckou lidovou republiku charakterizoval jako jasně ‚nikoliv nulový‘ (tj. pozitivní). Kyjev zjevně nemá žádnou takovou strategii k potlačení povstání, která by snad mohla v krátkém výhledu přinést nějaký výsledek. Opotřebovávací válka by byla pro Novorossii ruinující – zvláště v kontextu toho, že pomoc Ruska zůstává ve své povaze převážně symbolická a projevuje se převážně v podobě humanitárních a soukromých dodávek.
Ale ani tak nemá Kyjev na takovémto kolbišti široké manévrovací pole – jeho situace vypadá, že už není jen kritická, nýbrž že je katastrofická. Řešením by se mohl stát puč a nastolení otevřené nacistické vojenské diktatury, která by pak rozdrtila na území Ukrajiny veškeré nepokoje, což by jí umožnilo pokračovat ve válce v předchozím formátu i v kontextu naprostého kolapsu.
Zda budou Evropané riskovat, aby dali zelenou k vytvoření takovéhoto státu je otázka, na kterou se těžko odpovídá. Porošenkův režim se Západu prozatím i přes veškerou svou pro-nacistickou orientaci pořád ještě jeví jako docela kontrolovatelný. Avšak vytvoření Banderovského ‚kalifátu‘ uprostřed Evropy by situaci na kontinentě úplně změnilo – zrovna tak, jako je situace na Středním východě přetvořená vznikem ‚kalifátu‘ ISIS, který se úplně svým tvůrcům vymkl.
Spolu s tím by ale Spojené státy klidně mohly pokračovat ve svém kurzu – ty to vůbec ani v nejmenším neděsí. A proto je pravděpodobnost puče v Kyjevě a nástupu radikálů k moci dost vysoká.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: vineyardsaker.blogspot.cz