Rozhádaná oranžová banda zakuklených komunistů v oranžovém hávu konečně začala na chvíli mluvit pravdu. Paradoxně ve chvíli, kdy její nejvyšší představitelé byli médii usvědčeni z dětinského lhaní ohledně zámeckého kutí piklí a podrazů. Právě v tomto čase se v plné míře vyjevila pravá podstata socialistické politiky i celoživotní priority jejich představitelů.
Každému člověku, který absolvoval alespoň pět tříd základní školy a umí rozeznat životní realitu od mýdlové operety, musí už dnes snad být jasné, že marxistické sociální vize, kde hodní, pracovití a uvědomělí lidé, kteří se při své cestě za všeobecným blahem musí okrádat, udávat, zavírat do koncentráků či dokonce navzájem vraždit, tak nějak nemohou fungovat.
Přesto je tato komunistická pohádka o dobrokonajícím státu, který se o všechny postará, všem všechno zařídí a nikoho nikdy nenechá na holičkách, jen když bude mít takovou moc, že bude moci všechno všem sebrat a částí nakradeného majetku uplácet svoje užitečné idioty, kteří budou držet u kormidla moci ty nejhorší a nejbezohlednější politické svině, stále mezi prostým voličstvem velmi populární.
U nás je to dáno desetiletí trvající bolševickou propagandistickou masáží, která neustále lidem vtlouká do hlavy strach a hrůzu z uvědomění si vlastní individuality, která by mohla znamenat vyčlenění z poslušného stáda. Strach, který již dávno přerostl v iracionální uvažování, že člověku může být lépe, pokud jeho život, peníze či osobní svobody řeší někdo jiný, někdo “povolanější”, nějací pánové nahoře, kterým pak v nálevně u piva může nadávat na “zkurvený” živobytí.
Z této premisy pak vychází volební programy všech neokomunistických stran, kterých je v naší vlasti požehnaně. Nejedná se jen o Stalinovy pohrobky z KSČM, kteří, navzdory zákonům této země, adorují a otevřeně propagují zvrhlé výmysly masových vrahů, ekonomických diletantů či obyčejných zlodějských neumětelů, ale v lákavějším “sociálně-demokratickém” obalu je přináší ve svých politických programech mnoho jejich ideových následníků, neboť v nich stále cítí šanci k vlastnímu pohodlnému, z eráru placenému, životu.
Jen se tedy podívejme na prohlášení různých partajníků z ČSSD, různých poskoků moci, análních alpinistů, šmelinářů s funkcemi a parazitů, přisátých na státních korytech. Kdo by čekal tolik upřímného hodnocení přátelů a přítelkyň z oranžového hnízda? Kdo by čekal najednou tolik sebereflexe vzhledem k jejich volebnímu programu, k politickým prioritám či životním postojům?
Jako kdyby v Lidovém domě někdo propíchnul zahnívající vřed a veškeré svinstvo, celé roky střádané na různých schůzích, grémiích či zasedáních, se najednou vyvalilo ven. Nejlepší synové a dcery rudooranžové růže jsou najednou svými soudruhy označováni za korupčníky, zloděje, nýmandy, podrazáky, zrádce, pučisty. Jsou dokonce vyzýváni k živení se mimo státem placený sektor pomocí svých vlastních reálných dovedností a schopností, což je pro tuto sortu lidí snad největší trest a nejhorší noční můra.
A toto je prosím politická strana, která v České republice vyhrála volby! Strana, která podvádí své voliče každým svým slovem, každým činem. Strana bez realistického programu, bez vize, bez náznaku pochopení společenských problémů. Strana, která stejně jako ortodoxní bolševici umí jen mlátit prázdnou slámu o nenáviděné pravici, kterou však ani nedokáže řádně definovat, stavět Potěmkinovské vesnice jakési budoucí prosperity, na kterou však již nemá kde nakrást a slibovat jistoty obyčejnému člověku, na kterého však kálí tak z vysoka, že například hlavní partajní “pučista” Hašek k tomu potřebuje téměř třicet státem dotovaných funkcí!
Toto vše vyšlo v uplynulém týdnu najevo tak polopatisticky, že snad pochopil i ten nejobyčejnější člověk zrozený z incestu Zemanových a Paroubkových demagogických žvástů, neboť to mezi řádky v prohlášeních socanské vrchnosti bylo opakováno snad tisícekrát. Otázkou je, jaká bude reakce těch procitnuvších voličů sociálně demokratické partaje? Dle doposavad předváděných ohlasů a aktivit vykuleného oranžového stáda lze však s úspěchem předpokládat, že to opět nepobralo.
Obyčejný volič totiž nepochopí asi nikdy, že byl znovu podveden a přechytračen bandou sociálních inženýrů, kteří jen využívají jeho kapsy a znovu v revolučním nadšení v boji proti nenáviděným zbohatlíkům, daňovým neplatičům a sousedovým kozám, vytáhne na barikády za defraudanta poslaneckých náhrad Slávka, popřípadě za lháře a multifunkčního obdarovavatele milenek Míšu. Ti nejradikálnější pak přejdou pod prapory agenta Falmera či Bureše a je jim úplně jedno, že jen přešlapují z jednoho lejna do druhého, a že přerod těch socialistických populistických sraček v cokoliv fungujícího je planou utopií. Bude líp?
Karel Kříž vyšlo na:
Nefungující partaj předstírá boj o fungující stát