Německé etnické dilema. V Kolíně zní poplašný zvonek

Ve starém Římě měli pořekadlo, že kdo neviděl Kolín nad Rýnem, neviděl Německo. A to začíná být zase relevantní. V neděli 26. října v tomto největším městě největší z německých zemí se ukázalo, že imigrace se stala nejpalčivějším problémem této země.

Podle oficiálních dat je kolem 16 milionů z 80 milionů jejich obyvatel buď imigranty, nebo se narodili rodičům imigrantů.

V roce 2000 přijalo Německo nové pojetí občanství a národnosti založené jen na půdě (tj. na místě narození).

Mnoho lidí, aby se mohli do těchto protestů zapojit, přijelo z jiných německých měst. Severní Porýní-Vestfálsko je zemí s největším zastoupením tureckého obyvatelstva (přes milion). Kolín založený Římany se stal domovem tureckých přistěhovalců. A tak byl zařazen i do itineráře tureckého ministerského předsedy Recep Erdogana, když letos v květnu přiletěl na návštěvu. Před kolínskou Lanxess arénou, tj. místním stadionem, se shromáždilo 18 tisíc lidí, ke kterým promlouval. Avšak ty samé vlajky, které vítaly Erdogana, byly vidět na obrázcích z masových násilností 26. října. Protesty začaly voláním po boji se salafismem, ale odrážel se v nich i postoj Němců k cizincům obecně, a k muslimům zvláště. Etnický problém (či jinak řečeno problém multikulturalismu) je čímsi, co stojí ideologii Západu v cestě a podemílá ji.

Thilo Sarrazin je jediným německým politikem, který Němce uvádí do rozpaků svým upřímným přístupem, k tomu, o čem si myslí, že je sužuje. Ten odhaluje své názory v knize, Německo samo sebe ruší (čili Německo samo se sebou skoncuje), která spatřila světlo světa v roce 2010. Německá elita z autora udělala vyvrhele. Sarrazin za své názory přišel o své místo ve správní radě Bundesbanky a skoro ho vykopali ze Sociálně demokratické strany. Co je špatně na této knize založené na solidním faktickém základě a četných statistikách, které nikdo z jeho kritiků zatím nezpochybnil? Sarrazin řekl, že v případě pokračování současné sociální, vzdělávací a imigrační politiky, už nemá cenu mluvit o zachování národa, neboť Německo v nejbližší budoucnosti propadne zkáze. Do roku 2020 budou jiné národy než Němci obnášet 20% obyvatel Berlína a 40% lidí žijících v Kolíně. Do roku 2100 zůstane jen 20 milionů Němců a 35 milionů muslimů.

V současnosti vyústila imigrační politika Berlína do objevení se tzv. paralelních společností, kde domácí obyvatelstvo a imigranti žijí odděleně v paralelních světech. V Německu k tomuto jevu docházelo už desítky let, ale současná konverze etnických Němců na islám, a to často v jeho radikální formě, je už čímsi novým.

Imigranti z muslimských zemí, nemají sklon integrovat se do německé společnosti. A právě o tom Sarrazin ve své knize píše. Helmut Kohl tuto skutečnost přiznal už počátkem 80. let (ale sdělil to Portugalcům a Italům a pronesl to na tajné schůzi).

Poznámka: Tato slova pronesl i během schůzky mezi kancléřem Hemutem Kohlem a britskou ministerskou předsedkyní Margaret Thatcher. Britské zápisky této konverzace byly odtajněny v roce 2013.

Turci se začali do Německa stěhovat v důsledku mezivládní dohody mezi Německem a Tureckem uzavřené v roce 1961. V těch dnech potřebovaly mnohé Západoevropské státy (Velká Británie, Belgie a Francie) pracovní sílu, a tak začaly zvát lidi z bývalých kolonií. Německo nemělo žádné kolonie, a tak si k tomuto účelu vybralo Turecko. Tyto dvě země k sobě už dávno měly vzájemné sympatie. Ten experiment se ale ukázal být chybou. Jak nám ukazují zkušenosti, tak např. zrovna tak jako v Německu nemají Turci sklon se asimilovat ani v Bulharsku. Už v historii v Bulharsku za časů socialismu zkusili najít řešení problému turecké menšiny pomoci politiky cukru a biče (u nich jsou Turci na rozdíl od Německa autochtonní). Georgil Dimitrov poskytoval Turkům rozsáhlé možnosti rozvíjet svoji kulturu. Od konce 50. let se ale bulharská politika prudce změnila: Turecké školy zavřeli a noviny zakázali. Došlo to až tak daleko, že donutili tisíce lidí tureckého původu, aby si změnili jména tak, aby zněla bulharsky. Pak zakázali na veřejných místech turecký jazyk, a došlo k omezení náboženských praktik. Všechno bylo ale marné – pokusy o asimilaci Turků skončily krachem. Dnes Turecké národní hnutí za práva a svobody hraje důležitou úlohu v bulharské politice.

Takže Helmut Kohl, když chtěl vypovědět každého druhého Turka ze země, měl částečně snad pravdu. Dosud není jasné, co mu zabránilo, aby to udělal. Po sjednocení Německo absorbovalo prakticky mono-etnickou východní část, to ale neučinilo celou zemi více německou.

Poznámka: Existují ještě Srbové (Lužičtí Srbové, tj. západoslovanské obyvatelstvo Střední Evropy žijící převážně v Lužické oblasti na území Německa a Polska). Historicky byli Srbové velkým národem. Jejich obyvatelstvo bylo sice zredukováno, nikdy však nebyli zcela asimilováni. Srbské obyvatelstvo o počtu něco přes 100 tisíc lidí bylo jedinou etnickou menšinou na východě současného Německa.

Naopak etnické složení obyvatelstva začalo být ještě různorodější v důsledku dvou vln migrací: ta první přišla ze zemí, které bývaly součástí zaniklého Sovětského svazu, zatímco ve druhé převládali uprchlíci žádající o politický azyl. Ta druhá významně přispěla k posílení muslimské komunity.

Člověk musí být tak smělý a mít tak vysokou reputaci, jako bývalý kancléř Helmut Kohl, aby otevřeně řekl, že Turci se vůbec nechtějí asimilovat. Úřadující kancléřka Angela Merkel jen jednoduše přiznala, že pokusy vybudovat v Německu multikulturní společnost „naprosto selhaly“. Ta jen tuhle skutečnost přiznala, a to je všechno. V říjnu 2010 bývalý president Christian Wulff při oslavě 20. výročí německého znovusjednocení vyhlásil, že islám „do Německa patří.“ Angela Merkel nikdy neřekla opak. Jediným člověkem, který veřejně panu Wulffovi oponoval, byl tehdejší ministr vnitra Hans-Peter Friedrich, současný místopředseda centro-pravicové frakce Bundestagu sestávající z Křesťansko-demokratické unie (CDU) a jejího bavorského protějšku Křesťansko-sociální unie (CSU). Ten odmítl volání po tom, aby islám byl uznán za součást německého způsobu života, a trval na tom, že ten do Německa „nepatří“. Když byl Friedrich ministrem vnitra, tak zvýšil kontrolu nad Stranou levice, která stojí za širokou integrací imigrantů do společnosti, i nad pravicovými radikály – kteří jsou nesmiřitelnými oponenty imigrace. Dnes je tato politika spolkovou vládou praktikována i při událostech v Kolíně.

Situace je komplikovaná. Zvláštní služby neustále varují před hrozbou pravicového radikalismu (to je ale v současném Německu už i synonymem pro salafismus).

Jak 25. října referoval Frakfurter Allgemeine Zeitung z Německa odešlo 1800 mužů, aby se přidali k Islamistickému státu, ne jen těch 400, jak se hlásilo oficiálně.

Po tvrdých bojí v Kolíně spolkový ministr vnitra Thomas de Maizière varoval před vážnou hrozbou vnitřní bezpečnosti, jakou představují islamističtí extrémisté. Jörg Zierke, šéf německého spolkového úřadu kriminální policie řekl, že v současnosti je pod dohledem 225 údajných extremistů. Před několika lety jich bylo jen 80-90. Probíhá vyšetřování 420 případů a obviněno je 500 lidí.

Na tomto pozadí začíná v Německu růst islamofobie… Většina podporuje bombardování Sýrie bez ohledu na to, že normálně je 60-80% Němců proti nápadům na intervence do jiných zemí. Německá společnost je hluboce rozdělena vedví ohledně potřeby poskytovat útočiště uprchlíkům ze Sýrie. Vláda ostentativně odmítá nabízené pomocné ruce jako od pravicových sil, např. militantních salafistů, tak od levicových sil, jako je např. Strana levice. Místní pobočka Strany levice zorganizovala v reakci na anti-salafistický pochod v Kolíně demonstraci. Zvláštní služby volají po větší bdělosti a občanské odpovědnosti; chtějí, aby lidé informovali policii o aktivitách příbuzných, kolegů a sousedů, kteří zastávají radikální názory. Plánuje se usnadnění předpisů spojených s vypovídáním nikoliv občanů. Ministr vnitra Thomas de Maizière řekl, se už nebudou dávat žádná další povolení k organizování protestů, jako byl ten nedávný v Kolíně. Je třeba uvést, že za kolínskými událostmi byla HoGeSa (Chuligáni proti salafistům), tj. proti-islámské hnutí fotbalových fanoušků. Ta se poprvé zúčastnila politické akce. Podle mediálních zpráv byli mnozí chuligáni opilí a chovali se agresivně. Spolu s tím však pravicové strany, které se demonstrace účastnily, říkají, že protesty byly poklidné, dokud nedošlo k provokativnímu pochodu proti této akci. Došlo i ke dvěma zmařeným pokusům o zákaz ultrapravicové Národně demokratické strany Německa: během soudních stání s touto stranou proniklo na povrch, že mnozí z vůdců této strany jsou informátory speciálních služeb.

Spolková vláda mezi tím zkouší přiživovat myšlenku na posílení těchto speciálních služeb. Klade zvláštní důraz na rozvoj vztahů s jejich protějšky v US. Samozřejmě, že prvořadým důvodem k realizaci těchto plánů je přeci bezpečnost Němců.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: strategic-culture.org

Čtěte také:

• Němečtí euroskeptici by mohli ochromit zotavení Eurozóny, zjišťuje ratingová agentura
• Dožije se euro Zemanových pěti let?
• Německá euroskeptická strana se poprvé v průzkumech místila jako třetí
• Europaskeptisches Deutschland?
• „Opustí-li Británie Evropu, je ztracená,“ říká šéf německé euroskeptické strany

Sdílejte přátelům