Naši přátelé jsou nám nejspíš geneticky podobnější, než cizí lidé, zjišťuje nová americká vědecká studie vedená prominentním řecko-americkým profesorem sociologie a medicíny na Yale University Nicholas Christakisem a James Fowloerem, profesorem medicínské genetiky a politické vědy na University of California.
Výzkumníci, kteří vydali odpovídající publikaci v Journal of the National Academy of Science (PNAS), analyzovali genom 1 932 lidí a porovnávali páry přátel s páry cizích.
Mezi těmito lidmi nebyla žádná biologická příbuznost, ale rozdíly byly jen v míře sociálních vztahů mezi nimi.
Studie ukázala, že každá osoba měla své DNA podobnější se svými přáteli, než s cizími. Výzkumníci uvedli, že tato zjištění mají co dělat i s tendencí lidí vyhledávat si přátele s podobným rasovým (a tudíž genetickým) původem.
Genetická podobnost mezi přáteli byla větší, než by byla očekávaná podobnost mezi lidmi, kteří sdílí společné národní, a tudíž i genetické dědictví. Zatím není jasné, jakým mechanismem k tomu dochází.
Ale jak jsme si se svými přáteli podobní?
V průměru je podle této studie genetická podobnost našich přátel srovnatelná s našimi čtvrtými bratranci, což znamená, že se svými přáteli sdílíme asi 1% svých genů.
„To 1% nevypadá na velký podíl, ale pro genetiky je to jinak. Za povšimnutí stojí i to, že většina lidí ani neví, kdo jsou jejich čtvrtí bratranci, ale nějak z nesčetných možných případů, si vybereme přátele z lidí, kteří jsou nám geneticky podobní,“ říká prof. Christakis.
Christakis s Fowlerem rovněž vyvinuli „skóre přátelství“, které předpovídá, kdo se skamarádí s kým se skoro stejnou přesností, s jakou vědci na základě genetických analýz předpovídají šance, že člověk bude trpět obezitou nebo schizofrenií.
Výzkumníci zaměření na jednotlivé geny ukazují, že přátelé mají s větší pravděpodobností podobné geny, které mají co dělat s vnímáním pachu, mají ale odlišné geny, které kontrolují imunitu; takže přátelé se geneticky dost odlišují v jejich ochraně proti různým chorobám.
To vypadá jako evoluční mechanismu, který obecně slouží společnosti, jelikož se lidé sdružují s těmi, kdo jsou zranitelní odlišnými chorobami, což vytváří bariéry pro rychlé šíření epidemií od osoby k osobě. Dalším pozoruhodným zjištěním je, že společné geny, které se svými přáteli sdílíme, se vyvíjejí rychleji než jiné.
Prof. Christakis to vysvětlil, že nejspíš proto se lidská evoluce v posledních 30 000 letech zrychlila, jelikož sociální prostředí s důležitou rolí jazykové komunikace se stalo kriticky důležitým evolučním faktorem.
Navíc podle tohoto řecko-amerického vědce:
„Tento nový výzkum posiluje představu, že lidé jsou ‚transgenickými‘ bytostmi, ne jen kvůli bakteriím, které žijí na nás, v nás a kolem nás, ale také kvůli lidem kolem nás. Vypadá to, že naše schopnosti nezávisí jen na našem genetickém složení, nýbrž i na genetickém složení našich přátel.“
Anna LeMind, Learning Mind;
Mysteries, Recent Articles, Science
Zdroj: http://humansarefree.com/2014/07/new-study-confirms-we-become-friends.html