Papež František v pondělí naléhal na zavedení „více inkluzivního a rovnějšího ekonomického modelu,“ kdy chválil ty, kteří hledají způsoby, „jak z kapitalismu udělat inkluzivnější nástroj integrovaného lidského blahobytu.“
Právě ekonomika by mohla „umožnit, aby každý člověk sdílel zdroje tohoto světa a měl příležitosti realizovat svůj potenciál,“ řekl papež v Římě ve svém projevu k účastníkům shromáždění Koncilu za inkluzivní kapitalismus.
Tento Koncil vznikl z Fóra 2016, které prosazovalo „výměnu myšlenek a informací zaměřenou na vytváření lidštější ekonomiky a na přispění k vymýcení chudoby na globální úrovni,“ uvedl František.
K úsilí o hledání způsobů, jak učinit kapitalismus mnohem inkluzivnějším, náleží „překonání ekonomie exkluzivity a snížení rozestupu mezi většinou lidí a tou hrstkou, která si prosperity užívá,“ uvedl pontifik.
František uznal, že „podnikání je ušlechtilé zaměstnání zaměřené na vytváření bohatství a zlepšování našeho světa,“ a může být „úrodným zdrojem prosperity v oblastech, ve kterých působí, zvláště když se snaží o vytváření pracovních míst jakožto kriticky důležité součásti jejich služby obecnému blahu.“
Spolu s tím, nelze omezovat samotný autentický vývoj ekonomického růstu, „ale musí to živit růst každého člověka a celého člověka,“ řekl.
Ekonomika se musí zaměřit na dobro lidské bytosti, řekl, a ekonomický systém „odtržený od etických starostí nepřináší více spravedlivého společenského řádu, nýbrž naopak vede k ‚uvržení‘ do kultury konzumu a plýtvání.“
Jak papež František vysvětloval už při jiné příležitosti, tak spravedlivý ekonomický systém musí řešit „nárůst míry chudoby v globálním měřítku,“ v ozvěně takovéhoto rozšířeného mýtu o stavu chudoby po celém světě.
V červnu papež říkal, že počet chudých lidí v průběhu času rosten, místo aby klesal, a že „chudí jsou dnes vždy chudší, než kdy bývali.“
Avšak, jak letos referoval Institut Brookings, začal rok 2019 „s nejnižší mírou extrémní chudoby, jaká kdy byla v lidské historii zaznamenána – méně než 8 procent,“ s dodatkem, že s největší pravděpodobností, „tato úroveň v dohledné budoucnosti stanovuje ‚strop‘ pro novou éru ještě nižších jednociferných měr globální chudoby.“
V dnešním světě v extrémní chudobě žije méně než deset procent globální populace, což se stanovuje podle široce používané „mezinárodní hranice chudoby,“ kdy je člověk považován za „extrémně chudého,“ když žije za méně než 1,90 $ denně.
Naproti tomu jen před 30 lety (1990), asi 37 procent světa žilo v extrémní chudobě. Před dvěma staletími téměř každý na světě žil v extrémní chudobě.
Zatímco v roce 1800 téměř 90 procent světové populace přežívalo za méně než 1 $ na den (v dnešních cenách), tak tak toto procento neustále padá, kdy spadlo pod 20 procent v roce 2000 a do současnosti už pod deset procent.
Avšak není to jen „extrémní chudoba“, která klesá. Míra globální chudoby klesá za každou hranici chudoby, ať už je laťka stanovená na 1,90 $ na den nebo 10 $ na den.
Rovněž se musí uznat, že problém není nějaký „rozestup“ mezi bohatými a chudými, jelikož velká většina lidí žije někde uprostřed.
Chudobu nikdo nevytváří. Je to přirozený stav lidských bytostí a vždy existoval. Tak široce rozšířený dostatek je novinkou, kterou by bylo třeba prozkoumat a rozšiřovat.
Důvodem, proč je dne méně chudých lidí, je ten, že se vytváří bohatství. Nemá moc smyslu hledat příčiny chudoby, spíš má smyslu investovat a zkoumat, realizovat a propagovat to, co přináší prosperitu.
FILIPPO MONTEFORTE/AFP/Getty Images
11 Nov 2019