Snažil jsem se, ale nenašel jsem místo, kde by byly k dispozici v jeden okamžik všechny petice všech kandidátů tak, aby si mohl člověk, který z jakéhokoli důvodu nechce ztrácet čas, vybrat. Tak tady to máte.
Politické strany mnohdy pojaly úřad budoucího prezidenta jako další židli pro své zasloužilé a loajální, lobbyisti začali skládat milionové částky na účty kandidátů většinou podle toho, jak by jim kdo mohl v době budoucí v prezidentském úřadu prospět, a většina občanů, z nichž řada deklaruje touhu po nějaké změně, nedávno nedošla ani k té volební urně. Jó, kdyby tak byly volby v úterý a ve středu a ne o víkend, a oni mohli čerpat na den jejich účasti nejlépe placené volno…
Novináři už dávno zapomněli na svou roli nestranného hlídacího psa, měřícího všem stejně. Jejich zaměstnavatelé jsou při napojení na politiky vděční za miliony na reklamu v době voleb, nebo průběžně v době po volbách při propagaci obsazených ministerstev nebo státních podniků, v nichž posty si politici rozdělili, ale také tu a tam vděční za nějakou tu kauzu. To když politici skrze své funkce dostanou na stůl něco, co by mohlo poškodit jejich konkurenty – a jako napotvoru se to objeví na titulních stranách dříve, než na policii. Součástí výše uvedených praktik je dosavadní mediální praxe zásadně neuvádět všechny kandidáty na jednom místě, resp. nedat na jednom místě k dispozici vyslovení podpory jejich kandidatuře. Tuto praxi bohužel nepraktikují jen média komerční, která takovým postupem sledují zájem svého vydavatele, ale zejména veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas. Jakoby těch několik řádků navíc někoho zabilo? Jistě, zabíjí a dost možná i cíleně. Zabíjí totiž šanci a upřednostňuje jen některé.
Přes svou podporu jednomu z kandidátů ale chci jít i tentokrát po principu. Ano, mohl bych jako většina ostatních psát o tom svém, ale to bych popřel princip, který řadím nad osobní preference. Tím principem je skutečná soutěž kandidátů, kteří by měli mít stejné výchozí podmínky. Někteří kandidáti využili raději zákonné možnosti zajistit si svou kandidaturu skrze podpis několika poslanců či senátorů. Považuji to za zbabělé, když jde o přímou volbu občany. Je to ale legitimní a ti, kteří tuto legitimní možnost při přímé volbě umožnili, jistě věděli, proč to dělají. Jiní šli cestou kombinace petiční podpory a podpisů zákonodárců. Budiž, i na to mají právo, pokud si předem nebyli jisti tím, že jim tu možnost účasti lidé dají. Poslední skupinou jsou ti kandidáti, kteří se na podporu parlamentních politických stran vykašlali a utkají se pouze pod podmínkou, že získají alespoň 50.000 podpisů občanů. Před těmi, a to před každým z nich, jakkoli s mnohými nesouhlasím, smekám.
Níže jsou uvedeni kandidáti na prezidenta ke dni vydání tohoto článku. U každého z nich, pokud ji zpřístupnili, najdete jejich petici, kterou představili občanům. Chcete-li kterémukoli z nich poskytnout byť jen šanci, neboť podpis petice ničím jiným než šancí utkat se není, a rozšířit tak svobodnou volbu na maximum možných kandidátů, urvěte si od úst půlku chleba, nebo pět rohlíků, případně dvě až tři cigára, nebo půlku piva v hospodě. Tolik totiž stojí papír a tisk jedné stránky a k tomu jedna jediná poštovní známka, aniž byste museli někde hledat podpisová místa. Když navíc připojí svůj podpis pár členů rodiny, už snad ani není v nákladech za tu šanci o čem mluvit.
Kandidáti jsou seřazeni abecedně podle počátečního písmene jejich příjmení a po kliknutí na jméno stáhnete jejich petici. Stranickou příslušnost či podporu kandidátů jsem vynechal úmyslně, protože přes veškerou snahu politiků jde o přímou volbu člověka. A jsem si jist, že řada z Vás bude překvapena, kdo všechno kandiduje a uchází se o přímou podporu občanů, aniž by si na ně novináři mezi těmi mediálně preferovanými vůbec vzpomněli…
František Matějka vyšlo na:
Petice všech kandidátů na prezidenta na jednom místě