Náhledový obrázek: Pro-ukrajinští demonstranti v Praze (photo: Getty)
Jak na naši zemi pohlíží skutečný tradiční konzervativně liberální tisk v 200letém časopise.
Ve většině Západních zemí je teď podpora brutální ruské invaze na Ukrajinu sociálně a morálně považována za překročení mezí slušnosti. Dokonce i zdráhavost k dodávkám zbraní na Ukrajinu je na většině míst považována za nepatřičnou. Ale v České republice zašly věci o krok dál, neboť ti, kdo projevují k této válce kontroverzní postoje, jsou stíhání podle právních omezení svobody slova.
Mladý muž, který se letos v Praze zúčastnil protivládního protestu s nálepkou ‚Z‘ na batohu a s bundou se znakem Wagnerovy skupiny přišitým na rukávu dostal rozsudek šesti měsíců vězení podmíněně, pokutu a v bizarním středověkém stylu mu na rok zakázali se zdržovat na katastrálním území hlavního města Prahy. Policie, jakmile si všimla symbolů na jeho batohu, tak ho zadržela a zahájila vyšetřování za ‚popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy‘, což je trestný čin.
A to není jediný případ svého druhu. Učitelku ze základní školy v Praze policie vyšetřovala, když žáci nahráli, jak říká – ‚v Kyjevě se nic neděje‘ – a že ‚ukrajinské nacistické skupiny‘ od roku 2014 vraždily na Donbasu Rusy. Přišla o svou práci a policie ji v tomto případu obvinila ze zločinu schvalování genocidy. Může dostat šest měsíců až tři roky vězení.
V nejznámějším z těchto případů čelí vůdce nepokojů mocného protivládního protestního hnutí v České republice Ladislav Vrábel soudnímu stíhání za šíření ‚poplašných zpráv‘ za své tvrzení, že Česká republika by jako součást rozpoutání globální jaderné války proti Rusku použila jaderných pum. S tím, že česká policie si rezervuje právo vás zadržet, pokud ‚záměrně ohrozíte významné zájmy nejméně části obyvatelstva na nějakém místě šířením poplašných zpráv, které jsou falešné,‘ mu tedy hrozí až dva roky vězení.
Na právních omezeních svobody projevu v České republice není nic nového. Jsou už z časů před válkou na Ukrajině a dříve se jich používalo k bránění projevům nacismu včetně vyobrazení svastiky. Avšak teď se ty nejednoznačné zákony předtím používané proti maličké menšině cvoků a potížistů náhle používají ke kriminalizaci názorů značné části obyvatel.
Nedávný významný průzkum zjistil, že 48 procent Čechů si ohledně Ukrajinské vlády buď ‚není jistých‘, nebo jsou ‚dezinformovaní‘, nebo jsou ‚silně pro-ruští‘. Ty dvě poslední skupiny, které průzkumová společnost označuje za ‚silně důvěřující ruskému narativu,‘ představují 14 procent obyvatel. Vezmeme-li v úvahu sociální nepřípustnost přiznání, že podporujete Rusko, tak je skutečné procento nejspíš vyšší.
Je demokraticky přijatelné, aby český stát teoreticky mohl podrobit všechny tyto lidi soudnímu stíhání, pokud by poctivě vyjádřili své názory na Ukrajinskou válku? Vláda by tvrdila, že takovéto názory nejsou platné, protože jsou ‚dezinformovaní‘ a jsou založené na ‚dezinformacích‘, což je přístup, který od začátku invaze v České republice nabyl ohromnou dynamiku. Ale pro zemi, která se osvobodila od komunismu, aby získala svobodu projevu, což není to moc dávno, je divně málo kontroverzí kolem toho, že jsou tyto případy hnány k soudům.
Ty zdrženlivé reakce jsou ještě překvapivější vzhledem k nejednoznačné povaze používaných zákonů. Např. jen hrstka zemí oficiálně označila ruské válečné zločiny na Ukrajině za genocidu. Lze si představit, že ani ti stíhaní ani neví, že český stát ruskou invazi považuje za genocidu.
I s těmi samotnými trestnými činy jsou nejednoznačnosti. Stíhání za použití symbolu ‚Z‘ je obzvláště ohromující vzhledem k jeho široké přítomnosti v České společnosti. Je všeobecně známo, že jedním ze způsobů, jakým pro-ruská populace České republiky potichu projevuje odpor proti omezením svobody slova, je zavěšení štítku začínajícího řidiče na své auto, který v České republice nese písmeno ‚Z‘ pro ‚Začátečník‘.
I přes jen malé kontroverze kolem těchto trestních případů se svoboda slova pomalu ale jistě stává jednou z největších politických záležitostí v zemi. Současné české vedení je při protlačování svých vlastních představ o tom, jak chránit liberální demokracii Západního stylu, jestřábí, kdy buduje prostředí, v němž se disent vůči jejich ukrajinské politice považuje za ‚extrémismus‘. Nedávná zpráva ministerstva vnitra o extremismu a nenávisti v České republice obsahovala i rozsáhlé pojednání o názorech na Ukrajinskou válku mezi ‚xenofobickými populistickými subjekty‘ a dalšími politickými entitami.
Mezitím v zemi velebený nový prezident Petr Pavel říká, že je správné s oponenty jednat s respektem, ale v letošní televizní debatě poukázal, že by do ministerských funkcí v budoucí vládě odmítl přijmout členy proti-Západní populistické strany SPD, která má podle průzkumů kolem 10 procent. Někteří čeští komentátoři poukazovali, že takováto metoda zajištění demokracie podle Pavla by představovala ‚nebezpečně autoritářskou‘ interpretaci jeho převážně ceremoniální prezidentské role.
Takovéto do očí bijící rozpory jsou čím dál častější v intelektuálním klimatu , v němž se značné odlišnosti v názorech na hlavní otázky dne považují nejen za nepřijatelné, ale i za opravdu nezákonné. To by v zemi, ve které jsou snahy o umlčování disentu v až příliš čerstvé paměti, mělo být důvodem k zamyšlení.
Autor William Nattrass pro THE SPECTATOR
11 April 2023