„Osobně bych do toho nešla, neboť na té funkci nevidím nic moc úžasného. Ale je pravda, že jsem spousty věcí nedělala, protože jsem sama chtěla, ale protože mě k tomu vyzývali ostatní a vehementně na tom trvali. Zvažovala jsem to dlouho, ale už to nechci odkládat. Tento týden to asi oficiálně ohlásím. Půjdu do toho, protože na mě v tomto ohledu tlačí dost lidí.“
Čím větší je podpora nějakého konkrétního člověka Evropské unii, tím větší zpravidla bývá jeho odpor vůči současnému prezidentovi. Takový člověk většinou také zlehčuje roli prezidentského úřadu u nás a roli prezidenta označuje jen za symbolickou, ačkoli jinak má plnou pusu Ústavy a Listiny, když jde o výměnu názorů například na tzv. lidská práva. Snad tedy bude z Ústavy rozumět také následujícím slovům: Prezident republiky je hlavou státu, jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, jmenuje členy Bankovní rady České národní banky, zastupuje Českou republiku navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí a zároveň je vrchním velitelem ozbrojených sil.
Prezident České republiky není figura jen tak do počtu, jak by si někteří přáli. Když jsem si s vědomím vážnosti tohoto úřadu zasadil v úvodu uvedené věty Táni Fischerové do kontextu a představil si například vrchního velitele ozbrojených sil České republiky, jak při vydávání rozkazů v krizi má někde uvnitř hlavy zakódováno charakteristické „osobně bych do toho nešla, neboť na té funkci nevidím nic moc úžasného“, nebo jak při sjednávání mezinárodních smluv a následném ratifikačním procesu dokumentů v EU předcházelo „protože na mě v tomto ohledu tlačí dost lidí“, případně jak jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi s vnitřním postojem ve stylu „je pravda, že jsem spousty věcí nedělala, protože jsem sama chtěla, ale protože mě k tomu vyzývali ostatní a vehementně na tom trvali“, udělalo se mi mírně nevolno. Ne že by snad takto přemýšlela z prezidentských kandidátů sama. Vůbec ne. Ona to jen zkrátka při svém vystupování na veřejnosti nevědomky rovnou vybalí. Na rozdíl od jiných, kteří mají zatím v průzkumech náskok, prostě jen neumí zahalit tuto osobní zbabělost, schovanou za sdílení blaha a kývání v jejich očích silnějším, do hávu politické korektnosti.
Funkce prezidenta České republiky není funkcí symbolickou a má nejen s ohledem na vývoj v EU i ve světě svou jednoznačnou váhu v našem ústavním pořádku. Pokud by ji měli obsadit lidé typu Táni Fischerové, tak už nám fakt zbývají jen Blaničtí rytíři.
František Matějka vyšlo na blog.idnes.cz
Kam dál: