Zdálo by se, že není co dodat. Ale uplynulo 78 let a situace se nezměnila. Znamená to snad, že se potácíme v morální bídě již desítky či stovky let? Obávám se, že ano.
Nechci nosit dříví do lesa, tento citát asi většina čtenářů nejen blogů zná. Nicméně váženost autora, slavného a úspěšného českého podnikatele, dodává obsahu také mimořádnou vážnost.
Celou tu dobu jedni vládnou a druzí jsou ovládáni. Ti co vládnou, mají moc. A svou moc neustále cílevědomě posilují až za hranice, kdy ti ovládaní se stávají otroky. A co je na tom nejhorší, že nesmírně kvalifikovaně, potichu, nenápadně, trpělivě krok po krůčku a mnohdy za nadšeného souhlasu ostatních.
Kde je problém?
Problém není v těch vládnoucích. Co také chtít od cynických, do sebe zahleděných sobců? Problém je v těch ostatních, ovládaných. Nějak zapomněli, kým jsou, někde ztratili povědomí o hodnotě sebe sama. Z celkové populace na téhle planetě je to, bohužel, asi většina. Ale to přece není až taková tragédie. Není zase tak těžké si vzpomenout a znovu nalézt.
„Nebuďme jako kočky“, říká pan G. Edward Griffin, zakladatel mezinárodního hnutí Freedom Force International. „Je známý fakt, že kočky obracejí spíše pozornost na důsledek, kdežto pes hledá příčinu. Hodíte-li předmět kočce, okamžitě se na něj zaměří. Uděláte-li totéž se psem, pes se s největší pravděpodobností podívá na Vás“, dodává.
Chceme-li opět nalézt svou identitu a stát se čestným a morálním člověkem, hledejme napřed příčiny pak teprve důsledky.
A co že to máme vlastně hledat? Svobodu, vážení, svobodu. Té se nám jaksi nedostává. Ne proto, že by nám ji někdo bral, i když se to tak může jevit, ale proto, že jsme jaksi zavrhli něco, co je nám dáno už od kolébky.
Mohu-li, předkládám k úvaze toto:
KRÉDO SVOBODY (morální kodex svobody, chcete-li).
Pravá podstata přirozenosti práv:
Věřím, že pouze člověk jako individualita je nadán schopností mít práva, na rozdíl od jakékoli skupina lidí. Tato práva jsou vlastní pouze individualitě a nemohou být poskytována státem. Takže má-li stát moc tato práva poskytovat, pak má také moc je silou odejmout a to je v rozporu s individuálními právy.
Věřím, že moc státu je odvozena výhradně od individuálních práv občanů. Z toho důvodu se nemůže stát nikdy odvážit dělat cokoli, co by bylo postaveno nad jakékoli právo individuálního občana. Jinak je moc státu svévolná a ovládající místo aby sloužila společnosti.
Individuální svrchovanost:
Věřím, že jednou z největších hrozeb svobodě je umožnit jakékoli skupině, bez ohledu na počet jejích členů, omezovat práva jedinců nebo menšin a jednou z hlavních funkcí státu musí být chránit každou individualitu před nenasytností a zlobou majority.
Svoboda volby:
Věřím, že žádoucích sociálních a ekonomických cílů lze dosáhnout lépe dobrovolným jednáním než z donucení zákonem. Věřím, že sociální smír a vzájemného bratrství lze lépe dosáhnout tolerancí, přesvědčováním a silou dobrého příkladu než z donucení zákonem. Věřím, že potřebným lze lépe pomáhat charitou, která funguje na principu dobrovolných soukromých prostředků než na přerozdělování prostředků lidí z donucení zákonem.
Rovnost před zákonem:
Věřím, že všichni občané si mají být rovni před zákonem bez ohledu na jejich národnost, rasu, náboženské vyznání, pohlaví, vzdělání, ekonomické postavení, životní styl nebo politické smýšlení.
Podobně, žádná skupina ve společnosti nemá požívat jakéhokoli preferenčního postavení bez ohledu na zásluhy nebo popularitu. Upřednostňování jedné skupiny na úkor druhé není rovností před zákonem.
Řádná role státu:
Věřím, že správná role státu je negativní a nikoli pozitivní; ochranná a nikoli agresivní. To znamená chránit a nikoli poskytovat. Protože pokud má stát moc někomu něco poskytovat, má zajisté zároveň moc to jinému také odejmout a to vždy vede k legálnímu zpustošení a ztrátě svobody. Je-li stát dostatečně silný, aby nám poskytl vše, co požadujeme, je také dostatečně silný nás zbavit všeho, co máme. Proto řádná funkce státu spočívá pouze v ochraně životů, svobody a majetku jeho občanů a v ničem víc. Nejlepší stát je ten, který řídí a panuje co nejméně.
TŘI „PŘIKÁZÁNÍ“ SVOBODY
Krédo nebo morální kodex svobody je založen na pěti principech. Nicméně, v každodenní jeho aplikaci ho lze redukovat na tři základní pravidla chování:
Individuální práva
Pouze jednotlivci disponují právy, nikoli skupiny. Proto neobětujme práva jednotlivců nebo minorit kvůli údajným právům jakýchkoli skupin.
Rovnost před zákonem
Upřednostňování jedné skupiny občanů nebo třídy před druhou není rovností před právem. A proto nepodporujme žádný zákon, který by nebyl aplikovatelný na všechny občany rovně.
Svoboda volby
Správná role státu je chránit a nikoli poskytovat. Proto neuznávejme žádné donucení z jakéhokoli důvodu s výjimkou zajištění ochrany lidského života, svobody nebo majetku.
Podrobnosti lze nalézt na http://www.freedomforceinternational.org.
Netvrdím, že toto je jediná správná cesta, jak udělat svět a hlavně sebe sama lepším, i když se s tím ztotožňuji. Nicméně to, co tu bylo citováno, je právě to, co bychom měli v sobě hledat. Je to v nás, jen jsme to pozapomněli.
Přes všechny politologické či ekonomické ekvilibristické teorie, toto může být reálným základem morálky slušných společností, jejíž krizi použil pan Baťa jako vysvětlení svého postoje ke krizi hospodářské.
Samozřejmě jsem pana Baťu neznal. Ale cítím, že by s tím asi souhlasil.
Autor Pavel Pátek je člen Strany svobodných občanů
vyšlo na blogu idnes.cz