Na prohlášení prezidenta EU Hermana van Rompuye o tom, že EU je stále sexy reagovala největší švýcarská strana SVP velmi povedeným kino spotem:
Je tomu již 7 let, co skončila několikaletá cesta přístupu České republiky k Evropské unii. Psal se 1. květen 2004 a ve většině českých měst se slavilo. Nejen pražskou a brněnskou noční oblohu prosvítily ohňostroje. Patnáct let po listopadu 1989 jsme se stali součástí Evropské unie. Pro někoho tato skutečnost znamenala vizi větší volnosti pohybu osob, pro někoho pracovní příležitosti. Vyskytovaly se i obavy o ztrátu suverenity České republiky. Ty však bývaly uklidňovány sliby o referendech v případě jakýchkoliv přenosů pravomocí na půdu evropského parlamentu. Dnes, o 7 let později, nám po Evropě napříč všemi vrstvami obyvatel k této organizaci roste vlna odporu (viz průzkum agentury SANEP). Těchto 7 let pozorování nám dalo dostatek informací o skutečné povaze Evropské unie. Rozhodli jsme se proto o naše poznatky podělit a podpořit tak myšlenku vystoupení z EU formou webové stránky opustme.eu
Důvody podporující stanovisko vystoupit z EU jsme rozdělili do 7 hlavních kategorií. Prvním bodem je deficit demokracie, jak tento problém nazval Václav Klaus během svého projevu v europarlamentu v roce 2009. Tímto termínem náš prezident chtěl upozornit na ztrátu kontaktu voliče se svým zvoleným zástupcem. Tímto deficitem trpí celá evropská administrativa. Vůle lidu se nepřenese ani do Evropské komise, nejmocnějšího orgánu EU. Tu totiž tvoří 27 nevolených komisařů, držících moc nad veškerou legislativou vytvářenou v rámci unie. Nutno poznamenat, že neexistuje žádná možnost eurokomisaře odvolat. Za připomenutí stojí i sliby našich vládních elit, že při každém přenosu pravomocí na EU budou vypisována referenda. Avšak po vstupu do EU se nikdy žádné nekonalo. Obzvlášť v souvislosti s Lisabonskou smlouvou se ukázalo, že názor občanů není pro české politiky důležitý, a tak se i bez referenda konal velký přesun pravomocí na Brusel. V poslední době bývá často Evropská unie označována také jako Evropský svaz, po vzoru svazu Sovětského. A skutečně nalezneme mnoho podobností mezi těmito uskupeními. Jako příklad uveďme již zmiňovanou Evropskou komisi, která nápadně připomíná radu ministrů SSSR.
Dalším bodem, kterému se věnujeme, jsou regulace hospodářství. Byrokratická mašinérie z Bruselu má dlouhodobou tendenci vydávat další a další svazující regulace, proti nimž se nemáme jak bránit. Zbývá nám jen se jim přizpůsobit. Známá je například společná zemědělská politika unie. Pomocí ní EU určuje, kde se kolik čeho má vypěstovat. V Bruselu mimo jiné určují trendy, co je podle nich správné a to následně podpoří. Dopady podobných rozhodnutí bývají tragické. Připomeňme si třeba směrnici 77/2001 o podpoře výroby elektřiny ze solárních elektráren. Díky ní nám na polích stojí obrovská spousta fotovoltaických panelů a díky neefektivně vyráběné elektřině z těchto zařízení, si všichni za elektrickou energii připlácíme. Samozřejmě podobných nešťastných rozhodnutí je celá řada. Dalším typem regulací z Bruselu jsou normy, jak má který výrobek vypadat, co má splňovat, případně i jak se jmenovat. Každá takováto regulace omezuje spotřebitelskou volbu, protože vytlačuje levnější zboží, které hloupou normu nesplňuje, z trhu. Závěrem zdůrazňuji, že ČR nemá ani žádné právo určovat si svou obchodní politiku. Stanovovat kvóty, dovozní cla a jednat se třetími stranami o podmínkách zahraničního obchodu je výlučnou pravomocí EU.
Hlavní zdrojem příjmu Evropské unie jsou procenta z HNP jednotlivých států. EU jako organizace má vlastní zdroje příjmů minimální, v poslední době si je však snaží navýšit na úkor všech občanů EU. Tyto investice se do jednotlivých států vrací formou dotací. Slouží jako spolufinancování různých projektů od silnic až po opravy školních zařízení. Tyto projekty zlepšují kvalitu naší infrastruktury a znamenají určité přínosy české veřejnosti. Některé jsou však naprosto zbytečné – viz „dláždění“ lesů cyklostezkami. Důležitou podmínkou pro obdržení dotace je účast na financování jednotlivých projektů. Ty znamenají zátěž pro veřejný rozpočet a Česká republika se kvůli mnohým takovým dotacím neúměrně zadlužuje. Škodlivé přerozdělování peněz v rámci EU je naším třetím bodem.
Čtvrtým bodem bychom chtěli ukázat nakolik různé směrnice, nařízení a normy ovlivňují každodenní život člověka. Není se čemu divit. Evropská byrokracie vůbec nezahálí a chrlí ohromná množství naprosto zbytečných regulací ledasčeho. Je důležité upozornit na fakt, že jediným orgánem majícím moc navrhnout zrušení směrnice je naše nevolená Evropská komise. Není možné prožít den, ba ani hodinu bez toho, abychom s některou ze směrnic nepřišli do styku. Tou nejznámější je pravděpodobně zákaz prodeje klasických stowattových žárovek a jejich nahrazení halogenovými žárovkami a zářivkami. Výčtem podobných výtvorů eurobyrokratů bychom mohli pokračovat téměř donekonečna.
Zvláštní kapitolou je samotná Eurozóna, jíž naštěstí nejsme členy. Eurozóna je seskupení 17 států platících jednotnou měnou – eurem. Už tato skutečnost budí podezření. Jak může 17 suverénních států s různými hospodářskými politikami mít jednu měnu? Už z principu takový projekt přece nemůže fungovat. Jednotná úroková míra diktovaná Evropskou centrální bankou (ECB) nedokáže uspokojit všechny členy zároveň. Celý projekt jednotné evropské měny měl již od počátku tuto podstatnou vadu – nesourodost hospodářských politik (měnová unie bez hospodářské unie). Ta se naplno projevila během recese započaté v roce 2008 a přetrvává dodnes. Ekonomicky slabé státy mají obrovské problémy. Řecko, Irsko a Portugalsko by bez finanční pomoci zkrachovaly, stejně jako Španělsko a Itálie, kdyby ECB neskupovala jejich dluhopisy. Celý projekt Eura se nyní nachází ve stadiu klinické smrti.
Podstatným bodem je způsob fungování Evropské unie. Jak již bylo řečeno, EU je spíše nedemokratickým uskupením. Nevolení lidé, mnohdy bez příslušných kompetencí, rozhodují o naší budoucnosti. A již zmiňovaná nevolená Evropská komise není jedinou takovou výkonnou složkou moci. Za ní stojí několik stovek expertních výborů. Ty ročně vytvoří na 2500 regulačních opatření. Ministři jednotlivých států a poslanci Europarlamentu přitom každý rok schválí přibližně jen něco málo kolem 50 směrnic, což znamená pouhá 2% veškerých přijímaných právních předpisů EU. Je vidět mizivý vliv voleného Evropského parlamentu, protože takto navrhovaná opatření pouze schvaluje. Takto z Bruselu nadiktovaná legislativa tvoří přibližně tři čtvrtiny toho, co za rok Česká republika příjme. Tímto je ukázána nadále oslabovaná moc národních parlamentů jednotlivých členských států. Evropská unie si také od jednotlivých států vynucuje loajalitu a zakazuje jim nesouhlasit se zájmy Unie.
Vzhledem k současnému směřování EU si myslíme, že nejlepším řešením je její opuštění. Položme si nejdříve několik otázek, co nám členství zajišťuje:
1. Má pro nás členství praktický dopad na bezpečnost našeho státu? Ze strategicko-bezpečnostního hlediska má pro nás členství mizivý význam. Spolupráce v rámci NATO je pro naši bezpečnost plně dostačující. (Možná ale také – vzhledem k obraně-útočným válkám v Libyi, Afghánistánu a Iráku – naší bezpečnost ohrožuje – pozn. redakce…)
2. Má členství v EU vliv na volný pohyb osob? Nemá. Volný pohyb osob zajišťuje Schengenská smlouva. Fakt, že můžeme být členy Schengenu a zároveň nebýt v EU nám dokazuje Švýcarsko, Norsko a Island.
3. Přišli bychom po vystoupení o volný obchod se státy Evropské Unie? Jako signatáři dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) máme zaručen volný obchodní přístup se všemi zeměmi Evropské unie a se třemi zeměmi EFTA (Evropské sdružení volného obchodu). Do EFTA bychom navíc mohli samy vstoupit. Výstupem z EU si můžeme vyjednat i lepší podmínky než máme v rámci EHP. Byla by zde také možnost tvořit bilaterální dohody s různými zeměmi, k tomu totiž jako členové EU nemáme nyní mandát.
Vyšlo na novém spřáteleném portálu opustme.eu
Kam dál:
- Petr Mach: EFTA jako alternativa EU (přednáška)
- EVROPA: Ostrov Svatého Bartoloměje vystoupí z EU
- Daně za branami Unie
- Za zvuku bomb v Libyi potichu schválili 500mld eur pro eurozónu
- KNIHA: Petr Mach – Jak vystoupit z EU (pdf)
- FILM: Skutečná tvář EU – The Real Face of the European Union