Poté, co Italové mávli rukou nad stížnostmi Bruselu a USA, kteří se prý děsí, že by tento těžce zadlužený a ekonomicky se potácející člen NATO mohl kráčet do další „dluhové pasti“, uvítal v pátek v Římě italský prezident Sergio Mattarella čínského vůdce Xi Jingpinga. A poté, co vystavili tyto fotky, se od Mattarelly a Xiho čeká, že nachystají stůl pro očekávaný podpis Memoranda o porozumění, které z Itálie učiní prvního člena EU a G7, který podepíše kontroverzní pekingskou iniciativu Pásu rozvoje a dopravních tras (BRI), hlásí AP.
Samozřejmě, že populistická italská vláda, která se už teď pohybuje na tenkém ledě v hrách s globalistickými mocnostmi, když už nafukováním svého rozpočtového deficitu vzdoruje Bruselu a jeho fiskálním pravidlům, nijak neutišila evropské obavy, když to omlouvá otřepanými řečičkami jako tvrzením, že to ekonomické partnerství bude přeci „obousměrnou ulicí“.
Ale Řím nemá moc pobídek, kvůli kterým by mu stálo za to uspokojit v této věci Brusel. A také Peking z toho může jen získat. Xi do konce své dvoudenní diplomatické návštěvy Itálie stihne dosáhnout významného geopolitického vítězství – klíčového hlasování o důvěře v jednu z jeho význačných iniciativ, a to v době, kdy se jeho vláda potýká se zpomaleným hospodářským růstem a destabilizující obchodní válkou.
Ač se čeká, že Xi s italskými vůdci podepíší toto memorandum už v Pátek, tak k této dohodě dochází na pozadí rostoucího konfliktního naladění ze strany EU, která zrovna minulý týden Čínu prohlásila za ekonomického rivala, kterému se nedá věřit, jelikož Peking nadále proniká do Střední a Východní Evropy. Navíc se očekává, že Xi z Říma odjede s hospodářskými dohodami pokrývajícími vše od obchodní spolupráce až po fotbal v hodnotě miliard dolarů. To dohání Washington, který strávil většinu uplynulého roku varováním svých spojenců před zrádností čínských firem a před hrozbami, že by si mohli otevřít „zadní vrátka“ pro čínské špiony, k ještě větší nervozitě.
Ale ač, jak poukazoval Financial Times, i členové italské vládní koalice, ani nemluvě o politické opozici, vyjádřili své obavy z dohody s Čínou, tak z čistě hospodářské perspektivy může Řím mít z užších vztahů s Pekingem jedině prospěch. A důvod? S tím, jak italská ekonomika zabředává do recese – kterou zatím evropští centrální bankéři odmítají přiznat, tak by vztahy s Pekingem mohly přinést ekonomický vzestup v době, kdy italští partneři v EU nejsou schopni nabídnout nic než své opovržení k populistům.
Za současného stavu věcí má italská ekonomika s Čínou jen relativně slabé vztahy. Co se týče přímých zahraničních investic (FDI), stojí Itálie jen na 76. místě čínských celosvětových investic na zelené louce.
Ač je Itálie domovem největší čínské populace v Evropě, tak zaostává za mnoha svými významnými evropskými partnery v celkových čínských investicích a stavbách.
Export italského zboží do Číny byl loni v úhrnu pouhých 13 miliard $, což je číslo zastíněné německým vývozem.
Itálie zatím není s Čínou moc dobře propojena námořními trasami, kvůli čemuž se Xi nejspíš dal slyšet, že klíčovým záměrem BRI v Itálii je zlepšit propojitelnost prostřednictvím stavby přístavů.
Podle domácích průzkumů veřejného mínění v Itálii, vidí většina Italů v této dohodě příležitost, kdy jen menšina v tom vidí riziko.
Loňské smrtonosné zřícení mostu v Janově vyvolalo v této zemi poplach hrůzy před stárnoucí infrastrukturou. Infrastrukturní investice pořád ještě váznou na zhruba 40% jejich výše před krizí.
Shrneme-li to, tak ač Brusel dohodu Itálie neschvaluje, tak pro ni nenabízí žádnou alternativu, která by italskou ekonomiku zdvihla z recese. A s tím, jak se v italské ekonomice očekává v roce 2019 stagnace, tak je toto Memorandum o porozumění tím nejzjevněji se nabízejícím záchranným lanem.
by Tyler Durden
Sat, 03/23/2019 – 08:45