„To je fór. Nemohli bychom si přát více, než tohle. Jestli toho budou schopni, tak ať to udělají – ale když budeme mluvit z vojenského hlediska, tak to nebude snadné pro zemi, která se už teď potýká s porážkou v jiné válce, v Jemenu, kde se jí téměř po roce nepodařilo dosáhnout skutečného vítězství.“
Toto řekl o zprávách, že Saúdská Arábie připravuje pozemní vojska do Sýrie, jeden zdroj v Íránských ozbrojených silách.
Jestli na tyto stránky chodíte často, tak víte, proč Rijád (a Ankara) uvažují o možnosti pozemní operace. Snahy o svržení Bashara al-Assada a vlády alawitů šly docela dobře, až do září. Jistě ten konflikt se táhnul už pátý rok, ale Assadova armáda už byla v provazech a vypadalo to, že když nepřijde zázrak, tak vláda nejspíš padne.
Jak se ukázalo, Assadovi se opravdu zázraku shůry dostalo, avšak místo boží intervence to byly ruské nálety, které od 30. září začaly z Latakie. V rozporu s předpovědí Bílého domu, že Putin uvízne v „bažině“, Rusko s Hezbollahem opozici převálcovaly a chystají se znovu dobýt Aleppo, největší město této země a významný komerční uzel. Jestli k tomu dojde, bude po rebelii.
To by byla katastrofa pro sunnitské sponzory rebelů, neboť by to znamenalo, že Írán zachová šíitský oblouk a své zásobovací trasy pro Hezbollah. Teheránu by to rovněž poskytlo možnost holedbat se v té hořké ideologické válce s Rijádem. Prostě řečeno je to pro Saúdy atp. neakceptovatelné, a tak je čas povolat pozemní vojska.
To ale není Jemen, kde Íránci bojují prostřednictvím zástupců. Jestli začnou Saúdové v Sýrii střílet na IRGC nebo na Hezbollah, tak je spíše pravděpodobnější, než aby to bylo jinak, že tyto země vstoupí do války, a zrovna nějak takto bychom se mohli dočkat začátku III. světové války.
Nevěříte nám? Jen se zeptejte ruského premiéra Dimitrije Medveděva.
„Jestli arabské síly vstoupí do syrské války, tak by mohly zahájit novou světovou válku,“ varoval ve čtvrtek Medveděv. „Pozemní ofenzivy obvykle vedly k tomu, že války začaly být permanentní.“ Tady je, co ještě dalšího řekl Handelsblatt:
„Američané a naši arabští partneři si musí pořádně rozmyslet: jestli opravdu chtějí permanentní válku?“
„Opravdu si myslí, že by v takové válce mohli velice rychle zvítězit? To je nemožné, zvláště v arabském světě. Tam každý bojuje s každým… všechno je tam daleko komplikovanější. Mohlo by to trvat roky nebo desetiletí.“
„Proč je to nezbytné? Všechny strany musí být dotlačeny k jednacímu stolu, místo aby se rozpoutávala nová světová válka.“
Ano, „všechny strany musí přijít k jednacímu stolu.“ Samozřejmě, že to se Medveděvovi lehko řekne. Konec konců, je daleko snadnější sednout si ke stolu, když už jste vyhráli a vyjednáváte z pozice síly.
Tak to je, že když věci půjdou tak, jak jdou, tak za pár týdnů už nebude o čem vyjednávat. Co Moskva dost jasně chce, je rozdrtit opozici v Aleppu a pak diskutovat, jak postupovat s nějakým druhem politické „dohody“, která čemukoliv, co z rebelů zbyde, zabrání v zahájení vleklé opotřebovávací války s periodickými útoky na vládní síly.
Každopádně neříkejte, že Rusko všechny nevarovalo, až Saúdové a Turci budou nakonec směřovat svět na cestu ke globálnímu konfliktu. Níže najdete výňatek z interview The Atlantic vedené s Andrew Tablerem z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku.
Kathy Gilsinan: Chtěla jsem začít s tím, jaký byl dosavadní význam Aleppa pro syrské povstání?
Andrew Tabler: Aleppo je největším syrským městem. Je to komerční uzel. Je extrémně důležité, zvláště pro opozici, protože Aleppo spolu s dalšími severozápadními městy bylo už historicky jedním z nejsilnějších oponentů Assadova režimu. Myslím, že rozhodnutí z roku 2012 zabrat toto město bylo jednou z prvních skutečných velkých ofenziv ozbrojené opozice v Sýrii. A ta doufala, že když režimu vezmou Aleppo, tak zřídí alternativní hlavní město a umožní to proces, v němž moc Assadova režimu uvadne. Od té doby se ale naopak stalo jedním z nejbombardovanějších měst, barelovými bombami, a nejzdecimovanější části Sýrie, takže teď už se podobá nejvíce ze všeho válečným Drážďanům.
Gilsinan: Když Aleppo padne, uveďte mě do toho, co přijde potom. Nejdříve, jak to změní rovnováhu sil v rámci této občanské války mezi rebely a režimem?
Tabler: Myslím, že to stvrdí režimní úchop „podstaty Sýrie“ – západní Sýrie, snad s výjimkou provincie Idlib na jih od Aleppa. Ale v podstatě budete mít přítomnost režimu od Aleppa celou cestu až k Hama, Homsu a Damašku, a to je páteř země, a na tomto režimu a zvláště Íráncům záleží. To jim pak umožní uvolnit síly, potenciálně se pustit do ofenzivy kamkoliv jinam, s největší pravděpodobností přímo do provincie Idlib, a pak nakonec na jih. A poté budou moci obrátit pozornost v závěru na ISIS.
Gilsinan: A pak, co se stane s regionální rovnováhou sil v rámci této války?
Tabler: Pro US a jejich tradiční spojence Turecko, Saúdskou Arábii, Katar a Jordánsko to bude nesmírná ztráta. Už teď to bylo pro většinu těchto spojenců nesmírně nákladné, tohle by ale byla porážka tváří v tvář rusko-íránské intervenci do Sýrie. Rovněž by to určitě bylo ohromnou ztrátou pro Spojené státy tváří v tvář Rusku v jejich středovýchodní politice. A kvůli proudu uprchlíků kvůli tomu, tak když půjdou na sever do Evropy, tak v Evropě uvidíme migrační krizi, která může vést k nástupům krajně pravicových vlád k moci, které jsou k Rusku daleko přátelštější než ke Spojeným státům. A myslím si, že se to nejspíš stane.
Gilsinan: Takže to změní celou orientaci, nejen Středního východu, nýbrž i Evropy?
Tabler: Oslabí to americkou moc v Evropě, jistě. A ohrozí to také spoustu pokroku v zemích přistupujících k NATO, které jsou přilehlé k Rusku.
* * *
Čili shrnuto:
