Stoprocentní spoluúčast pacientů? Ano, ale bez státního pojištění!

Současný princip takzvaného zdravotního pojištění je podle mého názoru neudržitelný a je dobře, že si to po létech ignorace úředníci začali alespoň částečně uvědomovat. „Zdravotní pojištění“ však není nic jiného, než zdravotní daň, která přerozděluje finanční prostředky v rámci pacientů a absolutně postrádá standardní atributy „normálního“ pojištění (např. zohlednění pojistných plnění minulých období či pojistníkem předvolená úroveň zdravotní péče). Nedávno jsem měl  možnost číst velmi trefné srovnání komerčního zdravotního pojištění pro cizince mimo EU pobývající na českém území, ekvivalentního co do rozsahu a kvality zdravotnických služeb s naším státním „zdravotním pojištěním“. Výsledek by ohromující. Zhruba čtyřnásobně více zaplatí občan ČR ročně na státem vynuceném „pojištění“, oproti případu, kdyby měl možnost uzavřít komerční zdravotní pojištění jako cizinec. Rozdíl pochopitelně mizí v černé díře neefektivnosti a solidárnosti nastaveného zdravotnického systému.

Uznávám argument, že existuje velmi podstatná část pacientů, kteří by si prostě nebyli schopni zajistit zdravotní péči na komerčním principu, ať z důvodu finančních či z důvodu neschopnosti se v takovém režimu zorientovat (senioři). Bylo by ovšem férové, aby stát farizejsky nezakrýval pravou podstatu většiny z našich povinných zdravotních odvodů, aby přinejmenším tuto část nazýval korektně jako platbou solidární zdravotní daně.  

V celém kontextu mi tedy přijde naprosto nehorázné, pokud ministerstvo hovoří o další nutnosti navýšit spoluúčasti pacientů. Nechť mi stát umožní vystoupit z celého neefektivního systému a já budu velmi rád platit 100%-ní spoluúčast. A to na základě mnou dobrovolně uzavřeného komerčního zdravotního pojištění, které bude obsahovat také veškeré nadstandardy a spoluúčasti, za které jsem již nyní povinen vytáhnout peníze z peněženky.