Zatímco Stranu Brexitu Nigela Farage liberální elita nálepkuje jako populisty, aby je tak očernila, tak se zdá, že strana se k tomuto hanlivému výrazu hlásí s poukazem, že s populismem je to teď stejné jako za vrcholného antického aténského státníka otce demokracie Perikla.
Ve Westminsteru je populismus hodně sprosté slovo, neboť dát lidem, co chtějí, není zdaleka tak ušlechtilé, jako dát jim to, co si myslí, že mají dostat byrokraté a jejich političtí patroni z pokrokových liberálních stran jako je třeba Labour Party.
Takže není moc překvapující, že v politických kuloárech nálepku populistů nalepili se značným opovržením i na Stranu Brexitu Nigela Farage, když ta se soustřeďuje na přímou demokracii a na dodržení závazků k lidu vyplývajících z britského referenda o členství v Evropské unii z roku 2016.
Teď jsou kandidáti Strany Brexitu a dobrovolníci cvičeni v používání nového softwaru pro předvolební boj, který strana – údajně za velký balík – koupila v naději, že jí pomůže zvítězit v příštích volbách. Cloud s agitačními apkami, který aktivistům Brexitu před blížícími se volbami na jejich chytré telefony poskytuje v reálném čase ty správné informace pro voliče, se jmenuje Perikles a strana se chlubí, že jde o databázi, co je nejspíš dovede k volebnímu vítězství, patřící k nejlepším svého druhu.
Vyobrazení aténské Akropole s Partheonem z časů Perikla 444 před Kristem. (Photo by Hulton Archive/Getty Images)
Konzervativní strana, která má také agitační software na přesvědčování voličů ten svůj zatím nazývala Merlin – pojmenovaný po tom velkém čarodějovi z legend údajně proto, že by měl magicky fungovat na voliče, aby Toryům přičaroval hlasy do volebních uren – kdy oproti tomu Perikles byl dávný řecký státník patřící k hlavním tvůrcům demokracie v Aténách, natolik nadšený pro demokracii, že mu jeho nepřátelé nadávali do populistů.
Ale právě pod vládou Perikla se z Atén stala vůdčí velmoc antického světa. Ten prosazoval politickou linii, která běžným lidem umožnila zapojení do politiky v míře nikdy předtím nevídané a vytvářel i pracovní míst budováním ohromných staveb, které si dosud připomínáme jako monumenty antického Řecka včetně Partheonu.
Zmínky o tomto klasickém slově byly v britské politice dlouhou dobu vnímány jako nevkusné, a to zčásti kvůli pocitu, že se toho slova nemístně používá jako protipól ke snobství, a snad i kvůli touze agresivních centristů distancovat se od citací Vergilia používajícího tohoto slovo pronášených za účelem historického poučení pro současnost profesorem historie antického Řecka a poslancem za Wolverhampton Enochem Powellem.
Pomalu ale začíná poučení z klasiky zase zažívat obrození, a to nejen u Nigela Farage, ale i vůdce Toryů Borise Johnsona.
Pan Johnson, který vystoupil v New Yorku v době své porážky, přirovnal při řeči ke Spojeným národům to vynucené zdržení Brexitu od politiků toužících po setrvání v EU k věčnému trestu řeckého Titána Promethea od Dia. O pár hodin později, jakmile přeletěl Atlantik zpět do Londýna, řekl Johnson Parlamentu, že bude vzdorovat tomu vábení Sirén, aby změnil kurz pryč od Brexitu, kdy metaforicky prohlásil, že se nechal připoutat ke stěžni svého korábu jako pradávný plavec Odysseus, aby Británii z Evropské unie do 31. října vyvedl.
Po emotivních scénách ve středu večer v Parlamentu, kdy několik poslanců bylo dohnáno skoro až k slzám, kdy popisovali muka způsobená tím, že se po třech letech sabotování Brexitu stali u voličů nevysvětlitelně hrozně nepopulární, neboť by bylo až příliš doufat, že v budoucnu se projeví další klasický politický trend směřující ke stoicismu.
Avšak ani přes silnou fyzickou podobu mezi fňukajícím vůdcem labouristů Jeremym Corbynem a Zenónem z Kitia, se moc náhlého přílivu ctností z lavic těch, co bojují za setrvání v EU, čekat nedá.
Getty Images
29 Sep 2019