Neděle, 26 března, 2023
Home EKONOMIKA Tím, co Evropa potřebuje, určitě není „Evropská říše“

Tím, co Evropa potřebuje, určitě není „Evropská říše“

Určitá nostalgická ohlédnutí za Římskou říší pomáhala protlačovat tu představu, že pro prosperitu a úspěch Evropy je zapotřebí Evropské unie. Podíváme-li se ale na ten kontinent blíže, tak nalezneme spíše vyvrácení vazby mezi prosperitou a náležení k té Bruselské Evropě. Mezi nejbohatší evropské země patří ty země, co jsou mimo Unii. V tomto případě je to Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnskou.

Ani na globální úrovni neexistuje vazba mezi bohatstvím země a jejím členstvím ve velikém politickém seskupení. Navíc k regionům už zmiňovaným mnohá místa kombinují malost s bohatstvím, jak je vidět třeba na Singapuru, Tchaj-wanu, Jižní Koreji a Novém Zélandu.

Pro zastánce politické Evropy nejsou k dispozici ani vazby s historickým vzestupem Evropské civilizace, které rovněž ilustrují pravý opak, než nám tvrdí ta povídačka o nezbytnosti impéria. Americký historik David Landes v roce 1998 vzpomínal, že pád Římské říše byl pro Starý kontinent vlastně šťastnou událostí. Tato tvrzení podporují i práce sociologa Jean Baechlera, který o tři desetiletí dříve napsal, že rozmach evropského obchodu byl podpořen anarchií zděděnou z časů feudální rozdrobenosti.

Spojení relativní kulturní jednoty ukuté Katolickou církví s anarchií, kterou s sebou nesla feudální rozdrobenost, přinesla ve středověku dost liberalizovanou ekonomiku a podnikatelského ducha. Tato specifika Západu vysvětlují to, co britský historik Eric Jones nazval „Evropským zázrakem“ nebo také „výjimečností Evropy“.  Na rozdíl od orientálních a asijských tyranů, schopných ve svém impériu zabít kreativitu, evropští monarchové věděli, že kvůli malosti svých území mají určité meze své hrabivosti a mocichtivosti.

Pro snaživé Západní třídy bylo tedy daleko snadnější unikat před útlakem despotických vlád emigrací o kousek vedle, kde se dalo dobře podnikat. Jen vzpomeňte, jak museli za Ludvíka XIV zrušit Edikt z Nates, protože ten přinesl hrozné zbídačení francouzského království, neboť vyvolal exodus protestantů do příznivějších ekonomických a vůbec svobody-milných rájů jako Švýcarko, Holandsko nebo Anglie.

Právě proto, že na kontinentě nebyla žádná politická jednota, tak vlády byly rozděleny do mnoha malých, suverénních a vzájemně si konkurujících území. Z této konkurenceschopnosti se zrodila vzájemná soutěž o talenty a investovaný kapitál, což umožnilo i rozmanitost různých politických přístupů. To byly ty podmínky, za kterých kvetla svoboda, obchod i věda.

Ten francouzský Macron se ve své volební kampani dovolává „renezance“, aby přes ni podstrčil představu výhodnosti členství v této nové Říši, čímž jen ukazuje svoji historickou negramotnost.

Už samotná renezance se zrodila z Itálie rozdělené do četných městských států. Tedy z takové rozkouskovanosti, jakou skotský filosof David Hume považoval za výhodnou pro pokrok umění a věd.

Také Shakespeare do Itálie zasadil svého Kupce Benátského, kde Antonio připomíná, že prosperita města závisí na bezpečnosti a svobodách udělených všem obchodníkům. Počínaje Benjaminem Constante přes Montesquiea až po Alexise de Tocqueville byli mnozí myslitelé přesvědčeni, že svobody se daleko lépe zabezpečí v malých státech než v ohromných impériích.

Z tohoto hlediska je ale Evropská unie kartelem vlád toužících po obrození imperiálních ambicí, což je vlastně odcizení od těch podmínek, které přinesly vzestup naší civilizace. Její autoritářské projekty politické, regulační a fiskální standardizace jsou vlastně zradou ducha inovativnosti, který vyžaduje tu nejvyšší míru decentralizace a možné institucionální konkurence.

Nakonec jsou to intelektuálové jako Nathan Rosenberg a Luther Earle Birdzell, kteří nejlépe shrnují historické faktory, které stály za rozkvětem Západu. Ti v knize vydané v roce 1986 píší, že prosperita civilizace vzniká z expanze otevřeného trhu na politicky fragmentovaném území. Uplatníme-li to na svůj region, tak nás tento předpis vede k tomu, abychom upřednostňovali sen o Evropě skládající se ze stovek či tisíců různých „Lichtenštejnsek“ místo orwellovské anti-utopie o celo-kontinentální říši.

by Tyler Durden

Fri, 05/24/2019 – 05:00

Authored by Ferghane Azihari via The Mises Institute,

Zdroj: https://www.zerohedge.com/news/2019-05-23/european-empire-not-what-europe-needs

 

0
0
votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

RELATED ARTICLES

G7 versus BRICS – jsou naplno ve střetu

Náhledový obrázek: Vůdci G7 na zasedání 28. června 2022 ve Schloss Elmau v německém Krünu. (White House/Adam Schultz) Ekonom,...

Sankce na Rusko znamenají, že je zaštítěné proti Západní bankovní krizi, chechtá se Putin

Západní sankce uvalené na Moskvu za válku na Ukrajině izolovaly ruský finanční systém od potenciálních dopadů možné bankovní krize, tvrdí Kreml.

Americká bankovní krize se rozlévá do Evropy

V pondělí se propadly akcie evropských bank, když se po zhroucení Silicon Valley Bank zhroutily i evropské dluhopisy, což by mohlo centrální banky...

Most Popular

Populismus roste: Strana holandských sedláků ohromně zvítězila, ač deset další stran mělo větší rozpočet

Holandská populistická strana odporu Selské občanské hnutí (BBB) minulý týden dominovala v provinčních volbách do té míry, že se stala nejsilnější stranou v zemi,...

G7 versus BRICS – jsou naplno ve střetu

Náhledový obrázek: Vůdci G7 na zasedání 28. června 2022 ve Schloss Elmau v německém Krünu. (White House/Adam Schultz) Ekonom,...

Zelená diktatura? Holandští politici se zodpovídají EU, ne voličům

Citát z Breitbart: I přes drtivé odmítnutí zemědělské politiky EU v nedávných volbách nevidí EU žádný důvod, proč by měla Holandsku...

Promigrační syrská aktivistka tvrdí, že žít v německém Sasku je horší než syrská občanská válka

„Snášet rasismus v Sasku je horší než každodenní válku v Sýrii.“ Německá spolková země Sasko je v Německu jednou z nejskeptičtějších k imigraci...

THE EDITORS RECOMMEND

0 0 votes
Article Rating
0
Would love your thoughts, please comment.x