Arogance, škatulkování a nálepkování nepomáhá šířit naše myšlenky. Naopak. Nenechme se zlákat elitářským pocitem, že my jsme „svět“ pochopili a ostatní jsou „socialisti“. Pokud do diskuze vstoupíme s touto premisou, působí to velice útočně a arogantně. Ztrácíme pak čas náš i člověka, který s námi diskutuje.
V posledním měsící jsem mluvil s mnoha lidmi na ulicích. Nejde jen o to, kdo nám dá hlas. Dáváme o sobě vědět. Jde o první dojem. Na ulici se neschováte za pana předsedu Macha a jeho rozumný a kultivovaný projev. Tam jste vy obrazem Svobodných. Mnozí nás vidí poprvé, nemohou nám tedy automaticky věřit. Bez ohledu na dokonalost našeho programu a hesel. Nikdy se nestane, že nám někdo skočí kolem krku a zvolá – „Moudří svobodní, prohlédl jsem, budu volit vždy svobodu a ne socialismus!“
Velmi snadno se ale může snadno stát, že onen člověk odejde s pocitem, že Svobodné nikdy už volit nebude.
Jak?
Trocha arogance, trocha falešného chytráctví, neslušnost, nedostatek pokory. Neznáme ty lidi, neznáme jejich pojmosloví a verbální projev. Nesnažme se je škatulkovat podle jedné jejich věty. Nehodnoťme je, i když řeknou nějaký protimluv. Nechme je na to přijít sami. Už to, že se snaží obhájit neobhájitelné jim trochu napoví. Vnímejme co nám říkají a zkusme pochopit z čeho vycházejí.
Věříme, že lidé jsou ve své podstatě a v chování většinou dobří (mimo jiné proto, že je to takto výhodnější). Je to součastí naší filozofie. Předpokládejme tedy jednu věc. Když se s náma někdo baví, tak má zájem. Za tím zájmem stojí snaha se něco dozvědět a zlepšit svět (malinko). Je to stokrát lepší, než lhostejnost ostatních . Dobrý úmysl nestačí, to víme dobře, přesto je to základ. Na internetu jsou trolové, ale na ulici jich je méně. Ty musíme ignorovat, ale slušně.
Urážkou nikoho na svou stranu nezískáme
Nikdy nikoho v diskuzi neoznačujme za ekoteroristu, socana, ekofašistu, komanče, komunistu (pokud to tedy není člen), hlupáka, neználka, nevzdělance atd. Nikdy. Tím si nezískáme lidi kolem sebe, urazíme ho a nikdy se s námi bavit nebude. Je možné, že argumenty toho člověka do této kategorie spadají, ale přesto nevíme zda to tak úplně domyslel, zda jenom neříká něco co četl, nebo se jen neumí vyjádřit přesněji atd.
Lidi, co nám neuvěří napoprvé, můžeme stále oslovit jindy. Musí však vidět, že nám jde o věc, ne o osobní gloriolu. Budeme stát na náměstích delší dobu, budeme psát članky, budeme se objevovat v tisku – přesto u většiny lidí nemáme více než jednu šanci.
Arogance moci vzbuzuje nenávist a strach. Arogance bezmoci (tedy nás) je směšná a bude nám vrácena tisícekrát. Pokud neumíme být nearogantní teď, jak nám mají věřit, že budeme jiní pokud se někam dostaneme?
Někomu arogance nevadí pokud nese zajímavé poselství. Takových lidí ale není mnoho. Nepočítejme tedy s tím, že nám ji někdo odpustí.
Našim společným jmenovatelem je dobrovolnost a svoboda. Přejeme všem co největší svobodu, tak se tak musíme i chovat. Svobodní lidé se respektují navzájem.
Téměř v každém vztahu se vyplatí být nepředpojatý a předpokládat spíše dobrý úmysl toho druhého, chovejme se tak k neznámým i známým.
Přistupujme ke všem, co se nás něco ptají, s maximálním porozumění. Nebuďme hned defenzivní. To je znak zakomplexovanosti. My chceme své myšlenky sdělit, máme je podložené, máme argumenty, máme principy a hodnoty, které jsou konzistentní. Dá-li nám někdo šanci, většinou porozumí.
Pokora, ne arogance
Prosím o tento neagresivní přístup všechny Svobodné, nenechme se ovládnout emocemi. Člověk co se ptá nemůže za socialismus a zlo světa, vnímá to, jak mu odpovídáme více než co mu říkáme. Když mu odpovíme zle a urazíme ho nebude se nad svobodou zamýšlet nikdy. Když mu odpovíme slušně a nebude se mu to líbít, tak třeba příště náš názor uslyší trochu jinak, nebo uvidí, že to třeba stále nejde tak jak si myslí on a dá nám šanci. Pokud budeme agresivní, tak nám ji určitě nedá. Naopak, bude s námi bojovat.
Někdy to samozřejmě nejde. Lidé nepříčetní a útoční musí být ignorováni. Zesměšňovat je nemá smysl, znemožnili se sami, je mi takových lidí líto, mají jiný problém, který nevyřešíme. To neříkám paternalisticky a nemám potřebu je hluboce litovat. Často si ale myslím, že ani oni sami nechtějí být agresivní a zlí, jenom to prostě něco nezvládají.
Šiřme myšlenku svobody s láskou a pokorou, nikdy ne s arogancí.
Tomáš Pajonk je lídrem Svobodných ve Zlínském kraji a místopředsedou krajského sdružení
Originální článek naleznete zde:
Tomáš Pajonk: Arogance šířit ideje svobody nepomáhá