Výsledek voleb? V roce 1989 jsme to vzali za úplně blbý konec

V právě proběhlých krajských a senátních volbách jsme dostali další historickou ránu v řadě, protože jsme se nepoučili z minulosti a máme tendenci zapomínat. Desítky procent tohoto národa zapomněly na své vězněné, mučené a zabité předky. Hrdinové odboje minulosti už je nezajímají, političtí vězni jakoby neexistovali a pracovní tábory a v nich pro většinu téměř bezejmenné hrdiny bez rozdílu vzdělání či nevzdělání vytěsnili za pomoci touhy po plném bachoru s minimem své vlastní odpovědnosti a s pocitem, že se o ně stát, kraj, město, obec, zkrátka jiní postarají.

V roce 1989 jsme to vzali za úplně blbý konec. Na úřadech, které měly na starost restituce, seděli komunisté. Kšeftování s restitučními nároky za pomoci židle na zdroji informací pomohlo k majetkům dřívějším funkcionářům totalitního režimu. Komunisté seděli v bankách a svým soukmenovcům pomáhali k úvěrům na privatizace podniků, ve kterých dříve seděli ve vedoucích funkcích. Na nových vysokých školách začali učit bývalí komunisté politologii, sociologii a filozofii – a učí dodnes. Podniky zahraničních obchodů odstátnily a ti, kteří měli z titulu svých tehdejších prověrek a pravidelných návštěv a hlášení na STB kontakty v zahraničí, začali vyvážet českou produkci na svůj účet. Desetitisíce z nich se rychle vzdaly stranických knížek. Paradoxně je dnes nenajdete mezi KSČM, ale rozlezlé v ostatních politických stranách. Někteří z nich mají dokonce tolik drzosti, že kandidují na prezidenta.

V roce 1989 jsme to vzali za úplně blbý konec. Neměli jsme zvonit klíči, neměli jsme dát na vzletná slova o tom, že nejsme jako oni. Komunisté vraždili své oponenty po milionech a my si je hýčkáme. Měli v lepším případě sedět v base ještě dneska. Až bude svátek mrtvých, budu mít co dělat, abych tohle u hrobu mého dědy, kterému nedali pokoj ani nacisti, ani komunisti, nějak vysvětlil. Obávám se, že to nepochopí. Zažil totiž oboje a měl ještě v době smrti zatraceně dobrou paměť.