Žádné bioprodukty neexistují. Existují jen normální a lidmi zmršené

Označovat cokoli jako bio je stejné, jako když si popáté narazíte palicí do zdi, abyste s pokorou vyřkli ono tolik z úst špatně se dostávající „měl jsi pravdu, dědo“. Tyhle rádoby komerční a státem podporované (to je sakra protiklad) návraty ke kořenům, ty miluju obzvlášť. Nejprve uděláme všechno proto, abychom staré dobré zmršili, naočkovali, narvali antibiotiky, přidali geny, které udělají třeba tak nějak hezčí barvu, a chemicky vycpeme, abychom zajistili rychlejší růst. Asi jako když jsme narvali miliardy do větrníků, slunečních panelů nebo potravin do nádrží aut, abychom nakonec zjistili, že „děda má pravdu“, a že ty větrníky jádro nenahradí, sluneční panely sežraly více uhlí a plynu při výrobě a ještě při likvidaci sežerou (zezelenalým vydotovaným pseudohumanistům dokonce přestala na chvíli vadit i dětská práce v Číně), nebo že ty potraviny z nádrží ničí motory aut i sekaček. No a pak si hrajeme na objevitele a to, co bylo vždycky normální, označíme jako bio.

Kromě nově objevených bioproduktů se tu, jak už to bývá zvykem u podobných taškařic, vyrojí nepřeberné množství rádoby odborníků, certifikačních autorit, dohledových orgánů, inspekcí, veřejných soutěží, nových státních dotačních titulů a s tím spojené byrokracie, nebo státem podporovaných označení ve stylu „tohle je zdravé, tohle teď baštěte“, a k tomu všemu pěkný balík z veřejných peněz na reklamu. To všechno jen proto, aby se k lidem zase dostala úplně normální zelenina, ovoce a maso. Ne bio, ale normální.

Až si zase půjde někdo z vás koupit něco bio s tím, že si tím kupuje něco víc, než jinde, není tomu tak. To jen prostě zaskočíte k normálnímu řezníkovi, který ještě ví, co to je maso, k zelináři, který ví, co je to normální zelenina, a k dodavateli či prodejci ovoce, který jen ví, jak chutná normální obyčejné jablko, hruška, mrkev, nebo okurka. Žádné bioprodukty neexistují. Existují jen ty normální a ty, které jsme zmršili.