(26. září 1212) 1212 tohle datum se pamatuje velmi snadno. Ještě do dnes mám v živé paměti, jak coby malé dítko jsem byl o významu tohoto data poučen již paní učitelkou nikoli soudružkou. Aby ne, byla to po dlouhé době možnost, mluvit o svrchovanosti tehdy ještě Československé republiky po věčných časech ze Sovětským svazem. Takže dodnes vím, že tento dekret ustanovil každého dalšího nástupce po Přemyslu Otakaru I. automaticky králem. Ale je v ní ještě něco co se dnes europřisluhovačům nehodí do krámu.
Nešlo jen o dědičnost královského titulu, ale o to že královský titul získá automaticky každý, kdo bude případně českými pány zvolen coby následník. Dále pak se jednalo o autonomní hlas při rozhodování ve Svaté říši římské. Jinými slovy, šlo o to, že do vnitřních záležitostí českého státu neměl právo kdokoliv zvenčí co mluvit a navíc my měli právo mluvit do vnitřních záležitostí říše, pokud šlo o jakákoli rozhodnutí.
Pořád jde jen a jen o to stejné. Mocenské kruhy v Evropě usilují o sjednocení Evropy za účelem vytvoření evropského super státu potažmo říše již více jak 800 let. Ať to stojí, co to stojí. Navzdory všemu se to nepovedlo ani vojenskou silou nebo uplácením všemožných pánů, ale ani nejnověji dluhem. Představitelé EU se nám snaží tvrdit, že hlavně nás chrání před válkou. Paradoxem je, že války v Evropě, byli vždy primárně vedeny v duchu sjednocení národů a vytvoření velké říše dnes federace.
Argumentem největší vážnosti se stalo tvrzení, že všechny malé Evropské národy je třeba v tom velkém světě sjednotit, abychom byly konkurence schopní. Sami to prý nezvládneme. Historicky je však faktem, že k největšímu rozvoji evropských zemí docházelo právě v době, kdy nebyli na nikom závislé nebo si vybojovali autonomii v rámci většího celku.
Takže jak to tedy je? EU je vytvořena abychom se stali konkurence schopnými vůči světu tím, že jsme vytvořili neuvěřitelně předražený a zkorumpovaný byrokratický aparát, který si korupci dokonce legalizoval v podobě dotací. Diplomatickou cestou nás údajně všechny dobromyslně a spravedlivě spojuje a přerozděluje bohatství, tak abychom se všichni měli dobře a nemuseli spolu válčit. Zajímavé je, že Řecko či Španělsko jsou příjemci těchto dotací již více jak 30 let a blahobyt se pořád nedostavil. Ba co naopak vzrůstá napětí mezi jižními a severními zeměmi. A ve skutečnosti nám vládne historicky nejvýbojnější národ a to němci. Vše se točí jen kolem toho co němci schválí nebo zamítnou.
Je jen málo okamžiků v historii českých zemí, kdy jsme byli opravdu svobodní. Važme si proto těchto historických úspěchů, které jsme si na té stále dobyvačné Evropě vydobyli. Zlatá bula sicilská je jeden z nich. Co nám tedy brání se k samostatnosti vrátit?
Michal Jandamike vyšlo na blog.idnes.cz
Kam dál: