…aneb pokus o vyvrácení jedenácti bodů propagandy EU. Při procházení internetu jsem narazil na následující stránku, která má za cíl adorovat Evropskou unii a jejíž součástí je „manifest“ That’s Why I Want Europe. Podle zásady audiatur et altera pars jsem se rozhodl na tuto ryzí propagandu zareagovat a zkusit ukázat, že realita tak modrá a hvězdnatá rozhodně není.
Při procházení internetu jsem narazil na následující stránku, která má za cíl adorovat Evropskou unii a dát prostor Evropanům k její podpoře (samozřejmě nikoli kritice): http://www.ich-will-europa.de. Součástí je jedenáctibodový „manifest“ That’s Why I Want Europe (k dispozici v angličtině a němčině), který čtenáři připomíná, do kolika oblastí evropská integrace zasahuje a jaké neuvěřitelné benefity přináší. Jelikož se bez skrupulí řadím k odpůrcům EU, rozhodl jsem se podle zásady audiatur et altera pars na tuto ryzí propagandu zareagovat a zkusit ukázat, že realita tak modrá a hvězdnatá rozhodně není. Jelikož jsem „fér policajt“, stanovy onoho manifestu nepřekládám, neboť bych jistě maně použil obraty pejorativní, zesměšňující a dehonestující. (my pro úplnost překlad odstavců přidáváme – pozn. Reformy.cz)
I want Europe because it guarantees peace.
Peace in Europe cannot be taken for granted. For centuries, wars brought destruction and suffering to the continent and killed millions of people. This is why the idea of a united Europe was born. It was to prevent the horrors of the Second World War from ever happening again. Europe brings former enemies together. Conflicts are no longer solved by weapons but by negotiations. We have to preserve the unique achievements of peace, security, democracy and prosperity.
(Chci Evropu, protože zaručuje mír.
Mír v Evropě nelze brát jako samozřejmost. Kontinent po staletí trpěl ozbrojenými konflikty a miliony lidí umíraly. Proto se zrodila idea jednotné Evropy – cílem bylo zabránit tomu, aby se mohly opakovat hrůzy druhé světové války. Evropa sjednocuje dřívější nepřátele. Spory už se neřeší pomocí zbraní, ale vyjednáváním. Je nutné zachovat tyto úspěchy v oblasti míru, bezpečnosti, demokracie a prosperity.)
Momentálně jeden z nejčastějších lživých argumentů pro Unii, není divu, že i zde je hned na prvním místě. Nikoli, EU není a nemůže být fukuyamovským „koncem historie“ (válek) – nemá vlastní armádu (díky Bohu!), ani jiné prostředky, jak případné znesvářené strany pacifikovat. Pokračující krize, která vlivem unijní (nejen) dluhové politiky dopadá na občany v podobě rostoucích daní, nezaměstnanosti a státní kontroly, by naopak snadno mohla zapříčinit ozbrojené konflikty uvnitř států – stačilo by, aby se stávající demonstrace a akce typu „Occupy“ trochu zvrtly či přiostřily. Historie nás mj. také učí, že každé slučování neslučitelného vede ke krvavému rozlučování – nemusíme chodit daleko, vzpomínáte na rozpad Jugoslávie? A to se jednalo o mnohem menší region, než je celý kontinent… Mír v Evropě navíc zajišťuje NATO, když už.
I want Europe because only united can we make a difference.
Who is to decide about the big global questions in the future such as the environment, financial markets or security? The US and China on their own? Or do we get a say, too? Only around one percent of the global population lives in Germany today. This is not enough to leave impact on important issues. Only in a strong Europe can we persist alongside the US and China and shape the living conditions of future generations.
(Chci Evropu, protože jen společně můžeme něco změnit.
Kdo má v budoucnu rozhodovat o důležitých globálních otázkách, jako je životní prostředí, finanční trhy nebo bezpečnost? Jen USA a Čína? Anebo by měl být slyšet i náš hlas? V Německu dnes žije jen asi 1 % celkové populace světa. To není dost, aby mohli prosadit svůj názor na důležité otázky. Pouze silná Evropa dokáže uspět vedle USA a Číny a ovlivňovat životních podmínky budoucích generací.)
Cožpak celý svět řídí USA a Čína? Autorům manifestu by nezaškodilo přečíst si Huntingtonův Střet civilizací, aby si uvědomili, že bipolárnímu světu je konec. Nic jako „lidstvo“ neexistuje, nemohou proto existovat ani globální zájmy, ke kterým by se měla sjednocená Evropa vyjadřovat. Většina těchto „nebezpečí“ jako terorismus nebo globální oteplování jsou navíc jen vhodnou zástěrkou mnohem větších, avšak politicky nepopulárních hrozeb, a zároveň odbytištěm pro výrobce různých „řešení“.
I want Europe because, despite all of its problems, the Euro is a success model.
Since its introduction, the Euro has guaranteed stable prices, even more successful than the Deutsche Mark had been before. Also externally, when compared against the Dollar, the Pound and the Yen, the Euro has retained its value. The single currency area gives companies easy access to millions of consumers, which generates growth and jobs. There is no doubt that the current crisis is costing Germany a lot of money, but the economic balance is still positive for Germany.
(Chci Evropu, protože přes všechny problémy je euro úspěšný projekt.
Od svého zavedení měna euro garantuje stabilní ceny úspěšněji než dříve německá marka. I v porovnání se zahraničními měnami jako dolar, libra a jen si euro zachovalo hodnotu. Jednotná měnová oblast umožňuje společnostem snadněji oslovit miliony zákazníků, což vytváří růst a nové pracovní příležitosti. Současná krize bezpochyby stojí Německo spoustu peněz, ale hospodářsky je to pro Německo stále výhodné.)
Jednotná měna generuje leccos, jen ne růst a pracovní příležitosti, jak tvrdí tento odstavec. Každý ví o krachujícím Řecku, ale již méně česká média informují o tom, že Španělsko má největší nezaměstnanost na světě nebo že Portugalsko nabízí za své dluhopisy tak vysoké úroky, že nemá šanci se z dluhové spirály vymanit. Provázanost zemí platících eurem vede leda k tomu, že se méně schopní (tzv. země PIIGS) snaží prostřednictvím různých „záchranných mechanismů“ (jednorázových, jako byly programy pro spásu Řecka, nebo trvalých, jako je ESM) vynutit od schopnějších, aby za ně vyřešili problémy. Emise fiktivních eur novým guvernérem ECB pak může vést jedině k obří inflaci, což se s tvrzením o „udržení hodnoty“ rozhodně neshoduje.
I want Europe because environmental and climate issues don’t have borders.
Global challenges such as climate change require joint action. As part of the 2020 Strategy, the Member States of the European Union have set out ambitious goals for climate and energy policies, and the union of states is viewed internationally as a pioneer and a role model. Europe uses this position in its efforts to achieve global measures.
(Chci Evropu, protože environmentální a klimatické záležitosti neznají žádné hranice.
Globální výzvy jako změna klimatu vyžadují společné akce. V rámci Strategie 2020 mají členské státy Evropské unie ambiciózní cíle v oblastech životního prostředí a energetiky; státy EU jsou v této oblasti celosvětově vnímány jako průkopnické a vzor pro ostatní. Evropa se snaží této pozice využít k dosažení globálních výsledků.)
EU se řídí environmentalistickou ideologií („zelený socialismus“), která v praxi znamená, že se všem vezmou peníze, a pak se „poručí větru dešti“. Ambiciózní cíle to věru jsou – jen si díky nim nacpe kapsy průmysl produkující „obnovitelné zdroje“ a z energetické soběstačnosti se stane jen báje.
I want Europe because it has (almost) no borders.
The European Union makes travelling between the Member States easy for its citizens, mostly without any controls or waiting time. This is not possible in any other union of states around the world.
(Chci Evropu, protože nemá (téměř) žádné hranice.
Evropská unie usnadňuje svým občanům cestování mezi členskými státy, obvykle bez čekání a jakýchkoli kontrol. V žádném společenství států na světě toto není možné.)
Tohle je vyložená lež – snadné cestování umožňuje Schengenská dohoda, která funguje mimo rámec EU.
I want Europe because it’s good for consumers.
Whether it’s about cheaper phone conversations, air travel or medication, strict controls on foods or standardized rights relating to defective products − in Europe the rights and protection of consumers are strengthened and improved across borders.
(Chci Evropu, protože je dobrá pro spotřebitele.
Ať se jedná o telefonování, leteckou dopravu, medicínu, přísnou kontrolu potravin nebo jednotná pravidla pro závadné produkty − v Evropě jsou práva spotřebitelů posilována a zdokonalována napříč hranicemi.)
Zní to hezky – ve skutečnosti se ale jedná o ohromné množství regulací a administrativy, která ztěžuje jakékoli podnikání. Spotřebitel by se měl chránit sám tím, že si vybere produkty, které jsou pro něj dobré, nemusí to za něj dělat armáda úředníků. Případy jako „zakřivení banánů“, „Tuzemák“ nebo „pomazánkové máslo“ už se staly humorným folklórem; kdyby „ochranná opatření“ eurokratů byla skutečně tak potřebná a účinná, země mimo EU by už zcela jistě zašly na svrab a neštovice. Kvanta nařízení vedou leda k tomu, že je stále obtížnější samostatně podnikat v zemědělství a být nezávislý na systému.
I want Europe because it opens up new life and job prospects.
Enjoy education in Hamburg, your first job in Stockholm and retirement on the Riviera – Europeans can live, learn and work in any Member State of their choice.
(Chci Evropu, protože nabízí novou perspektivu pro život a práci.
Studujte v Hamburku, najděte si práci ve Stockholmu a v důchodu se odstěhujte na Riviéru – Evropané mohou žít, studovat a pracovat v libovolném členském státě.)
Člověku, který bude prospěšný, otevře hranice každá země; turismus usnadňuje Schengen.
I want Europe because it offers protection without limiting me.
The Court of Justice of the European Union in Luxembourg and the European Court of Human Rights in Strasbourg protect the rights and freedoms of citizens beyond national borders. This includes the freedom of expression, the right of religious freedom and equality of men and women.
(Chci Evropu, protože mě chrání, aniž by mě omezovala.
Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku a Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku chrání práva a svobody občanů nad rámec jednotlivých států. Mj. se jedná o svobodu projevu, náboženskou svobodu a rovnost mužů a žen.)
Je tomu přesně naopak – EU se stala strojem na výrobu tzv. lidských práv a všemožných antidiskriminačních iniciativ, které jsou ve skutečnosti fundamentálně diskriminační. Je nepřijatelné, aby byli jedni občané zvýhodňováni na úkor druhých; sociální inženýrství v podobě kvót, kolik žen, hendikepovaných a Romů musí firma zaměstnávat, akorát ztěžují podnikání. (Nemluvě o protimluvu, které implikují: jestliže tyto skupiny lidí potřebují zvláštní legislativu, která je bude chránit, jsou vlastně označovány za méněcenné, neschopné samy o sobě obstát. Ženy, která dostane pozici ve firmě na základě nařízení o genderovém rozložení zaměstnanců, si nemohou vážit její kolegové a ani ona sama sebe.)
I want Europe because it broadens horizons.
The European Union supports university and school students who want to live and learn in neighbour states. Professionals and scientists are also encouraged and supported to work beyond their own states’ borders. International experiences are not only important for persons’ educational and professional development, but they also provide insights into other cultures and traditions, thereby expanding people’s perspectives.
(Chci Evropu, protože rozšiřuje obzory.
Evropská unie podporuje studenty škol a univerzit, kteří chtějí žít a studovat v sousedních státech. Také experti a vědci jsou vybízeni a podporováni, aby pracovali za hranicemi. Mezinárodní zkušenosti jsou důležité nejen pro studijní a profesionální rozvoj člověka, ale také umožňují prohlédnout si zblízka jiné tradice a zvyky a pomáhají tak rozšířit obzory.)
Představa, že budeme všichni vzdělaní a stále vzdělanější, je samozřejmě krásná – jenže sociální inženýři nepočítali s existencí Gaussovy křivky, která polovinu populace předurčuje k podprůměrnosti. Řeči o „vzdělanostní ekonomice“ a kvóty nařizující 40 % otitulovaných mladých vedou leda k tomu, že se snižují nároky na dokončení vysokoškolského studia a vzniká velký počet oborů, jejichž absolventi na trhu práce nenalézají uplatnění. Není divu, že nejvíce nezaměstnaných je mezi absolventy univerzit – co taky se všemi těmi sociology a odborníky na genderovou problematiku?
I want Europe because solidarity is standard here.
Solidarity is one of the central values of Europe. The European Union works for both its citizens and its Member States, which means that structurally weak regions are systematically supported and promoted. Germany also benefited from this after its reunification. Europe provides comprehensive health protection for workers and promotes workers’ participation as well as the integration of persons with disabilities and much more.
(Chci Evropu, protože solidarita je zde běžná.
Solidarita je jednou ze stěžejních evropských hodnot. Evropská unie pomáhá svým občanům i jednotlivým členským státům, což znamená systematickou podporu a propagaci strukturálně slabších regionů. Z tohoto konceptu těžilo například Německo po svém sjednocení. Evropa poskytuje komplexní ochranu zdraví dělníků, podporuje jejich účast na veřejném životě, zasazuje se za integraci hendikepovaných do společnosti a mnoho dalšího.)
Solidarita v EU funguje tak, že Slovensko, nejchudší stát eurozóny, doplácí Řekům na vyšší životní standard (třikrát vyšší průměrné platy a čtyřikrát vyšší průměrné důchody) a dává peníze španělským komerčním bankám. Platí to i v obecnější rovině: jak už jsem zmínil výše, „záchranné mechanismy“ typu ESM jsou programy, jak přinutit dobré hospodáře zaplatit dluhy za hospodáře špatné. Na mikroúrovni zase vidíme, jak vypadá „systematická podpora chudších regionů“: vesnice dostávají dotace na sportoviště a cyklostezky, ačkoli mají nefunkční infrastrukturu. Silnice však nespadají do ideologického rámce EU (nutit občanům „zdravý životní styl“ a nikoli „životní prostředí zamořující automobilismus“), proto je předem jasné, jaký typ projektu soutěž o peníze z Bruselu vyhraje.
I want Europe because we can learn a lot from one another.
“United in diversity” is the motto of Europe. It stands for one union which, based on common values and cultural traditions rooted in them, regards the existing differences as an enriching opportunity for development. Even as Europe is growing ever closer, the various cultures, customs, traditions and languages of its Member States are respected and promoted.
(Chci Evropu, protože se jedni od druhých můžeme mnoho naučit.
„Jednota v rozmanitosti“ je mottem Evropy. Značí jedno společenství založené na sdílených hodnotách a kulturních tradicích, které zároveň uznává existující rozdíly a považuje je za příležitost k vzájemnému obohacení. Díky rostoucí integraci Evropy jsou respektovány a propagovány různé kultury, zvyky, tradice a jazyky jednotlivých členských států.)
Opět je tomu přesně naopak: EU systematicky potírá jakoukoli lokální výlučnost (čímž nemyslím podporu lokálních folklórních slavností z veřejných peněz) a propaguje striktní centralismus. Těžko dělat věci po svém, když je rostoucí množství lidských činností regulováno z Bruselu eurokraty bez představy o reálném životě a když je rostoucí množství financí utráceno na plnění všemožných nařízení a iniciativ (více o těchto nákladech viz například zde) nebo odesíláno úředníkům, kteří je pak jako požehnání udílejí v podobě všemožných grantů. Je mimochodem pozoruhodné, jak se body ideologie mění v souladu s aktuálním děním: zatímco ještě přednedávnem by v seznamu na čestném místě figuroval multikulturalismus a „příležitost obohatit se od přistěhovalců“, od té doby, co „Mutti“ Merkelová a spol. obrátili, se musíme spokojit s pouhým „respektem a propagací různých kultur a zvyklostí“.
Závěrem
Dovedu si představit reakci některých čtenářů fandících EU, že „jsem příliš kritický“ a „vidím jen to špatné“. Ba, jsem a vidím. Ale propagandistický článek na webu Ich will Europa se negativy také nezabývá, proto nevidím důvod, proč se zdržovat s případnými pozitivy, jsou-li jaká. Nabízím jedenáct tezí a antitezí, syntéza už je na každém.
Vyšlo na http://fajkus.blog.idnes.cz/c/291647/A-proto-nechci-Evropu.html