Jelikož, jak si většina z nás stačila povšimnout, další rok je v tahu, neuškodí trochu si posvítit na svět i po jeho konci, tedy roce 2013. No, bohužel, konec světa patrně nepřinese konec některých nerovnováh na finančních trzích. A že jsou tu nerovnováhy jako hrom.
Ano, výraz „nerovnováha“ je asi tím nejvýstižnějším. Je klíčem k tomu, abychom pochopili, čeho se v příštím roce můžeme dočkat. Je totiž podstatné uvědomit si – a je to podstatné pro jednotlivce z pohledu spravování jejich úspor, podniků z pohledu řízení jejich investic, i států a centrálních bank z pohledu řízení hospodářských politik – že stav dnešního finančního světa je bezprecedentní. Statistiky jasně ukazují, v jakém útlumu je HDP, jak slabá je poptávka domácností, jak klesají maloobchodní tržby, i jak vysoká je nezaměstnanost. A současně pozorujeme, jak navzdory slabosti evropské ekonomiky sílí euro a rostou ceny akcií.
To jinými slovy znamená, že reálná ekonomika (výroba, spotřeba, nezaměstnanost) se nebývale vzdálila od finanční stránky ekonomiky (devizový kurz, ceny akcií, dluhopisů, komodit či drahých kovů). Tedy obě stránky ekonomiky jsou v nesouladu. Tento podivný stav je umožněn jen a pouze tím, že centrální banky lijí do ekonomik velké množství peněz – platí to jak o americkém Fedu, tak o evropské ECB. Fed sice sype na finanční trh peněz víc, než ECB, zato jsou tyto peníze alespoň kryté. ECB sype na trh peníze prostřednictvím výkupu dluhopisů, jejichž hodnota je velmi nízká, takže část takto uvolněných peněz není krytá. Obojí je tedy problematické. A obojí je špatně; historie naprosto jasně ukazuje, že dříve či později takové chování musí vést k inflaci.
Říkám „dříve či později“ – tedy inflace nemusí přijít už v roce 2013. Mezi tím, kdy centrální banky nasypou (ne)kryté peníze do oběhu, a mezi tím, než se objeví inflace, totiž existuje ještě jeden mezistupeň, a právě ten dnes pozorujeme. Ten mezistupeň má totiž podobu právě onoho vzájemného rozejití se finančních trhů a reálné ekonomiky. Peníze levně nasypané do ekonomiky totiž musí být někde „zaparkovány“; to „někde“ znamená na finančním trhu. Prostě finanční instituce, které se k levným penězům levně dostanou, je musí někde investovat. To znamená, nakupují za ně akcie, dluhopisy, drahé kovy či komodity. Vyšší poptávka po všech těchto investičních instrumentech zvyšuje jejich cenu, a to navzdory stagnaci či dokonce poklesu reálné ekonomiky. (V této fázi se nyní nacházíme.) Právě proto nyní sílí koruna k euru, euro k dolaru, sílí akcie.
Teprve po čase si některé subjekty ve větší míře začnou uvědomovat, že obě stránky ekonomiky se rozešly. V ten okamžik začnou v obavách z toho, jak to skončí, preventivně stahovat své peníze z akciových trhů nebo z měn, které mají nálepku „rizikové“. Tento okamžik ještě nenastal, tedy alespoň ne ve velkém měřítku. (Protože v malém měřítku k němu již dochází, nejsofistikovanější hedgové fondy totiž již začaly své investice přeskupovat, zatím je ale ve větším měřítku ještě nenásledují další investoři. Prozatím tedy hedgové fondy mají dokonce lehké ztráty, to se ale může v příštím roce změnit.)
Až k tomu dojde, akciové trhy poklesnou. A široké investorské masy začnou panikařit a akcie prodávat. A tím propad akcií akcelerují. Propad akcií povede k přesunu peněz do „bezpečných“ dolarů a tedy k posílení dolaru. A posílení dolaru zase povede k oslabení ropy a dalších komodit. Jenomže velkou neznámou zůstává, kdy takový okamžik přijde.
Aby totiž stávající nerovnováha trvala či dokonce se ještě zvětšovala, je nutné splnění dvou podmínek. Zaprvé centrální banky, zejména Fed a ECB, musí dál sypat do oběhu hodně peněz. A zadruhé o nerovnováze se nesmí moc mluvit, takže lidé se jí nesmí bát, nesmí si ji uvědomovat. Jakmile jedno nebo druhé přestane platit, dojde k propadu prakticky všech segmentů finančních trhů: akcií, eura, komodit, koruny, zisků podílových i penzijních fondů. Ovšem, kdy některý osvícený centrální bankéř zarazí šílený tisk peněz, anebo kdy některé významné osvícené médium typu Financial Times přinese na titulní stránce palcový titulek „FINANČNÍ TRHY JSOU NEJVÍC PŘEHŘÁTÉ ZA POLEDNÍCH 100 LET“, to je sázka do loterie. Víme jen, že každým dnem jsme tomu okamžiku blíž. A proto já sázím na to, že ode dneška za rok budeme moci konstatovat, že většina hlavních segmentů finančního trhu prošla poklesem.
(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)
Markéta Šichtářová vyšlo na: