President Obama poté, co zaútočil na svého „nejbližšího spojence“ UK za „neustálé podvolování se“ Číně, tak máme podezření, že bude nesmírně znepokojen z rozhodnutí zase dalšího blízkého spojence, stát se partnerem Čínou vedené asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB). Jak hlásí Australian, „nedělejte si iluze,“ rozhodnutí australské Abbotovy vlády podepsat vyjednávání o vstupu do čínské regionální banky o víkendu předznamenané prohlášením Abbotta „představuje kolosální porážku asijské diplomacie Obamovy administrativy s její nekompetencí, odtržeností od reality a s jejím máváním zaťatou pěstí.“
Jak píše v úvodníku v Australian Greg Sheridan:
Rozhodnutí Abbottovy vlády podepsat jednání o vstupu do čínské regionální banky před-ohlášené o víkendu Tony Abbottem představuje další porážku asijské diplomacie Baracka Obamy.
Abbottova vláda činí toto rozhodnutí správně. Když Peking poprvé Canberru pozval, aby se připojila, vznikaly dobře podložené obavy z vágních a neuspokojivých vládních opatření ve vztahu k této instituci.
Tato opatření se od té doby zlepšila a Austrálii už zbývá jen podepsat vyjednávací podmínky o přistoupení.
Pokud tyto podmínky nebudou dobré, tak z toho Austrálie nakonec odejde.
Krok Canberry přichází po podobném rozhodnutí Británie, Singapuru, Indie a Nového Zélandu.
Nedělejte si žádné iluze – tohle všechno představuje kolosální porážku asijské diplomacie Obamovy administrativy s její nekompetencí, odtržeností od reality a s máváním zaťatou pěstí.
Obamova administrativa nechtěla, aby Austrálie podepsal Čínou vedenou AIIB. Abbottova vláda správně cítí, že Obamovi nedluží nic.
.jpg "Dabovaný animovaný film vysvětlující zákulisní převzetí moci kartelem bankéřů")
Obama si to udělal po svém, když politicky ztrapnil ministerského předsedu ohledně klimatické změny při své drsné řeči na summitu G20 v Brisbane.
Tato řeč se udávala jako prosazování amerického vůdcovství v Asii, ale spíše byla plná materiálu vymyšleného ke ztrapnění Abbotta.
Od té doby cítí Abbottova vláda od Obamy absolutně nulovou subjektivní dobrou vůli.
A takový pohled sdílí mnozí američtí spojenci.
Na tomto místě je důležité všechno správně rozlišit.
Abbottova vláda vede zahraniční politiku v australském národním zájmu.
K tomu patří naprostá věrnost alianci s Amerikou a podpora US strategického vedení.
Ale Obamova administrativa nemá pro Canberru ani pokračující přítomnost v něčem, ani taktické materiální prostředky ani dobrou vůli či osobní vztahy v jakékoliv nikoliv kritické záležitosti, to ale nemá ani s dalšími spojenci.
Obamova administrativa se pokoušela přesvědčit jak své přátele, tak své spojence, aby se k Čínské bance nepřipojovali.
To bylo už samo o sobě špatným apelem, ale jak je tomu u Obamovy administrativy často, byl ten apel i hrozně realizovaný.
Ty špatné realizace příznačně obvykle pomohly rozrušit Obamovu diplomatickou věrohodnost.
Diplomaticky byli nejlepšími přáteli pro US v Asii Číňané. Jejich teritoriální agresivita ve Východočínském a Jihočínském moři dohnala Asii, aby se přimkla k americké bezpečnostní roli těsněji než kdy před tím.
Americké ozbrojené síly jsou teď tedy těmi zdaleka nejlepšími americkými diplomaty v Asii.
Takže prestiž, které se US v těchto dnech v Asii těší, spočívá neproporcionálně na bedrech US vojsk.
Obama spojence přezíral a choval se k nim nehezky, v důsledku čehož má teď Washington méně vlivu, než míval.
Sága Čínské banky je téměř učebnicovým příkladem selhání Obamovy zahraniční politiky.
* * *
.jpg "Hroutí se stávající finanční systém, je čas obrátit se ke zlatu")
Jak jsme už nedávno rozváděli, Austrálie je v ekonomických potížích a její příklon k Číně dává perfektní sebezáchovný smysl…, jak uvádí Sheridan:
Obama se ke spojencům chová mizerně a v důsledku toho na ně ztrácí vliv a vypadá pak opakovaně překvapeně z těchto výsledků.
I profesionálové na Asii ve Washingtonu považují Obamovu administrativu v Asii jako zvláště neefektivní.
Konsensus je takový, že Obamův Bílý dům je odtržený, izolovaný, zahleděný do sebe, soustřeďující se na presidentovu osobní image a v zahraniční politice neefektivní.
* * *
De-dolarizace pokračuje… Jak nedávno dospěl k závěru Simon Black, teď už vidíme, jak se svět uchyluje k akcím…
Británie a Austrálie by mohly být příliš zdvořilé na to, aby US přímo řekly: „Podívej máš 18,1 bilionu $ oficiálního dluhu, máš 42 bilionů nefinancovaných závazků, a seš docela kokot. Kašlu na tebe.“
Takže místo toho postupují s přístupem „to není tvoje věc, ale moje.“
Ale komukoliv, kdo si toho všímá, je probíhající trend dost zřejmý.
Nepotrvá dlouho, než i ostatní Západní národy naskočí na tu káru, co jede proti dolaru, v podobě činů a ne jen slov.
* * *
Sečteno a podtrženo: už to není žádná teorie nebo domněnka. Každičký kousek objektivních důkazů naznačuje, že dominance dolaru se chýlí ke konci.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
Čtěte také:
- Ron Paul odsoudil pokrytectví USA ohledně Sýrie a Ukrajiny
- Každý čtvrtý Američan je tak naštvaný na Washington, že by souhlasil s odtržením
- Saúdská Arábie je “rozhořčena” kvůli Obamovým mírovým předehrám se Sýrií a Íránem
- Hillary Clinton chválí blížící se Kissingerovu knihu: Světový řád
- Obama je ‘největším nepřítelem svobody tisku za celou generaci’