V neděli jsem se díval na Setkání s tiskem a viděl jsem to jako nesmírně komické, když se diskuse točila kolem Hillary Clinton. Ve skutečnosti znovu pustili scénku z SNL ze sobotní noci, kde si dělali legraci z Hillary a z faktu, že je pro Demokraty jediným průchodným kandidátem, protože je z dynastie Clintonů. Moderátor Setkání s tiskem Chuck Todd a hosté jeho panelu se tomu všichni hrozně nasmáli „ha ha ha… a ano je to legrační, protože je to opravdu na ha ha ha.“ A když se tomu tak pěkně, pokud zrovna ne jízlivě s prasečí radostí vysmívali, tak člověka mohlo napadnout, že se baví na úkor Amerického lidu, oni prostě jen předstoupili a předvedli toho obrovitého slona v obýváku. Takže i přes skutečnost, že všichni chápeme, že na faktu, že Hillary nemá v národě o 330 milionech obyvatel žádného vyzyvatele, je něco neuvěřitelně špatného, jsme se i tak rozhodli, že budeme ten obrovitý hnisem překypující vřed na tváři našeho demokratického procesu ignorovat.
.jpg "Mikina/Triko - Revoluce Rona Paula")
Jak k tomu mohlo dojít? Jak je to možné, že v tak dobře vzdělané společnosti se spoustou názorového rozrůznění napříč tou Demokratickou stranou této rozlehlé země se nenajde nikdo mimo jádro politické mašinérie, kdo by vůbec byl ochoten aspoň zkusit stát se šéfem veřejných správců? A to se při tom předpokládá, že u nás jde o samosprávnou demokracii. Během posledních 15 let jsme ve jménu samosprávné vlády a vlády lidu pro lid zničili celý Střední východ. To je přeci fraška! Jak by v této zemi mohl kdokoliv s vážnou tváří říci, že jsme zemí s vládou lidu pro lid, když je ten systém uzamčen pro každého mimo elitu insiderů z vnitřku politických kruhů, že ani nemůžeme hodit pár symbolických lístků na fasádu funkční demokracie?
Je naprosto nechutné, když se naši političtí ‚vůdci‘ na jednu stranu tyčí do výšin svých slonovinových věží ušlechtilé počestnosti a obrací na víru samosprávy celý svět až do té míry, že pomocí jí obhajují ty ohromné hromady mrtvol souběžných škod, které se při tom kupí za plotem. Když naši političtí ‚vůdci‘ na druhou stranu už mezi tím zmrzačili politický proces tady doma tak extrémně, že nejenže v období mezi volbami nemáme jakýkoliv vliv na legislativní proces, ale když teď už jsme navíc úplně upustili i od skutečného volebního procesu směřujícího k samosprávné vládě jako takové.
Je tomu tak, že tvrzení, že by jakýkoliv občan mimo politickou elitu mohl doufat, že by se jednoho dne mohl stát národním presidentem, se stalo tak nevěrohodným, že jsme už přestali plýtvat silami na snahu to předstírat. Já nemyslím jen lidičky, jako jste vy a já, ale vzdali to i ti, kteří by před pár desetiletími kandidovali a snad měli i trošičku šanci. A opětovně je tento proces takový, že mu politická elita neustále více a více zvyšuje neprodyšnost, až natolik, že už úplně negovala šance, aby svou vůli ve Washingtonu prosadil někdo z vnějšku, nebo aby to dokonce byla vůle lidu.
.jpg "FILM - Neviditelná říše: Nový světový řád definován")
Pravdou je, že Americký občan už dávno nemá k dispozici žádný způsob, jak v politickém procesu uplatňovat svoji vůli. V posledních 100 letech jsme my lid byli pomalu a metodicky sesazováni, aby nám v politickém procesu zbyla jen logistická funkce, tj. jsme mincí, kterou se hází, padne-li panna nebo orel, bude-li to panna Demáků, nebo orel Repubáků. Ale nemáme co mluvit do toho, jak se rozestaví hráči, nebo se bude vykopávat či chytat, jsme jen logistická funkce, která v tom hracím automatu vylosuje, kdo z předurčených to dostane na povel.
Ty vnitřní kruhy se nadále zmenšují a zmenšují. Teď už spatříme třetí postavu z klanu Bushů a druhou od Clintonů, co kandiduje na presidenta za pouhých 25 let. A určitě by někdo mohl říci, přeci Bushové jsou také občané, tak proč ne oni? A moje odpověď je taková, že – kdyby Bushové a Clintonové opravdu pro tento národ chtěli v duchu otců zakladatelů to nejlepší, tak se obojí z těchto voleb sami diskvalifikují. Hlavní myšlenkou otců zakladatelů, v níž byli neoblomní, bylo to, že Amerika se nesmí změnit na nějakou oligarchii nebo aristokracii. Jelikož se právě tímto zjevně stáváme, tak by ti, kdo by stavěli svůj národ před sebe samotné, udělali tu správnou věc a ten oligarchický cyklus by přerušili. To ale tyhle rodinné dynastie neudělají, a tak víme, že jejich vlastní zájem je větší než zájem o to nejlepší pro Ameriku.
Ale my lid se spolu s tiskem jízlivě chechtáme, jak jsme ve svém vlastním politickém procesu překročili hranice k zářným příkladům popírání demokracie. Ve skutečnosti jsme začali být v ignorování tak dobří, že přehlížíme i jasné případy toho, co by mělo diskvalifikovat kteréhokoliv kandidáta, když dokonce mhouříme oko nad zločinnými aktivitami, jako to bylo s debaklem Hillary u jejích e-mailů. Georgi juniorovi jsme ignorovali, že se vyhnul odvedení do Vietnamu, a pak se vyhnul svým povinnostem plynoucím z role, která mu umožnila vyhnout se odvedení, a to spolu s tím, když byli další muži posíláni na jistou smrt.
To všechno činí ještě hnusnější fakt, že jeho otec a děd se hodně zapojovali do toho, aby nás do tohoto konfliktu zatáhli, a i do dalších konfliktů v posledních 100 letech. Rodina Bushů byla vážně zapojena do americké účasti v WWI, WWII, Koreji, Vietnamu, v Pouštní bouři a v posledních 15 letech neustálých souběžně několikerých válečných scén. Kdokoliv, koho zajímá, jak hluboko má rodina Bushů zapuštěné kořeny pod povrch skrytých vazeb mezi ministerstvem obrany (DoD) a vojensko-průmyslovým komplexem (MIC), by si měl přečíst knihu „Vietnamská válka, svazek 1“ od Vinh Truonga. I pro takové, jako jsem já, kteří jsou dost obeznámeni s vazbami rodiny Bushů na americkou válečnou mašinérii, byla tahle kniha šokující. Pan Truong poskytuje tak živé podrobnosti a tak rozčleněné úrovně popisu, že to neponechává žádný prostor pro pochyby. Takovýto druh knih by měl být součástí povinné četby na všech středních školách.
To ale odbíhám. Podívejme se na pointu, která spočívá v tom, že lid je pomaličku vytlačován z našeho vlastního systému samosprávy. Ale i tak ta politická elita, která nás z toho vytlačuje, využívá vnímání Americky jako demokracie, aby nás volala do zbraně k bojům po celém světě. To volání vrhá naše syny a dcery do jejich hrobů nebo do nového života plného utrpení, které by člověk nepřál ani svému nepříteli. Ale i tak jdeme do dalších presidentských voleb, které mají podle odhadu stát 4 až 5 miliard $, jen aby jeden z té politické elity dostal job. Takže ty prachy jdou na jedno pracovní místo. Kdokoliv, kdo je ochoten utratit 5 miliard $, aby si zabezpečil jedno pracovní místo, nemá co dělat v něčem, kde by měl mít na starosti ekonomiku 1 $, natož pak ekonomiku 16 bilionů $.
Ten systém a jeho hráči už nejsou ničím více než muzeem voskových figurín. Scéna volební kampaně není nic víc než pokus skupiny stratégů vytvořit oči vytírající obrázek jak z plakátů Normana Rockwella, o kterém si myslí, že mu průměrný Američan chce věřit, a tudíž na něj bude pozitivně reagovat. A Američané pak už znají svou roli. A tak nám ty obrázky laskavě malují a vědí, že by se nám takový svět měl líbit a tak se k němu přidáme. Straníme se kandidátů, kteří jsou pokleslí a sprostí, ale hrneme se ke kandidátům, kteří líbají děťátka a jejichž vtipy se smí vysílat i pro mládež. To je ale všechno naprostý nesmysl.
Můžete se zeptat 1000 lidí, jaké charakteristiky by chtěli od presidenta, a 990 vám popíše Rona Paula. Můžete se zeptat 1000 lidí, co si myslí o Ronu Paulovi, a 990 vám řekne, že je potrhlý. Proč? Protože to nám říkali, že si to o něm máme myslet. Tak si to myslíme. Je to tak jednoduché. A proto tahle země už 100 let upadá, a to se opravdu zrychluje, je to každý rok z posledních 15 let, kdy se blížíme k naprostému kolapsu, rychlejší. Ale žádné strachy, ten volný pád skončí … a bude to pecka. Techničtí analytici ekonomických údajů, pokud někdo takový ještě existuje, se podívají na dlouhodobé ekonomické grafy a nazvou období let 2010 až 2016 výskokem mrtvé kočky. (Anglické pořekadlo: Když hodíš mrtvou kočku z dostatečné výšky, tak vždycky „vyskočí“. Z toho je odvozen burziánský termín „výskok mrtvé kočky“.) Možná, že tenhle výskok mrtvé kočky prvně ve skutečnosti znamená (tiskem peněz a tržními manipulacemi) zamaskovaný ekonomický kolaps, takže ekonomika se po předchozím kolapsu nebyla schopna zotavit a vrátit k růstu. To je projevem absolutního zneužití moci, který vede k neúčelnému umisťování zdrojů po celé naší společnosti. Prostě řečeno: ten voskový svět, který jsme si upatlali, se začíná tavit.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
Čtěte také:
- Průzkumům presidentských preferencí dominují dynastie Bushů a Clintonů
- Petice všech kandidátů na prezidenta na jednom místě
- Koho volit v senátních volbách?
- Další komunistický kandidát na prezidenta. Táňa Fischerová
- Kandiduji za Svobodné