Ohromným zlepšením je to, že v posledních pár dnech přeci jen zvolna dochází k ‚novému otvírání ekonomiky‘.
A to je určitě dobrý nápad. Spousta lidí prožila poslední měsíc v zoufalství a výhled na to, že se všechno zase brzy vrátí do normálu, opravdu přináší velmi milé pocity.
Já určitě doufám v to nejlepší.
Ale před dvěma týdny jsem citoval Jamese Stockdala, jednoho z nejtvrdších chlapů, co kdy žili, když mluvil o tom, jak si pěstoval duševní sílu k přežití 7 mučivých let jako válečný zajatec v Severním Vietnamu.
A já si myslím, že je na místě, abych sem zase vystavil jeho rady.
Když jsem se zeptal: „Kdo to v tom lágru nezvládnul?“ tak Stockdalle odpověděl:
„To je lehká otázka. Byli to optimisté. Ti to nezmákli,“ řekl, „‘Na Vánoce budeme venku,‘ dělali si iluze. A pak Vánoce přišly a Vánoce pominuly.“
„Tak potom zas říkali: ‚Budeme venku na Velikonoce.‘ A pak přišly Velikonoce a zas pominuly. A pak Díkuvzdání. A pak zase přišly ty Vánoce.“
„Takže ti pomřeli se zlomeným srdcem.“
„A to je velice důležité poučení,“ pokračoval Stockdale. „Nikdy nesmíte za iluzi zaměňovat víru v to, že nakonec zvítězíte – kterou si ovšem nikdy nemůžete dovolit ztratit – protože tu potřebujete, abyste se mohli utkat s těmi nejbrutálnějšími fakty vaší současné reality, ať je jakákoliv.“
Je tu jasně spousta pozitivních dat, která nám v poslední době ukazují, že nárůst viru se zřejmě zpomaluje a že smrtnost je nižší, než se původně odhadovalo.
To jsou všechno dobré zprávy.
Ale zrovna teď vidíme i spoustu těch ‚Stockdalových optimistů‘, kteří hledají jen dobré zprávy a odmítají se utkat s brutálními fakty.
I spousta světově nejprominentnějších finančních trhů se nechala strhnout k Stockdaleově optimismu; např. akcie se trochu hnuly nahoru, protože investoři věří, že vše chystá vrátit do normálu a ekonomika zažije ‚zotavení s průběhem po V křivce‘.
(Což znamená, že ekonomika se odrazí nahoru stejně rychle a agresivně, jako se propadla.)
Ale všichni dostatečně ukáznění a emotivně odvážní, aby měli na to utkat se s těmi nejbrutálnějšími fakty naší současné reality, si uvědomují, že ‚normalita‘ je pořád ještě hodně daleko.
Zde je pár věcí, které je nutno uvážit:
1) Tvrdá post-traumatická stresová porucha
Žijeme teď ve světě, kde je obětí považována za akt biologického terorismu.
Bylo by hloupé myslet si, že všechno zase vyleze z úkrytu a vrátí se zpět do normálu… pultíky s baleným jídlem, letadla, nákupní centra, výtahy, kanceláře atd. tak, jak jsme bývali zvyklí.
Všechno postihne dost vážná, celosvětová post-traumatická stresová porucha. Miliony lidí trvale změní své chování, omezí spotřebu, zůstanou doma a budou se vyhýbat kontaktům s ostatními.
A to bude mít samozřejmě dále se táhnoucí ekonomické dopady.
2) Budiž vám země lehká, malé podniky
Nesčetné malé podniky byly minulý měsíc ‚dočasně‘ uzavřeny. Mnohé ale znovu už otevřeny nikdy nebudou.
Další musely, aby přežily, udělat hluboké ořezání a nuceně z práce vysadit spoustu zaměstnanců.
Ale i když se ekonomická situace nakonec začne normalizovat, tak si mnoho vlastníků malých podniků začne uvědomovat: „Jé, já vlastně ani některé z těch pracovníků nepotřebuji.“
Všechno to teď budou přepočítávat a vyjde jim, že podnik bude ziskovější a efektivnější, když tam ti zaměstnanci nebudou všichni. A něco z těch dočasných vysazení z práce se stane trvalým propuštěním.
3) Velké podniky se zmenší
To samé platí i pro velké podniky. Typický středně velký nebo velký podniky klidně může vysadit nejméně 10% své pracovní síly s minimálním dopadem na provoz. Skoro každý je trochu vypasený a potřeboval by zeštíhlet.
A tak spousta velkých společností, co zaměstnance vysadily z práce, nakonec všechny zpátky nevezmou.
Navíc mají teď velké společnosti příležitost srazit své režijní náklady a dále omezovat své kancelářské prostory.
Vedení teď dochází, že spousta zaměstnancům může pracovat z domovy. A upřímně, spoustě zaměstnanců se to tak bude více líbit.
To nejspíš sníží poptávku po kancelářských prostorech, čímž způsobí menší obsazenost komerčních prostor.
I předseda Disney Bob Iger nedávno řekl, že jeho společnost, až znovu otevře, tak „s menšími kancelářskými prostory.“
4) Maloobchod hynul už, než to začalo…
Buďme si upřímní, maloobchody už hynuly před pandemií; celý ten průmysl pohlcoval Amazon
Spousta velkých maloobchodních řetězců (Sears, Macy’s, Pier 1 Imports atd.) vyhlásila bankroty už předtím, než pandemie začala. Spousta dalších už visela v provazech.
A když je teď tolik podniků karanténou zastavených, tak jich spousta prostě nepřežije.
S tím, jak nadále roste internetové obchodování, jsou důsledky zavření a i přetrvávajícího post-traumatického syndromu, který bude milionům lidí bránit, aby se hrnuli do obchodů, tak je fyzický maloobchod v dost velkých problémech.
Maloobchod činí podle odhadů Aspenova Institutu zhruba 10% americké pracovní síly, takže není těžké si představit, že z jen jednoho sektoru se ztratí pár milionů pracovních míst, ani nemluvě o dopadech na trh s nemovitostmi, ve kterých ty obchody a nemovitosti sídlí.
5) Další epidemie
Ač sociální odstupy a karantény omezili míru přenosu infekce, je třeba si všímat toho, že některá místa (jako Hong Kong a Singapur) už po zrušení svých omezení zažívají druhou vlnu epidemie.
Ale ta fantazie o ‚zotavení po V křivce‘ tuto dost reálnou možnost úplně ignoruje stejně jako ty ohromné ekonomické důsledky s tím spojené.
Ve skutečnosti by kterýkoliv z pěti výše uvedených bodů měl ošklivé dopady na nezaměstnanost, finanční trhy, HDP, ceny nemovitostí, zisky korporací, vládní deficity atd.
Všechny se ale ignorují.
Teď převažuje povídačka, že jsme už z lesa venku a ekonomika se chystá k hřmotnému návratu.
A to by určitě bylo krásné.
Je výborné udržet si pozitivitu. Jak říkal Stockdale, věděli jsme, že jednoho dne to zvládneme.
Je ale důležité být realistický, abychom si poradili s nejbrutálnějšími fakty naší reality. A naše realita je taková, že důsledky této pandemie by mohly přetrvávat déle, než jsou si mnozí lidé ochotni připustit.
By Simon Black – April 14, 2020