Dnešní titulky oznamují, že Donald a Melania Trump byli „pozitivně testováni“ na covid-19. Další tvrdí, že devatenáct tisíc pracovníků Amazonu „dostalo“ covid-19 v práci. Obě tyto pseudo-významné zprávy určitě rozpoutají další absurdní mediální šílenství.
Jako vždy se tyto příběhy neustále mění: Vzpomínáte na ventilátory a na zplošťování křivky a na to, že příští dva týdny jsou kriticky důležité atd.? Vzpomínáte na Nancy Pelosi v únoru Chinatownu, co na všechny naléhala, aby se nechali prohlédnout? Vzpomínáte na šéf-epidemiologa Fauciho, když ještě masky zavrhoval jako zbytečné? Proč bychom měli věřit čemukoliv, co nám politický/mediální komplex pro změnu říká zrovna teď?
Takže co všechno tyto titulky ve skutečnosti znamenají? Jak je to opravdu „významnou zprávou“?
Od počátku epidemie koronaviru byla většina amerických mediálních kanálů ve svých zprávách nadměrně důvěřivých a poddajných. Žurnalisté téměř uniformě propagovali to, co můžeme nazvat „pro-karanténní“ povídačkou, která divoce přehání rizika jak covidu-19, tak politickou agendu. Mohou být motivováni jak touhou politicky ublížit Tumpovi, tak propagovat socialističtější „nový normál,“ nebo prostě jen přilákat více kliků a náhledů. Špatné zprávy prodávají. Ale zaujatost je jasná a nepopiratelná.
To vysvětluje, proč mediální kanály používají výraz „významná zpráva“ a „infekce“ tak volně až do té míry, že aktivně veřejnost dezinformují. Všechna ta nekonečná povídání o testování, testování a testování sloužila k zamlžení dvou důležitých faktů. Zaprvé testy samotné jsou téměř směšně nespolehlivé při vyhledávání jak falešně pozitivních, tak falešně negativních. A jaký to má význam? Budeme lidi testovat opět a zase pokaždé, když vyjdou s obchodu s potravinami nebo zaskočí k sousedovi? Zadruhé zjišťování virových částic nebo kapiček v lidském dýchacím traktu nám říká jen velmi málo. Určitě nám to neřekne, kdo je nemocný, nebo přenáší chorobu na někoho dalšího.
Vezměte si zcela zdravou osobu bez jakýchkoliv konkrétních symptomů a vytřete jí nos. Pokud by kultura odsud vykazovala přítomnost staphylococcus aureus, tvrdili bychom, že má stafylokokovou infekci? Pokud někdo jezdí do práce bez incidentů nebo nehod, měli bychom vytvořit statistiku jeho vystavení dopravou?
Virus sám není choroba. Jen velice malé procento těch, kdo jsou vystaveni jen samotnému viru – SARS-CoV-2 – vykazuje jakýkoliv druh akutních respiratorních symptomů nebo toho, co můžeme nazvat „onemocnění koronavirem.“
Jediné smysluplné statistiky ukazují incidenty závažných onemocnění, hospitalizací a úmrtí. Tou nejdůležitější statistikou mezi nimi je smrtnost této infekce (IFR). Data posbíraná v červenci ukazují, že IFR těch, kdo mají věk do čtyřiceti pěti je ve skutečnosti nižší než u běžné chřipky. IFR covid-19 roste u těch nad padesát, je to ale sotva rozsudek smrti. Ale ta data neoddělují ty s předtím existujícími zdravotními problémy způsobené obezitou, diabetem a srdečními chorobami. Kdybychom mohli vidět data jen u rozumně zdravých lidí do padesáti, byla by ta čísla ještě více ujišťující.
Mírné nebo asymptomatické případy covid v podstatě postrádají smysl. Svět je plný bakterií a virů a ty nás občas trochu na pár dnů doženou k nemoci. Jsou jich miliony ve světě kolem nás, na naší kůži, v našem nose a dýchacím traktu, máme je i ve svých orgánech. Jsme určeni k tomu, abychom s nimi žili, proto všichni máme imunitní systém konstruovaný, aby nám pomohl koexistovat a adaptovat se na vždy měnící se organismus. Přirozeně jsme si vyvinuli protilátky nebo se pokoušíme je stimulovat pomocí vakcín, ale nakonec se s covid-19 musí vypořádat náš vlastní imunitní systém. Ten virus tu kolem nás bude vždy číhat, na druhou stranu i nějaké karantény nebo masky – tak bychom se s tím mohli naučit vycházet.
Od prvního dne jsme se měli soustřeďovat na posilování imunity cvičením, čerstvým vzduchem, slunečním svitem, řádnými potravinovými doplňky a propagací obecně zdravého života. Místo toho naši politici, byrokraté a média trvají na karanténě podniků, zavírání škol, odstupy, izolace, masky a přelud o brzké, efektivní vakcíně. Téměř jako se vším v životě, státní intervence tu situaci zhoršuje. Můžeme pouze doufat, že spousta guvernérů bude odstraněna z úřadu, buď impeachmentem, nebo při příštích volbách. Někteří jako Andrew Cuomo v New Yorku a Gretchen Whimer v Michiganu by měli za jejich nezákonné vyhlášky čelit trestním obviněním. Neexistuje řádný proces s výjimkou „veřejného zdraví.“
Karantény nebyly nikdy ospravedlnitelné, ať už co se týče rizika covid-19, nebo těch ohromných ekonomických brzd, které budeme pociťovat ještě desetiletí. Ty teď určitě nejsou ospravedlnitelné, vzhledem sedmi měsícům dalších dat ukazujících, že přenosnost a smrtnost covid-19 nejsou zvláště horší než předchozí SARS či prasečí chřipka nebo pandemie Eboly. Dosud nevíme, kolik z těch hlášených dvou set tisíc úmrtí na covid-19 v USA byly opravdu způsobeny respirační chorobou SARS-CoV-2 nebo prostě jen odráží lidi, kteří po expozici covid-19 zemřeli z jiných příčin. Nevíme ani, že škody způsobené karanténami mohou daleko převážit nad škodami způsobenými virem covid-19.
Máme za sebou skoro osm měsíců života, během nichž nám politici ukradli svobodu, a jejich hysterii propagovala s nimi spolčená média. O kolik více toho přijmeme?
Tento článek původně vyšel na The Mises Institute.
10/5/2020
By Jeff Deist
Zdroj: http://www.ronpaullibertyreport.com/archives/the-absurdity-of-covid-cases?fbclid=IwAR2S3qB_8ckyszdeLcUj4DCSGUREerwKC-bHBfi6n3I8IBzI2Mx1Yzci5jo