Jak se vytvářejí peníze? Proč se burza chová jako šílená? Jak je možné, že ředitelé bank vydělávají stále víc a víc, a jak je možné, že banka pokračuje v hazardování s penězi daňových poplatníků? A proč dluhová krize nadále týrá Evropu navzdory všem záchranným balíčkům?
Na všechny otázky naleznete v knížce Peníze s podtitulem „Jakou mají cenu?…a čemu věřit v současném světě?“ odpověď. A kupodivu jeden z nejprodávanějších švédských (české kořeny sice má, jak lze poznat podle příjmení, ale náš jazyk už neumí) autorů v oboru nepodává informace nijak zkreslené, v drtivé většině textu ani nijak ovlivněné vlastním názorem. V podstatě jde o popis toho, jak se věci v současnosti mají ve finančním světě. Jak nad tím tak přemýšlím, dalo by se říct, že se jedná o volné pokračování Krachu Thomase E. Woodse. Jen s rozdílem, že Krach vyšel v době, kdy většina lidí hltala výkřiky o spásném „kvantitativním uvolňování“, a proto vypadal Woodsův rakouský pohled „rebelsky“, kdežto Cervenkovy Peníze jsou v podstatě reakcí na současný maras ve finančním světě, dluhovou krizi apod. Lidé jsou naštvaní, hledají odpovědi a Cervenka jim je dává.
Pochybný odkaz
Zde nastává první problém s touto knížkou. Odpovědi dává, a to zcela nezkreslené, jde jen o popis toho, co se děje. Posléze se čtenář dočte, proč se to děje. Ačkoli na průběhu a příznacích krize se snad shodnou všichni ekonomové světa, na příčinách krize si vylámou zuby i ti „nejuznávanější“. Andreas Cervenka patří mezi vyvolené, kteří se neštítí odhalit pravdu. Mnoho čtenářů si řekne, že musí mít nastudováno jak Misese, tak i Rothbarda, Hayeka a všechny „Rakušany“ po nich. Pod popis příčin krize bych se podepsal, ale chybí tomu drobný, leč podstatný, detail. Cervenka končí u toho, že bankéři hazardují, plýtvají, půjčují, komu jen mohou, dokonce na několika místech zmíní, že za peníze daňových poplatníků. Ale chybí tomu jednoznačné vyřčení samozřejmého – toto všechno umožnil, ba dokonce podporoval stát/vláda.
Když jsem Cervenkovo dílo četl poprvé, připadal jsem si jako pod sprchou, ze které na mě tryskaly argumenty, proč se stát nemá míchat do ekonomiky, přitom toto v celé knize není napsáno ani jednou jedinkrát. Nejpodstatnější problém celé knížky tedy tkví v tom, že méně sečtělý člověk si po jejím přečtení odnese poznatek, že bankéři jsou hamižní skrblíci, kteří ničí naši kulturu. Obrovský potenciál Cervenkova díla je zmařen jediným nevyřčeným výrokem – „Těm bankéřům toto umožnil, někdy přímo nakázal, stát.“
Závěrem
V knížce se dozvíte o bankéřích, jejich praktikách, podstatě peněz, finanční i dluhové krizi, dokonce o bitcoinu jako o „symbolu nemocného světa“ financí, čímž autor poukazuje na to, kam jsme se museli uchýlit, abychom unikli „penězům“ pod státní kontrolou. K doporučení bych ale musel připsat velkými písmeny, že tímhle čtenář skončit nesmí, pokud chce do problematiky skutečně vhlédnout. Další knížky v pořadí by měly být od Misese, Hayeka apod. A pokud je už má člověk načtené, tak si alespoň u Peněz příjemně zkrátí dlouhou chvíli s vědomím, že dnes i někteří „populárnější“ ekonomové nevychvalují do nebes pány Krugmana, Bernankeho a spol.
Originální článek naleznete zde: