Pane děkane Stehlíku,
loni uplynulo 40 let od onoho července 1970, kdy jsem byl přijat na dnes Vámi vedenou Filosofickou fakultu University Karlovy ke studiu oborů anglistika a kulturní dějiny Dálného východu. Na léta strávená na fakultě vzpomínám rád, prožil jsem tam dobré i zlé časy a ty dobré vzpomínky donedávna převažovaly, i když jsem studium mohl dokončit až po převratu, protože v červnu 1975 jsem byl ze studia vyloučen a teprve v roce 1992 bylo toto vyloučení prohlášeno za neplatné od samého počátku.
Ve čtvrtek 17. března jste mi ale nečekaně připomněl událost nemilou, která se odehrála počátkem roku 1972. Kárná komise FF UK tehdy pod vedením prof. Václava Křístka zevrubně zkoumala moje 
protikomunistické a antisovětské názory a aktivity a na závěrečné zasedání si mě přizvala k vyslechnutí. V úvodu jsem byl seznámen s tím, že je mi mimo jiné kladeno za vinu, že jsem v letech 1968 až 1970 zakládal protistátní skupiny, ve kterých jsme tiskli a distribuovali ilegální tiskoviny, že jsem vytvářel nátlak na své spolužáky, aby zaujímali antisovětské postoje, že jsem pronesl výrok “až vystuduji, uteču na Západ,” že jsem pořizoval seznamy osob, které navštěvovaly sovětskou vojenskou nemocnici, ba dokonce jsem byl obviněn, že můj otec si nechal na protest proti sovětské okupaci naší vlasti narůst plnovous… No, bylo toho hodně, takže jsem měl asi velké štěstí, že tehdy to skončilo jen varovnou veřejnou důtkou.
Ale především – byla mi dána možnost hájit se. Stejně, jako když jsem byl o pár let později – v letech 1983 až 85 – trestně stíhán za “veřejné hanobení skupiny obyvatelů republiky proto, že jsou stoupenci socialistického společenského a státního zřízení” podle tehdejšího znění § 198 trestního zákona.
Ovšem – jak vidno, ne tak dnes. A pomíjím pro tentokrát všechny jiné útoky, které v podmínkách veřejného lynče už týdny podstupuji a ještě podstupovat možná budu muset. Mám zde konkrétně na mysli zasedání Vědecké rady FF UK, která mi 17. března 2011 k 59. narozeninám nadělila prapodivný dárek, pod jehož zveřejněním jste jako jediný podepsán: “Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nesouhlasí s návrhem angažování pana Ladislava Bátory do struktur vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jsme přesvědčeni, že lidé s podobnými xenofobními postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce. Vyzýváme i další součásti akademické obce, aby se k tomuto našemu stanovisku připojily.”
Protože mi tentokrát nebylo umožněno, abych se – na rozdíl od těch výše uvedených dvou případů z totalitní éry – mohl před vynesením “verdiktu” hájit, žádám Vás, pane děkane, abyste mi sdělil alespoň ex post, kde jste se setkal s nějakým mým xenofobním názorem. Bylo to v mé diplomové práci Americká polyarchie v předvečer třetí demokratické transformace, kterou jsem obhájil v roce 1995 na Vámi vedené fakultě? Nebo v mé disertační práci o příčinách a důsledcích poválečné okupace Japonska, již jsem obhájil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v roce 1999? Nebo snad v mé práci o rwandské genocidě a následném Arušském tribunálu, kterou jsem obhájil jako rigorosní v roce 2007 na Právnické fakultě UK? V práci, v jejímž úvodu mimo jiné píšu, že “neskromně doufám, že se mi podařilo sepsat alespoň něco nepatrně přínosného, něco, co může přispět k objasnění i prevenci té hrůzy, k níž na konci minulého století došlo v nepochybně přenádherné zemi našich nešťastných černých afrických bratří a sester.” Nebo snad dokonce v mé první diplomce s názvem Problémy pojišťování investičních celků v čs. vývozu a dovozu z roku 1983? Nebo jste xenofobní názor nalezl jen v některém mém článku nebo projevu?
Pokládám za samozřejmé, že se shodneme na slovníkové definici xenofobie (odpor, nepřátelství, nedůvěra ke všemu cizímu; strach před ním), takže mi laskavě sdělte, ve kterém mém písemném nebo ústním projevu jste spatřil nebo zaslechl takovou míru xenofobie, že Vás to přimělo k tomu, že nejen nesouhlasíte s mým eventuálním působením na ministerstvu školství, ale navíc jste vyzval všechny ostatní vysoké školy k mé ostrakizaci. A znovu připomínám – bez toho, že bych byl předtím vyslechnut, bez toho, že by mi bylo umožněno cokoli k tomu říci. Je to pro mě i v časech tak zvané politické korektnosti přístup dosud neslýchaný a krajně nejen mě pobuřující. A zároveň je to nesmírně varovné pro všechny občany, přinejmenším pro pamětníky časů minulých. Respektive – ještě pořád doufáme, že “minulých”. Ale vy jste veřejně nabídl srovnání a nedopadlo to pro demokratický režim dobře, a musíte teď tudíž unést břemeno odpovědnosti, které jste tím na sebe vzal.
Abyste tedy mohl alespoň částečně napravit to, co už se stalo a odestát nedá, vyzývám Vás abyste se dostavil v pondělí 28. března na diskusní večer Hovory na pravici II, který od 18. hodiny pořádá v budově ČSVTS na Novotného lávce v Praze Akce D.O.S.T. a jehož tématem je právě “bátoriáda”. Tam budete mít příležitost svoje negativní stanovisko vůči mé osobě, jež veřejně šíříte, vysvětlit a obhájit. A dávám čestné slovo, že pokud to dokážete, nepřekročím už práh ministerstva školství. Současně Vás ovšem žádám, abyste na uvedeném shromáždění zveřejnil, kdo z členů Vědecké rady FF UK byl v minulosti členem KSČ, která byla prohlášena za zločineckou organizaci, protože si takovou informaci za dané situace zasloužím nejen já, ale celá česká veřejnost.
Jsem si jist, že to vezmete jako spravedlivou nabídku a využijete ji. Jinak bych Vás musel začít považovat za člověka zbabělého, který se nedokáže své oběti podívat do očí. Do té doby se s Vámi loučím nikoli pozdravem, nýbrž slovy Martina Heideggera:
A protože mluvení ztratilo své primární bytostné sepětí se jsoucnem, o němž je řeč, případně k němu nikdy nedospělo, nesdílí se tak, že by si toto jsoucno původním způsobem osvojovalo, nýbrž tak, že řečené omílá a šíří. Řečené jako takové opisuje stále širší kruhy a nabývá autoritativního charakteru. Věc se má tak a tak, poněvadž se to o ní říká. V takovém omílání a šíření, v němž původně beztak nepříliš pevná půda pod nohama úplně mizí, se konstituují “řeči”. A ty se neomezují jen na omílání slovem, nýbrž šíří se písmem…
V Praze 20. března 2011
Ladislav Bátora
předseda Akce D.O.S.T.
Ladislav Bátora je čestný člen Klubu Reformy.cz
Post scriptum:
Pozvánku na Hovory na pravici II naleznete v příloze. S ohledem na všechny shora uvedené okolnosti dávám tuto svou reakci na Vaše veřejné stanovisko ze 17. března k dispozici médiím.
Vyšlo na semin.blog.ihned.cz
kam dál:
- Bátorův rozhovor s MF DNES, který nesměl vyjít
- Václav Klaus: Co se u nás děje s kauzou Ladislav Bátora?