Britská konzervativní strana vyhlašuje válku YouTube, Twitteru, svobodě slova a zdravému rozumu

Některé z okamžiků, které mi nejvíce utkvěly v paměti z mého bulvárem vyplněného mládí, byly ze sledování interview Geraldo Rivery a jeho konfrontace s neonacisty a rasisty jak v jeho studiu, tak v ulicích. Tato žhavá setkání často vyústila v potyčky, jako byla ta, která je zachycená na tomto videu, které se na YouTube dočkalo více než 600 000 zhlédnutí.

Geraldo a mnozí za mého mládí další pravidelně poskytovali „hlas“ nesčetným nenávistným skupinám a miliony dalších Američanů to jako já viděly a byli vystaveni ubohosti jejich temné ideologie. To však nevedlo k hordám mladíků, kteří by se zvrhávali v násilné extremisty, nebo aby tím začala Čtvrtá říše. To, čeho tato interview úspěšně dosáhla, bylo spíše předvedení idiocie těchto skupin, a učinilo je to ještě izolovanějšími, než byly před tím. Takto věci ve funkční svobodné společnosti fungují. V té se nebojíte idejí, ty si vyměňujete.

V pátek jsem se probudil s titulky vyhlašujícími, že David Cameron volal po kriminalizaci „nenásilných extremistů“ během proslovu v OSN. Myslel jsem si, že by to mohlo být dobrým námětem pro článek, ale po zhlédnutí jsem se rozhodl se soustředit na něco jiného. V té době jsem to hodnotil jako jen další politikářské chrlení stupidních nesmyslů jako obvykle. Trvalo to až do dneška, kdy jsem si uvědomil, že jeho „válka proti svobodě slova“ se v UK začíná stávat klíčovou platformou politiky Konzervativní strany. Z Guardian jsem se dověděl, že:

Mohlo by být zakázáno, aby se radikální islamističtí extrémisté a neonacisté objevovali na veřejnosti včetně televize, což by bylo v rámci náhubkového řádu navrženého Konzervativci, v čemž se odráží zákaz vysílání, který byl kdysi uplatněn na vyjádření Gerryho Adamse.

Nová nařízení ministryně vnitra by byla namířena proti těm, kdo provádí aktivity, „jejichž účelem je svržení demokracie“, což je široce pojatá definice, do které by mohlo spadnout daleko širší spektrum politických aktivistů. May (ministryně) rovněž koncipuje návrhy na zákaz skupin nenásilných extremistů, které se nepodařilo dostat přes zatím platný práh, aby mohly být zakázány jako organizace se spojitostí s terorismem.

Tyto kroky k zákazu extremistických, avšak nikoliv násilných skupin, a k zavedení řádů proti asociálnímu chování zablokovali Liberální demokraté na základě svobody slova, a tak ještě nebyly oznámeny, když Cameron navrhoval opatření k potýkání se s džhádisty cestujícími do Sýrie.

May rovněž na konferenci Toryů během rozpravy o domácích záležitostech oznámí, že nové pravomoci budou součástí manifestu strany k volbám příští rok.

Tato omezení by podle očekávání měla obsahovat zákazy jednotlivcům, aby promlouvali na veřejných událostech, protestech a meetinzích, o nutnosti informovat policii dopředu o jakékoliv veřejné události, protestu nebo meetingu, který plánují navštívit, a zákaz těmto jednotlivcům, aby se objevovali na určitých veřejných místech.

May chce rovněž zahrnout restrikce zakazující jednotlivcům vysílání, sdružování s vyjmenovanými lidmi a restrikce pro používání sociálních médií pro ně nebo internetu s tím, že by se vyžadovalo, aby předem předložili jakoukoliv navrženou publikaci policii.

Tyto zákazové příkazy by měly omezenou časovou platnost, aby se zajistila jejich úměrnost, ale porušení těchto správních nařízení by bylo považováno za kriminální delikt a trestalo by se vězením.

Ministerstvo vnitra sice vždy namítalo, že zákazy takovýchto skupin by způsobily více škody než užitku, ale May říká, že zrovna teď jich je zapotřebí. Rozhodnutí ministra vnitra zakázat nějakou skupinu by podléhalo okamžitému přezkoumání vyšším správním soudem, aby se zajistilo, že nemá „zjevné vady“. Zákaz by mohl učinit přečin z členství v takovéto skupině či z výběru peněz pro ni.

Na výše uvedeném je tolik závadného, že je těžké přijít na to odkud začít. V první řadě Teresa May chce „zakázat nenásilné extremistické skupiny, které se nepodařilo dostat přes zatím platný práh, aby mohly být zakázány jako organizace se spojitostí s terorismem.“ Zamyslete se nad tím velice důsledně. V podstatě říká, že nenásilné skupiny, které v současnosti neporušují žádný zákon, by měly být kriminalizovány tím, že se vytvoří nové zákony. Jakmile tento proces začne, tak bude pokračovat jeho rozšiřování, dokud nebude zakázána v podstatě jakákoliv forma projevu kromě vládní propagandy.

Zadruhé uvádí, že tyto nové zákony jsou nezbytné k boji se skupinami, které provádí aktivity „za účelem svržení demokracie.“ Uvažte to, že zrovna v tomto okamžiku US vláda mění významy slov tvrzeními, že „bezprostřední“ ve skutečnosti neznamená „bezprostřední“, tak tvrdím, že je zapotřebí oficiální vládní definice demokracie. Navíc, co když je Británie něco jako US, tedy stát, který sice tvrdí, že je demokracií, ale ve skutečnosti je oligarchií? Jaká jsou pravidla pro výzvy k odstranění oligarchie?

Vládní definice demokracie navíc nabývá na závažnosti ve světle takových bizarních prohlášení, jako jsou výkřiky španělského ministerského předsedy Mariano Rajoye, že katalánské hlasování o nezávislosti je „protidemokratické“. Jelikož takovéto hlasování vypadá, že je definicí demokracie, tak se zdá, že politici mají svoji vlastní bizarní definici demokracie. Rád bych věděl, jaká je, ale myslím, že to mohu bezpečně odhadnout:

Demokracie = Udržení kontroly pro status quo za každou cenu.

Ještě kromě faktu, že zakazovat lidem nenásilné projevy je zřetelně autoritářské a fašistické, musíme se ještě zeptat, proč zrovna teď? Proč jsou britská vláda a mnohé další tzv. „svobodné a demokratické“ společnosti náhle tak ze svobody slova vyděšené? Je to snad kvůli islamistickým extremistům, kteří jsou téměř vždy financováni buď Západními zpravodajskými agenturami, nebo našimi spojenci na Středním východě, nebo je v tom ještě něco jiného? Myslím, že víte, co to je.

Jednou věcí, kterou z historie víme, je, že lidé u moci mají sklon být velice paranoidní ohledně možnosti, že o ni přijdou. Lidé, kteří drží moc na základě podfuků a klamu, a kteří začnou ztrácet podporu mas, jsou zvláště zranitelní extrémní paranoiou. A přesně tohle si myslím, že se děje lidem u moci po celém světě. Od Hong Kongu po Skotsko. Od Katalánie po Střední východ. Mladí lidé se po celém světě sjednocují k protestům k dosažení těch samých cílů. Vidí ve status quo u moci ty, kteří jim zničili budoucnost. Vidí centralizovanou moc daleko od toho, kde žijí, která se v první řadě používá k tomu, aby se ti super-bohatí stali ještě super-bohatšími. Jsou tím už znechuceni, a chtějí něco jiného. Ve skutečnosti zrovna teď začínají něco jiného požadovat.

To nemá absolutně nic společného s islamistickým extremismem nebo s neonacismem. Ve skutečnosti útok na takovéto skupiny slouží jen k dalšímu rozšíření moci v pozicích zakopané vládnoucí třídy. Nic by se těmto lidem nehodilo více než násilné útoky extremistických skupin. Ne, o ty jim nejde, co je opravdu děsí, jsou přemýšliví, rebelující, volnomyšlenkářští občané, projevující své názory; a teď se to pokouší zakazovat…

Každopádně, pokud chceme zakazovat extremistické, znepokojivé chování, tak začněme se selfie Davida Camerona u memoriálu Nelsona Mandely:

Náhled na Camerona na vršku od William Banzai7.

*  *  *

My jsme si jisti – jak Mike Kriegger uvádí – že kdokoliv tohle vystavil je vinen extremismem.

http://www.youtube.com/watch?v=0YBumQHPAeU&feature=player_embedded

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com

Čtěte také:

• Čím mocnější stát nad občany, tím více hajzlů a škod
• Aktivista 11.9 se přihlásil britské policii kvůli Cameronovým poznámkám o “nenásilných extremistech”

Sdílejte přátelům