Ten debakl při výběru vrcholných eurokratů nikoliv překvapivě v Británii vyvolal běsnění rozlíceného euroskeptického tisku. Redaktor Daily Telegraph, jak se dalo čekat, využil samotný ten proces, který vynesl německou ministryni obrany Ursulu von der Leyen na pozici předsedkyně komise, aby EU zlořečil jako „zkorumpované“, ale nějak mu to podstatné ušlo.
Samozřejmě, že je zkorumpovaná, a to prohnilá až na kost. Evropská unie se ani nezatěžuje jakkoliv předstírat, že alespoň lehce připomíná nějaký demokratický orgán, protože je postavená podle linie napoleonského modelu vypracovaného elitářskými ‚funkcionáři‘, kteří si urvali ohromnou moc, aniž by byli komukoliv odpovědní. Někdo by snad mohl argumentovat, že její autoritářství je vyvažováno protivahou těch demokracií, nad kterými vládne.
Ale tím, čeho jsme v posledních dnech svědky, je to, že Angela Merkel s Emmanuelem Macronem hrají svými kartami na zeleném kulečníkovém stole, kdy německá vůdkyně vynáší kartu za kartou, aniž by uspokojila šklebícího se Macrona. Ve skutečnosti měl bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz pravdu, když Von der Leyen (VdL) zavrhl jako slabou „kandidátku“ na post předsedy Komise. Je ale komické, když tento zapšklý komentář pochází od toho samého člověka, který původně do euro-politiky vstoupil jako konzervativní europoslanec, aby tak načerpal trochu vysokooktanového paliva pro svou další životní cestu, když se mu soukromý život moc nedařil, neboť jeho knihkupectví moc nevynášelo. To Von der Leyen byla před vstupem do klubu euro-elity alespoň vládní ministryní. Má ale jednu přednost, která nadchnula Macrona. VdL touží po celoevropské armádě a je pro to zcela otevřená. Macronův dopis s grandiózní vizí, který pár měsíců před euro-volbami v březnu sepsal, pěl ódy na to, že bude EU daleko odpovědnější svým občanůjm, nasadí tvrdší předpisy proti společnostem, které porušují protitrustové zákony, s přísnějšími hranicemi, kdy se dost možná zatočí se Schengenem, a co je nejdůležitější, zvedne vojenské výdaje a zavede euro-armádu.
Macron se domáhá speciální konference na konci letošního roku, která by měla pokud možno přepsat současné dohody o EU tak, aby se Evropa stala konkurenceschopnější a dát za účelem tohoto procesu EU větší pravomoci. Kvůli tomu bude EU potřebovat jako zdroj podnětů charismatického předsedu Komise a seriózně dynamickou ženu jako šéfovou Evropské centrální banky (což se vylouplo ve formě Christine Lagarde). Tato bývalá šéfová MMF je porušením dosavadních norem, když to není žádný centrální bankéř, kdy takoví jsou na tuto pozici dáváni normálně, což ale ukazuje, že Macron chce jiný přístup. Lagarde bude výkonnou rukou a skutečným zosobněním spousty těch nových vizí, které francouzský prezident pro EU má.
A stejně u VdL bude rovněž kriticky důležité, že bude „slabá“, což je přesně to, co doktor předepsal k naplnění Macronova snu. Vrcholný post předsedy Evropské komise, který se s výjimkou Jacques Delorse tradičně zaplňoval tzv. „odpadlíkem“ čili „sesazeným“ národním politikem, který bude zárukou servilního šéfa této nejmocnější instituce, poddajným jak vůči Francii, tak vůči Německu.
Co tomu redaktorovi Telegraphu ušlo, že ten starý zkorumpovaný systém, který je reminiscencí Ruska 18. století a zatím spočíval na komorních koňských handlech za zavřenými dveřmi někde v Evropském parlamentu, je nahrazován systémem novým, který se starému vzoru vymyká. V předchozích letech Franko-Germánská osa neustále děsila menší země EU, že svým posilováním způsobí jejich zastínění Francií, která si urve více kontroly, načež teď už do toho Macron naplno praštil a ‚třesoucí se Merkelce‘ předvedl, že kontrolu přebírá on. Ano, tento Francouzský vůdce přebírá Evropskou unii. Nic ji ve skutečnosti nečiní více zkorumpovanou, než tohle. Dalším takovým detailem k vychutnání je fakt, že všechny vrcholné euro-byrokratické posty, včetně předsedy Europarlamentu, přebírají jen mluvčí, kteří mluví plynně francouzsky. To není žádná banální euro-nehoda na belgické dálnici, nýbrž je to celé klíčem k puči, který Elysejský palác v Bruselu zinscenoval s nesmírným úspěchem.
V nadcházejících měsících lze očekávat spoustu proslovů a uniklých memorand nových euro-bafuňářů, kteří se budou snažit vypadat být blíže ke svým občanům, které ale do jejich vůdčí role dosadil francouzský prezident a Francie bude daleko důležitější, než kdy byla. Rovněž spatříme daleko mohutnější toky peněz směřující do Afriky, aby se naplnil koloniální sen Francouzů o větším vlivu zde spolu s výnosnějším vykořisťováním odsud, a nikdo nemůže zůstat na pochybách o tom, ze které země budou firmy, co shrábnou všechny velké kontrakty, které z toho vzejdou.
Ta nová předsedkyně Komise bude více méně Macronovou náměstkyní a bude od něj dostávat svoje instrukce o všem počínaje rozhovory o Brexitu až po politiku hospodářské soutěže, která musí nahrávat těm předurčeným firmám na úkor méně privilegovaných. EU naplní svůj uzavřený kruh, který se vrátí ke svým francouzským kořenům, a dříve či později to i Boris Johnson pochopí, když volá po nové dohodě o Brexitu, lepší než ta francouzsko-německá mantra, která volá po zadušení Brexitu – takže nemá ztrácet čas takovými kašpary, jako je teď Jean-Claude Junker a jeho federalističtí kámoši z Bruselu – co tam ještě straší. Johnson by tedy mohl realisticky začít konečně jednat s Macronem a s Merkelkou už na konci července a vykašlat se úplně na nějaké plácání s EU šašky.
July 5, 2019
Článek o výběru Ursuly von der Leyen za šéfovou Eurokomise: