Zatímco politici v Bruselu jsou ukryti v železobetonových budovách za neprůstřelnými skly, jezdí v opancéřovaných autech a mezi lidi nevyjdou bez ozbrojeného doprovodu, chtějí vzít lidem zbraně. Prý je to součást boje proti zločinnosti. Kdepak. Je to strach. Jejich strach. A historicky oprávněný.
Připomeňme si něco z doby nedávno minulé. „Tento rok se zapíše do historie. Vůbec poprvé zavedl civilizovaný národ úplnou registraci zbraní. Naše ulice budou bezpečnější, naše policie efektivnější a celý svět nás bude následovat vstříc budoucnosti! (Adolf Hitler, 1935). „Němci, kteří chtějí používat zbraně, by měli vstoupit do SA nebo SS – obyčejní občané zbraně nepotřebují, protože v jejich rukou státu k ničemu nejsou.“ (Heinrich Himmler). Co oba pánové nakonec dokázali, víme z dějin.
Na rozdíl od Adolfa Hitlera, Heinricha Himmlera a Cecilie Malmströmové, komisařky EU pro vnitřní věci, která tvrdí, že nastal čas, aby se EU rázně postavila proti ozbrojenému násilí a omezila držení zbraní mezi lidmi (více zde), souzním s názory dvou jiných pánů a zcela se ztotožňuji s jejich pohledem na věc. Richard Henry Lee, jeden ze zakladatelů USA, tvrdil, že „k zachování svobody je nezbytné, aby lidé vždy měli zbraně, a také aby se učili, zejména v mládí, jak je používat.“ Thomas Jefferson, třetí prezident USA, zasadil předchozí slova do praxe, když pronesl: „Zákony, které zakazují nošení zbraní, jsou takové povahy, že odzbrojí pouze ty, kteří nejsou odhodláni ani nakloněni páchání zločinů. Takové zákony činí věci horšími pro napadeného a snadnějšími pro útočníka, slouží spíše ku podpoře než k zabránění vraždám, neboť neozbrojený člověk může být napaden s větší sebedůvěrou než ozbrojený.“
Kéž by v Evropě bylo více takových, jakým byl svobodomyslný Richard Henry Lee nebo Thomas Jefferson, a méně novodobých diktátorů, jakými jsou Cecilie Malmströmová a její kolegové v Evropské komisi. Jejich nová aktivita na poli plošného odzbrojení občanů, k čemuž je výše odkazovaný návrh jen prvním krokem klasické salámové metody, která se stala standardním politickým nástrojem při prosazování návrhů na omezení svobody lidí v Evropě, je jen důkazem existence jejich rostoucího strachu. Skutečný demokrat se občanů nebojí. Diktátor, který se jako demokrat jen tváří, ano.
Neexistuje předpis, který by byl schopen uzákonit morálku. Neexistuje zákon, který zamezil páchání násilí. Existují, bohužel, jen zákony, které ubírají možnost bezúhonným a netrestaným aktivně se bránit proti násilí a pokřivené morálce. Pokud toto má být výsledkem současné podoby demokracie na Evropském kontinentu, pak mám-li si vybrat demokracii beze zbraní nebo svobodu se zbraněmi, jednoznačně volím svobodu se zbraněmi. Čím více se jakákoli vládnoucí garnitura bojí ozbrojených občanů, tím lépe.
František Matějka