Rusko si zjevně řeklo, že nebude žádné ořezávátko, a odpovědělo na sankce EU a USA: Zakázalo dovoz ovoce, zeleniny, ryb a mléka. Obchodní válka nabírá na obrátkách. Když to tak pozoruji, skoro si říkám, jestli organizace typu OSN, WTO a podobně nezrušit: Nyní naprosto selhávají. Když nic jiného, čekala bych alespoň, že o nich bude slyšet. Místo toho zastrčily hlavy do písku. Obchodní válka přitom škodí všem ekonomikám. Na obou stranách. Kupříkladu Rusko je na evropských potravinách do určité míry poměrně závislé – jen vloni za ně utratilo 43 miliard dolarů. I Evropu to bude bolet. Rusko představuje 28 % vývozu veškerého evropského ovoce a 22 % evropské zeleniny. Třeba Polsko už teď odhaduje, že kvůli vývoji na Ukrajině a sankcím poroste polská ekonomika o 0,6 procentního bodu pomaleji, než by jinak rostla. A to zatím mluvíme jen o poslední vlně sankcí, tedy o oněch zemědělských…
Co tím chci říct? Bez ohledu na reálný dopad na obchod, ekonomiky na obou stranách jsou už nyní, jaksi „preventivně“, otřesené psychologicky. A okamžitý důsledek? Ruské akcie padají, výnosy ruských dluhopisů rostou. Ruská ekonomika směřuje do nepříjemné kombinace recese spojené s vysokou inflací. A hodně se o tom píše. Jenomže… Kdekdo sice sleduje, jak v těchto dnech padá ruská burza. Ale kdo sleduje třeba burzu řeckou? A to prosím řecká burza od poloviny června ztratila 17 %. Portugalská burza ztratila dokonce 27 %. A německý akciový index DAX se za poslední měsíc sesunul z 10 000 bodů na 9 100 bodů! V poslední době se dokonce nedařilo ani americkým akciovým indexům, nutno ale dodat, že jejich propady nebyly tak výrazné. (Americký index DJIA za poslední měsíc poklesl o necelá 4 %. A to proti evropským protějškům „nic není“.)
A jsme u jádra. Určitá korekce zdánlivě nekončícího růstu akciových trhů, po níž jsem tak dlouho volala, tím vlastně už přišla.
Na finančním trhu se mezitím do zhloupnutí spekuluje, co propad akciových indexů způsobilo. Je to tak trochu legrační: Jedni tvrdí, že největším problémem jsou vojenské střety na Blízkém východě. Vina je také svalována na bankrotující Argentinu či na problémovou portugalskou banku Banco Espírito Santo. Další si jsou jistí, že za propadem akcií stojí právě obavy z dopadů protiruských sankcí. A nezbývá než souhlasit. Jenže ten nejsilnější důvod je jiný a velmi prostý.
Málokdo si uvědomuje, že psychologický otřes, který přinesly sankce, se stal jen rozbuškou, jen poslední kapkou. A tahle poslední kapka dala poháru přetéct jen díky tomu, že se v minulých měsících akcie dostaly tak vysoko, jako ještě nikdy předtím. Nebo už se snad index DAX někdy nacházel nad magickou hladinou 10 000 bodů?
Přitom už delší dobu bylo zřejmé, že se děje cosi podivného. Například německý index ZEW, který odráží očekávání německých investorů o tamní ekonomice, letos nepoznal nic jiného než pokles. Zcela jasně se zhoršuje ekonomická nálada. Investoři, firmy i domácnosti v Německu se obávají, že největší evropská ekonomiku neudrží nastavené tempo růstu. Jenže německé akcie toho nedbaly a dál rostly jako z vody.
Jistě, mohli bychom říct, že nálada v německé ekonomice není zase až tak dramaticky špatná. Že každý propad akcií je vlastně jen skvělou příležitostí k jejich levnější koupi. Pravda. Během dalších týdnů se z tohoto pohledu akcie skutečně patrně otřepou. Jenomže týdny nejsou totéž co měsíce.
Pro příští rok je tu totiž ještě jiné a mnohem zásadnější riziko. Americká centrální banka už nebude na trhy dodávat levné peníze prostřednictvím svého stávajícího programu tištění peněz. Je nad slunce jasné, že na akciové trhy bude v příštím roce proudit méně peněz. A to bude po letošních sankcích už druhou rozbuškou v řadě.
Zkrátka a dobře, letos je to jen začátek. Pro příští rok se připravme na akciových trzích na ještě větší mazec.
Markéta Šichtářová vyšlo na: