Od roku 1946 se v naší vlasti volilo proti zatuchlé falši socialistického nýmandství, nesvobody, státního dirigismu, pofidérních jistot a okrádání produktivního obyvatelstva jen velmi opatrně počátkem 90. let minulého století, když ještě většina národa měla v čerstvé paměti zvěrstva českých bolševiků sovětského vzoru, která napáchali, jako vládnoucí partaj, na vlastních lidech za pomoci tisíců fízlů, udavačů a agentů státní policie.
I v tomto posametověrevolučním období však společnost většinově vyžadovala “kapitalistickou” cestu nápravy “sociálního” typu. I v tomto období musela vláda do reformních kroků přerodu zdecimované ekonomiky k jakés takés fungující variantě zapracovat mnoho prvků “sociálního smíru”, tvrdě vyžadovaného pohrobky komunistických rudých odborářů a levicovou národní frontou politických stran zamořených bývalými nomenklaturními kádry KSČ.
Že socialismus prostě nefunguje, ačkoliv se hlasatelé jeho iracionálních dogmat snaží propagandistickou válkou zvěstovat stále pravý opak, nepochopí většina národa asi nikdy. Musela by totiž začít přemýšlet a vnímat jednoznačná fakta. Musela by se přestat sama neustále vtělovat do role nesoudné, zmanipulované a zotročené komunistické ovce, která za jistotu kusu páchnoucího žrádla do žlabu prodá svoji duši i svobodu.
Tak se v Česku volí socialismus. Oranžový, rudý, nomenklaturní, estébácký, pseudodemokratický, evropský, vyfantazírovaný, ale hlavně “jistý a solidární”.Volič chce chodit do zaměstnání, nikoliv tvrdě pracovat, volič chce mít vše nalinkováno od kolébky po hrob, nikoliv přemýšlet a starat se o sebe, volič chce být okrádán a přijímat panské milodary, nikoliv riskovat nejistotu vlastního rozhodování.
Volič naprosto nerozumí programu reálné pravice, neboť v něm nelétají pečení holubi, neslibují se Potěmkinovy vesnice budoucí prosperity za podpory cizích peněz, nekydá se tam dobro v každé větě a neslibují se mu zde jistoty z bolševického koncentráku, na které je zvyklý a považuje je za nejlepší výdobytek sociální společnosti. Chce mít svůj klídek a teploučko, občas si něco přikrást malou domů, podívat se večer na seriál, dopít lahváče a jít spát. Bez starostí, bez nočních můr, bez, pro něj nepochopitelného, souboje o místo na Slunci, který přinášel ten hnusný, dravý kapitalismus.
Ten kapitalismus, který přinesl lidstvu zatím největší pokrok, největší prosperitu a největší bohatství. Volič nechce slyšet o srovnání NDR – NSR, KLDR – Jižní Korea, SSSR – USA. Dle něj je to jen imperialistická propaganda. Myslí si, že když teď dá svůj hlas komunistům z naší levé fronty, je to něco jiného než dříve, neboť oni to mají lépe vymyšlené, lépe propracované, lépe připravené.Naprosto nechápe podstatu. Že socialismus se dá budovat vždy jen do té doby než socialistickým vládcům dojdou peníze těch druhých, těch, které nekmpromisně okrádají a likvidují, proti kterým vedou svoji “svatou” válku, které nazývají vykořisťovateli či parazity.
Volič nechce pochopit, že zadarmo prostě na světě není nic, že všechno, co mu někdo slíbí či dá, musí jiný zaplatit. Pochopí možná až ve chvíli, kdy dojde i na jeho vlastní statky, kdy se nebude moci za potištěné papírky socialistických iluzí ani nakrmit. Zatím však žije ve svém socialistickém bludu, kde jej kdejaký samozvaný dobroser utáhne na cezené nudli populistických slibů a propagandistických hesel. Volí klidně i ty největší zloděje a amorální kreatury, kterým stačí jen obléci šat ctihodného občana se silným sociálním cítěním a narvat si do huby pár frází o zářných zítřcích s udržovaným pořádkem.
Že to všechno znamená jen další a další utahování šroubů osobních svobod, větší okrádání produktvních, posilování silových složek státu a moci vychytralých vládců, často s psychopatickou diagnózou, kteří si z lidí dělají otroky a dojné krávy, pochopilo dle aktuálních volebních průzkumů pouze 5-10% našich spoluobčanů s volebním právem. Může být ještě hůř?
Karel Kříž vyšlo na:
Budou Češi volit komunisty tak dlouho než začnou chcípat hlady?