Na jaře 1968 vstoupil do KSČ, ze které ho obratem v roce 1970 pro nesouhlas se sovětskou okupací vyloučili. Když si vzpomenu na Fischera, který do KSČ vstoupil o deset let později a složil knížku až po listopadu 89, není co porovnávat.
V lednu 1984 ho vyhodili na pokyn ÚV KSČ z práce, protože si dovolil v rozporu se socialistickou linií vydat sborník „Metodologické problémy společenskovědního výzkumu“, ve kterém z titulu svých dosažených znalostí a vyhodnocení dosavadní komunistické praxe popsal problémy tehdejšího stavu.
V srpnu 1989 publikoval v Technickém magazínu kritický článek Prognostika a přestavba, ve kterém mimo jiné napsal: „Jsme dnes svědky kritiky úmyslného zapomínání a přepisování našich dějin. Úměrně ztrátě historické paměti jsme však ztráceli i schopnost očekávání a naděje, náš život se stále těsněji smršťoval do přítomné dimenze. S výjimkou plánu Goelro, zpracovaného ještě za Leninova života, nevznikl v socialistických zemích jediný dlouhodobý a komplexní, celospolečenský plán. Plánovací praxe se soustředila na pětileté, převážně ekonomické plány, které se však rozpadaly již v prvních letech své existence. Skutečným těžištěm plánování se stal roční plán, nehledě na to, že před několika lety u nás centrální výzkumný ústav dostal příkaz podrobněji propracovat metodiku měsíčního plánování se zdůvodněním, že i roční plán je příliš dlouhodobý. (…) Odcizená budoucnost nebyla sdílena společností, která si neplánovala, ale které se plánovalo.“ Za tento článek byl obratem propuštěn ze zaměstnání. V srpnu téhož roku ho ještě stihli pozvat do Československé televize, kde se opět opřel do tehdejší socialistické ekonomiky. Moderátora pořadu Jana Zeleného následně stáhla ČST z vysílání a vedoucí pořadu dostal pokutu.
Víte, mám jiný pohled na svět a život lidí, než Miloš Zeman. Jenže když se bez mediálních brýlí podíváte na jeho slova tehdy i dnes, tak Miloš Zeman je čitelný a neohýbá své myšlení a názory podle toho, jak kdo jiný chce. A jestli si něčeho opravdu cením na protivnících, tak je to konzistence jejich názorů. Jeho postoje za totáče by mu mohla závidět řada z těch, co si v hospodách hráli na disent. Přesto své postoje z minulosti, za které dostával za uši, nedával po roce 1989 okázale najevo, aby získal osobní prospěch – na rozdíl od řady jiných, kteří na tom postavili svojí následnou kariéru.
Z původních devíti kandidátů nebyl žádný, kterému bych mohl dát svůj hlas. S ohledem na moje postoje a ideje si ho žádný z nich nezasloužil. Právě proto jsem se prvního kola nezúčastnil a důvody svého postoje jsem sdělil zde. Dnes už jsou kandidáti jen dva a moje neúčast v druhém kole by neznamenala nic jiného, než dát každému z nich polovinu svého hlasu. Je pravdou, že ani jeden z nich mi nenabízí, soudě z jejich postojů k různým tématům co do štíhlosti našeho státu a skutečných občanských svobod, nic z toho, co bych chtěl. Jenže Miloš Zeman to razí jako svou ideu – a v politice má jít právě a především o souboj idejí, zatímco Karel Schwarzenberg pro mě (ne)nabízí totéž, ale schovává se při tom za masku ušlechtilosti.
Z výše uvedených důvodů do druhé kola jdu a zvolím Miloše Zemana, protože Karlu Schwarzenbergovi tu polovinu svého hlasu prostě nedám. Radost z toho mít nebudu, ale alespoň neztratím morální právo za případnou nevolbu do toho jako občan a bloger dál kecat.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
Učíme domorodce v Kamerunu nejíst zvířata z džungle. To bych se…
.
František Matějka vyšlo na:
Budu volit Miloše Zemana. Půl svého hlasu Karlovi prostě nedám