Bývalý český president spílá „západním lžím, že Rusko je monstrum“

Neil Clark

Václav Klaus míval zvyk říkat věci, které se jiní říkat ostýchali, ale nevypadá to, že by to nějak poškodilo míru jeho popularity. Právě naopak: o tomto 73 letém zaníceném euroskeptikovi a nadšenci tržní svobody lze legitimně tvrdit, že je považován za nejúspěšnějšího ‚vpravdě modrého‘ konzervativního politika v Evropě za posledních 25 let. Byl konec konců mezi lety 1992 až 1998 ministerským předsedou České republiky a pak presidentem této země po dalších deset let mezi lety 2003 až 2013.

Takže teď když jsme se sešli po typicky vydatném srbském obědě – na Konferenci mezinárodní věda a veřejnost v Bělehradě – tak se moc těším, že se ho zeptám, má-li nějakou radu pro Davida Camerona a britskou Konzervativní stranu.

‚Loni mě pozvali na konferenci do Windsoru, a ta se nazývala Konference konzervativního obrození,‘ řekl. ‚Pronesl jsem řeč, ve které jsem položil otázku: „Potřebujete opravdu obrození – nebo si myslíte, že by se stačilo vrátit?“ Můj proslov zdůrazňoval potřebu vrátit se ke standardním konzervativním myšlenkám a přístupům. Mám obavy, že současné vedení Konzervativní strany to úplně tak nedělá.‘

Klasovo poselství jasně rezonuje více s aktivisty než se sériovými ‚modernizátory‘ na špičce strany. ‚Poté, co jsem se svým proslovem skončil, přišly za mnou dvě dámy v letech a řekly mi: „To bylo, jako kdyby mluvila Maggie!“ (Margaret Thatcher) Takže jsem zjistil, že Konzervativní strana má teď ve svých ideách docela zmatek. Ta strana si hraje i se zelenými ideály způsobem, jaký bych nemohl přijmout.‘

Klaus – mírně řečeno – není nijak zvlášť nadšený ani z dalších prvků ‚modernizační‘ agendy. ‚Sňatky stejného pohlaví a všechny ty věci kolem rodiny, když to pojmeme více do šířky, jsou pro mě od současných vůdců strany tragickým nedorozuměním a jsem z toho velice smutný.‘

Jak jsme tak pokračovali, tak jsme se zákonitě dostali k Evropě. Co si Klaus myslí o britském referendu o členství v EU – a o výhledu na to, co by vystoupení Británie mohlo udělat s Kontinentem? ‚To by vyslalo silný signál. Měl jsem hrozný vztek, i když to bylo v komunistické éře, a já se díval na Británii zvenku, zpoza Železné opony, že se Británie počátkem 70. let rozhodla opustit EFTA a přidat se k Evropskému hospodářskému společenství.‘

Byl to konzervativní ministerský předseda Edward Heath, který učinil ten pádný krok. Proto jsem byl zvědavý, co si Klaus myslí o linii současných konzervativních vůdců ohledně Evropy? ‚Několikrát jsem se s panem Cameronem setkal, ale nemám jasno v tom, jaké má u něj EU renomé. Chápu, že se u něj nějak musí odrážet ten rozkol v celé zemi a v jeho straně, nicméně já si nemyslím, že při tajných volbách v referendu by hlasoval ano (pro setrvání Británie v EU) – je to ale jenom můj dohad.‘

Když posloucháte Klause o celé té záplavě absurdit z EU, tak je těžké myšlenkově pojmout, proč by nějaký příčetný člověk – ať už levičák nebo pravičák – měl vůbec chtít, aby v ní jeho země zůstala. ‚Před pár dny jsem studoval jména EU-komisařů pod panem Junckerem a jejich portfolia. My v naší zemi říkáme, že 16 je už přehnaně vysoký počet, aby šlo mít nějaké smysluplné portfolio. Ale EU jich má už 28, tj. více než kterákoliv země v jakékoliv části světa. Když jsem se podíval na ta jména u těch portfolií, tak jsem opravdu nevěřil vlastním očím. Bývalý estonský ministerský předseda je komisařem pro digitální trhy. Jako ekonom opravdu nevím, co vlastně termín „digitální trh“ znamená. Plus je tam ještě další německý politik Günther Oettinger, který je komisařem pro „digitální ekonomiku a společnost“. V komunistické éře jsem se chechtal, že mívali takové názvy pro členy našeho tehdejšího kabinetu. Nedovedu si představit, co ti komisaři vlastně dělají.‘

Nadhodil jsem Klausovi, že v tom přerostlém a byrokratickém ekonomickém modelu EU máme ta nejhorší slova ze všech – taková, která nepotěší ani pravé socialisty, ani Thatcherovské příznivce volného trhu, a ten jasně souhlasil. „To, co tu teď v Evropě máme, není ten německý Soziale Marktwirtschaft – sociálně tržní ekonomika – nýbrž tento model je zvrhlý pomocí dalšího přívlastku „ekologický“.‘

‚Začal jsem svou politickou kariéru po pádu komunismu dobře známým sloganem: „Chci zavést tržní hospodářství bez přívlastků.“ V zemi kolem této fráze byly velké spory. Říkali: „Klaus chce zavést tržní hospodářství bez sociální politiky.“ „Ne,“ říkal jsem. „Sociální politika v tom být může, ale ten slogan znamená tržní ekonomika s další sociální politikou, ale nikoliv sociální trh.“ To pořadí slov je nesmírně důležité. V současnosti se zabředáváme hlouběji a hlouběji do ekologické a sociálně tržní ekonomiky.‘

Ale ať se rozhodneme současný systém nazývat jakkoliv, dodal, tak jasně pro Evropu nefunguje. ‚Jsem opravdu šokovaný, když vidím, jak vůdčí politici EU a evropských zemí předstírají, že všechno je OK, což je směšné a zábavné,‘ říká Klaus. ‚Nedávno jsem četl článek od dobře známého německého ekonoma profesora Sinna, který studoval situaci v Itálii. Ten prezentoval statistická data, která ukázala, že HDP Itálie od roku 2000 pokleslo o 9 procent. To je nepředstavitelné! Myslím si, že takový dlouhodobý pokles by nepřežilo ani komunistické Československo. Spolu s tím za tuto dobu poklesla průmyslová produkce o 25 procent! Čtvrtina ekonomiky se prostě vypařila.‘

Klaus věří, že EU je nereformovatelná a apeluje, aby ji nahradila ‚Organizace evropských států‘ – jednoduchá asociace volného trhu, která nebude prosazovat politickou integraci. Vzpomíná na svou vlastní zkušenost v čele Sametové revoluce v Československu v roce 1989. „Když jsme v mé zemi začali se změnami, tak jsme zcela záměrně nepoužívali výrazu „reforma“ – používali jsme slovo „transformace“, protože jsme chtěli systémovou změnu. Taková systémová změna by byla potřebná i pro Evropu dneška.‘

Není to jen ekonomika, co je na Evropě špatně, říká Klaus. Nesouhlasí se současným nepřátelstvím Západních elit vůči Rusku, o kterém si myslí, že je založeno na falešném a zastaralém vidění této země. ‚Vzpomínám na jednoho člověka v naší zemi, který byl svého času i ministrem zahraničí, který mi říkal, že nenáviděl komunismus tak strašně, že nebyl schopen si ani přečíst Dostojevského. Pamatuji si to prohlášení už desítky let a mám obavy, že současná propaganda proti Rusku se zakládá na podobné argumentaci a způsobu myšlení. Strávil jsem většinu svého života v komunistickém Československu pod sovětskou nadvládou. Rozlišuji ale mezi Sovětským svazem a Ruskem. Ti, kdo nejsou schopni pochopit tento rozdíl, se prostě nedívají otevřenýma očima. Pořád se hádám se svými americkými a britskými přáteli, že ač je politický systém v Rusku jiný, než systém v našich zemích, tak bych v takovém systému klidně rád žil, když současné Rusko porovnám se stupiditou Sovětského svazu za Leonida Brežněva.‘

Rozhodně prohlašuje: ‚Ta US/EU propaganda proti Rusku je opravdu směšná a nemohu ji přijmout.‘

Klaus chce převod dalších demokraticky činěných rozhodovacích pravomocí zpět k národním státům. Nekritizuji jen uspořádání EU – současně s tím jsem velice kritický ke globální vládě a k posuvu k transnacionalismu. Před týdnem jsem byl v Hong Kongu a kritizoval jsem tam naivní otevírání zemí, aniž by se udržovaly nebo zajišťovaly ukotvením v národním státu. Když se to činí, tak to vede buď k anarchii, nebo ke globální vládě. Mou vizí Evropy je určitě Evropa suverénních národních států. My jsme ale už postoupili dost za pouhou ekonomickou integraci. EU je post-demokratický a post-politický systém.‘

Klaus strávil svou politickou kariéru v postojích za suverenitu a za odmítání dominantních ortodoxií, co zrovna v těch dnech platily. Na rozdíl od ostatních vůdců v zemích z bývalého Sovětského bloku necítil po pádu Berlínské zdi zdráhavost ke kritice Západních politiky. Byl jedním z mála, kteří oponovali Clinton/Blairovu „humanitárnímu“ bombardování Jugoslávie v roce 1999 (a byl rovněž velice kritický k Irácké válce).

Pociťuje ovšem, že svoboda zastávat – a vyjadřovat – ‚nemódní‘ názory je teď na Západě čím dál více v ohrožení.

‚Když se mě zeptáte, jestli si myslím, že je teď v Evropě svoboda cílem útoku, musím říci, že ano. Cítím se být utlačován tím, že nemám umožněno projevovat své názory. Mám s tím neustále problémy. Náhle se mi poprvé po 20 letech stalo, že jsem byl pozván jako klíčový řečník na konferenci, jejíž organizátoři zjistili, že mám výhrady k EU, ke sňatkům stejného pohlaví a k Ukrajinské krizi, a tak řekli: „Je nám to velice líto, ale už jsme si našli jiného klíčového řečníka, mockrát vám děkujeme.“ Tohle je cosi, co jsem zažíval v komunistické éře, ale ne v tzv. svobodné Evropě. Teď se považuje za politicky korektní jen velice úzké názorové spektrum.‘

Proto, aby bojoval s tímto znepokojivým trendem, rozhodl se Klaus spustit nový projekt. ‚Plánuji, povede-li se nám sehnat peníze a lidi, spustit v roce 2015 nový žurnál, čtvrtletník Evropa a svoboda.‘

Je těžké nepřát mu v tom štěstí. V ne tak dávné minulosti mívala Evropa vůdce, kteří mívali jasné a rozlišitelné vize: na levici takoví jako švédský Olof Palme a rakouský Bruno Kreisky; na pravici de Gaulle a Margaret Thatcher. Mohli jste s nimi souhlasit nebo nesouhlasit, ale nikdy jste nemohli říci, že nevíte, v co oni věří, nebo že ty názory, které zastávají, nemyslí upřímně. Ti byli ale vyměněni generací mdlých, neinspirujících, ‚v lajně‘ se držících politiků.

Václav Klaus je jiný, připomínka těch dávných dnů, kdy naši vůdci ještě za něčím stáli, a neměli strach mluvit o svých názorech. Doufejme, že se neukáže, že je posledním evropským politikem s přesvědčením.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com

Čtěte také:

• Prezident Klaus: MMF by měl být co nejdříve zrušen
• Máte odpor k Rusku? Pak byste si neměli opřít kolo ani o Němce
• Martin Armstrong varuje Západ, že „sankce na Rusko jsou těžkou chybou“
• Ano, rozbijme Evropskou unii!
• Proč jsme vlastně v EU?

Sdílejte přátelům